Kriminál
Zora Castillo
Poutavá životní cesta hrdinky Kláry, o tom kam až nás může zavést proud emocí, citů, správných nebo špatných rozhodnutí a činů.Stav duše, bolesti i zklamání, který provází životem občas každého z nás, zároveň představuje zvláštní soužití žen ze současné české ženské věznice. Boj o život, boj o přežití, kde i my máme nevšední možnost nahlédnout do prostředí tak často zahalené tajemstvím pro nás všechny ostatní.... celý text
Přidat komentář
Inspirováno skutečným životním příběhem.
Kriminál - trestnice - věznice. Ústav, kde na malém prostoru si za své prohřešky i ty neúmyslné, odpykávají tresty zločinci (zde ženy), v seskupení všech ras, všech stupňů vzdělanosti od negramotnosti po univerzitu. Základní potřeby jsou v nutném množství zajištěny, (obchod o nadbytečnosti má platidlo toaletní papír, noviny, rohlíky, půjčka knih), bitky, konflikty, averze, šikana, křik, hluk, neomezená řevnivost, touha po tichu a soukromí je neuskutečnitelná.
Viníkem v ženském vězení je láska.
Citace:" Nenávist lásce nikdy šanci nedá."
"Kdekdo by si pomyslel, že se to dalo řešit i jinak. Jenže v daném okamžiku, kdy pohár trpělivosti přeteče, přijde jaksi ta poslední tečka sama. Většinou opravdu v afektu, v bezmoci a neúnosném strachu či bolesti, ale přijde. Je zvláštní, že většinou nese trest ten, kdo trpěl a ne ten kdo trápil a týral."
".. když se (mysli) přitíží, chce to (fyzično) dřinu, ..stejně je to někdy tvrdá práce, aby mysl a rozum přijaly to, co už srdce dávno ví."
"Hej ty chytrá, už jsem zase na nervy, už zase máme úkol." ...dupla před K.. Ta se usmála ..všechny u stolu tušily, že debata bude plodná a zajímavá.. "Jakýpak úkol nám pan učitel dal ?"
"Máme se připravit. Chápeš to? Prý budeme zítra probírat jazykovědu. Hňup je to. Otevřu hubu a vidím né, a on z toho jde dělat vědu. Je nějakej divnej."
"Nemyslím, že byste začaly probírat orgány zrovna od jazyka." .. " Co třeba jazyky? Tvůj a můj?
""Dyk ho máme stejnej,"..
"Neřekla bych , že je to tak úplně pravda."
Zuřivost nabírala obrátek.
"No, paninka, já zapomněla, že ty ho máš bílej!" vztekle kopla do židle, a jak to vypadalo, stačila už jen kapička k dalšímu rasovému problému. "
..".Á už tomu rozumím, myslel kecy."
Exkurzní pohled do prostor míst a mysli kde byste být nechtěli.
Za zdí džungle bez svobody a před ní svoboda v džungli.
Skvělé, prozření z naivity pro neznalé.
Bezvadná knížka od paní spisovatelky Zory Castillo, kterou jsem začal číst ihned po přečtení její novinky Calaway. Zajímavé, poutavé čtení, které se čte jedním dechem... Knížky paní spisovatelky jsou příjemným zpestřením na knižním trhu...
Ježiš to je odpad tohle.
Anotace zní jako otazník ženské, kterou propustili, ale půlka knížky je nuda o slepicích v lochu, co jednak furt kníkaj CO MÁM DĚLAT? JÁ NEVIM CO SE TU PO MNĚ CHCE...jako co by asi v LOCHU chtěla dělat twl??? a další půlka je o náhle se zvetivší nádheře. No bodejť ne, když sotva vytáhla paty, už na ni čekala kámoška i s bytem, prací a veškerým zajištěním žejo.
"Dnes mě omluvte, chci být sama." - aha, a kam v krimu půjdeš, do svý haciendy, do svýho pokojíčku, kterej dali spešl tobě?? Ne, tohle se tam vážně neříká a už vůbec nedá realizovat, nevím kde na tom autorka byla.
Neskutečně mě štvaly ty kecy - vážně autorka viděla, že by v lochu někdo mluvil SPISOVNĚ??
Místo ale LEČ?!
No tak to si nezaslouží ani tu jednu hvězdu.
(Ráda bych opravila Jaruš7: ne, tohle reálná exkurze vážně není :) )