Krámek s kráskami - Život střídá smrt
Petr Prouza
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/52015/mid_kramek-s-kraskami-zivot-strida-smrt-fw1-52015.jpg
4
16
5
Úspěšný třicetiletý mladý muž, zaměstnanec velké reklamní kanceláře, se kdesi na začátku svých manželských problémů málem stane hrdinou kriminální aféry. Sotva se mu podaří překonat atmosféru nejistoty, která pronikla jeho existenci včetně vztahu k manželce, sotva najde sám sebe a život mu nastaví laskavou tvář, všechny plány se hroutí před krutým zjištěním, že Hedvika, matka dvou malých dětí, trpí nevyléčitelnou chorobou. Těžce vystavěné jistoty jsou ztraceny a zbývá jen tragická úzkost a úsilí zachovat důstojnost pro sebe a nejbližší, snaha nepropadnout zoufalství a vyvzdorovat na osudu zbytky štěstí. Autorovi se podařilo zachytit situaci mladého manželství, které prodělává krizi a podléhá proměnám vztahu mezi mužem a ženou.... celý text
Přidat komentář
Měla jsem si vybrat knihu o svatbě...…….sice smrt patří k životu, ale toto je smrt mladé maminky dvou malých kluků.....autor vychází z vlastní bolestné zkušenosti...…….v tomto díle je jasně ukázáno, jak jsou každodenní šarvátky malicherné...………...smutný příběh, proto jen 4 hvězdy
když chcete o hezkou knížku přijít, tak jí někomu půjčte. tahle knížka je toho pro mě důkazem.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Život střídá smrt |
| 2011 |  Babička |
| 1988 | Hotel Karneval |
| 2014 | Psychiatr |
| 2015 | Dřevěné ženy |
První část (Krámek s kráskami) je průměrná četba mapující částečně unuděný život mladšího muže. Reálie jsou uvěřitelné, jsou patrné autobioagrafické prvky.
Druhá část (Život střídá smrt) je čtivější, byť emočně náročnější. Hlavnímu hrdinovi vážně onemocní manželka leukémií a vše směřuje k nezadržitelnému fatálnímu konci. Vlastní zkušenost a potřeba se z toho vypsat je znát, místy to má až reportážně-dokumentární polohu.
Oceňuji, že na dobu vzniku v éře normalizace autor dokázal zcela odfiltrovat politiku a soudruhy. Kniha je někdy označována jako psychologický román - souhlasím, mnohé prvky to má, ale chtělo by to dotáhnout. Hlavní mechanismy vtáhnutí do děje, spouštění úvah, jak bych se zachoval v dané situaci já, i navozování souvisejících myšlenek, to tam vše funguje, ale mohlo by to být dovedeno ještě do větší hloubky a s větší rafinovaností, jako je tomu u špičkových autorů. Občas mi přišlo podivné, jak autor u stejného hlavního hrdiny střídá popisnou třetí osobu a ich-formu.
Druhá část rozhodně stojí za přečtení, tu doporučuji každému a nebude vadit, když první vynecháte, autor vám beztak mnohé pasáže flashbacky připomene.