Království bukkake

18.08.2022

(SPOILER) Ponaučit se máš přesně z čeho? Z toho, že jsi věřil? Takže ponaučením je nevěřit?

HAHAHAHAHA, tohle není beletrie, tohle je částí můj deník, který si nepíšu. S každou další poznámkou, kterou si v knize dělám, si říkám znova a znova „tak to si ale děláš, ne?" Přímo na komoru. Stojím v zapáleném baráku a Ellis mi do ohně, který nezaložil, ani já (ne, fakt ne, já nakonec vždycky tu sirku sfouknul), promítá poměrně intenzivní flashbacky, které nepotřebuju připomínat, protože jsou se mnou neustále, každé ráno, bez ohledu na to, kde a s kým se probouzím, je to první, s čím se konfrontuju, fakt, že jsem vtip, a když mám dobré ráno, ke kterému si pomůžu chemií, tak je to až druhá věc, tou první se stane přemítání o tom, co je sakra za den.

Chybí mi ještě asi šedesát stran, takže nevím, zda mě i on nechá uhořet, mám trošejc strach to dočíst.

„… strach se znovu objevuje a brzy je všude a valí se dál“
„Už jsme se zase ztratili?“
„V autě mi trvale vyplňuje prostor hudba skupiny The National“
„Představuju si, jak jednou přijde: „Proč mě nenávidíš?“ Představuju si úzkostné dívčí zvolání: „Co jsem ti vlastně udělala?“ Představuju si, jak zároveň řve někdo jiný“
„… udělám tu chybu, že mi na ní začne záležet“
„Modřiny na hrudníku a na pažích, obtisky Raininých prstů a škrábance na ramenou a stehnech začínají vybledávat“
„… se to tady prostě všechno totálně rozsypalo a klid je v nedohlednu, nejsem schopný se z toho vyhrabat“
„Všechno, co jsme před chvílí srovnali, je pryč“
„On s ní teď žije“
„… musím vás požádat, abyste s ní přerušil všechny kontakty.“ Následuje dlouhé ticho, a pak se zeptá: „proč pláčete?“
„Padá na mě strach jako velká černá skvrna a prosakuje do všeho všude kolem“

A tady je to extra zajímavé

„… že je to jen blbá herka, píča jedna, co?“

Měl pravdu?

„Neříkej mi tak, prosím“

„Když jsem poprvý odhalil, že byli spolu, protože se ke mně něco doneslo, tak se z toho výletu nemohla vylhat, ale já jsem to nechal být, slíbila mi totiž, že se k němu už nevrátí a ani už s ním nebude nic podnikat“

„Nechápu, jak jsem s ním mohla být, nikdy bych s ním už nebyla“
„Teď už si to neposerte“
„Ty seš blbej“
jo, ale úplně z jiných důvodů, miláčku

„Měl bys být opatrný na to, koho si pustíš k tělu“
„…a pak si vzpomínám na člověka, co mě varoval a říkal, že svět je místo, kde tvoje otázky nikoho nezajímají, a jestliže jsi sám, nemůže se ti stát nic zlého“

„Dávejte na sebe pozor“
„Ty na sebe dávej pozor, ty jsi zůstal sám“
„Až se budeš na hvězdy dívat příště, mysli na to, co si opravdu přeješ“
„Je v pořádku, že se mnou nechceš být, ale nenič mě kvůli tomu pro někoho dalšího.“
„Musím nebýt“
„Hned v prvním osobnějším rozhovoru, který jsme spolu vedli, kolem sebe vztyčila majestátní červenou vlajku, ale mi to došlo strašně pozdě, jednou jedinkrát mě zradil můj senzor na lidi a rád bych řek, že jsem si jistý, že se z toho dostanu, ale do doby, kdy si to budu aspoň myslet, zatím ani nevidím.“


Jak statečné je říct si o pomoc?
Ne každému, co mu patří, každému, co já určím, že mu patří.
Naprosto chápu, že na většinu nebude působit tak moc intenzivně. Mám ještě trošičku lásky k rozdání, proto nadsazených pět.

Ztrácím se tady. I'll still destroy you. Nikdo by mi neuvěřil. Jeden z nejdůležitějších. Fak.

Speciální uznání tomu, kdo vymyslel tenhle český název. LOL.

I bet you think this song is about you
Don't you?
Don't you?
Don't you?
Don't you?
Don't you?
Don't you?
Don't you?
Don't you?
Don't you?

____________________________________
po dočtení
"Objevuješ věci o sobě, co by sis nikdy nepomyslel, že by byly možný“
„Zachraň mě…“
„…ale teď mi dochází, že tobě bylo jedno, jestli mě to bude bolet, nebo ne“
„Tohle se nemělo takhle nikdy stát“
"...umožní žít tak dlouho, aby pochopil, že pomalu vykrvácí“
„…a já se snažil udělat nějaké rozhodnutí, které se mi stejně tak jako tak zdálo skličující, a na chvilku jsem zapřemýšlel i o tom, že bych to tady nadobro odpískal“

zůstat v kontaktu se svým lidstvím, jinak bude hořet všechno, nebudu říkat, že jsem ti to říkal

24.09.2017

Je to čtivé,ale několik dní po přečtení nebudete vědět,co jste to vlastně četli :-).60%.

28.05.2017

Na pokračování Míň než nula jsem se moc těšil a byť mají kromě společných hrdinů a autora i další styčné body, již na mě tolik nezapůsobila. Imperial bedrooms je spíše než nihilistický popis určité vrstvy společnosti svého druhu paranoidní detektivkou, kde je vůbec sama zápletka odhalována až nesnesitelně dlouho a výsledná katarze už nebyla tak silná, protože detektivní rovina, nepříliš zajímavá, se dostává až příliš do popředí...Ale Americké psycho stejně výhledově dám, jen si musím dát od Ellise na chvíli pauzu.

15.02.2016

Ellis je prostě mistr příběhů zdánlivě o ničem. Kdybych měl říct, o co v Království bukkake (čekal jsem, že v románu objevím nějaký důvod toho českého názvu, leč nenalezl, i když se k Ellisovi docela hodí) jde, asi bych řekl, že o herečku, která chce získat roli ve filmu. Na první pohled totiž o nic jiného nejde a příběh se zdá prázdný a o ničem. Přitom to je ale jeho hlavní smysl, neb vypráví o lidech, jejichž život je stejně prázdný jako zdánlivě Ellisovy příběhy o nich, kteří toto nic povýšili na životní smysl a z malicherných, nezajímavých a nedůležitých věcí svůj život vystavěli. Království Bukkake se četlo úplně parádně, strhlo mě to, chytlo, přeneslo do LA.

16.10.2013

V základě hodně podobné románu Míň než nula, vývoj životů postav je sice zajímavý, ale nijak moc do hloubky nezachází (stejně jako v předešlém dílu). Příběh je obohacen o zajímavou paranoidní rovinu, kdy je Clay sledován a zaplete se s podivnou, špatnou, herečkou, která mu obrátí života naruby. Četl jsem jedním dechem, to se musí nechat. Ale po dočtení. Prázdno. Citově mě tentokrát Ellis minul a to i o něco víc, než tomu bylo u předchozího dílu, který také považuji za slabší dílo v jeho knihotéce, ale přece jen má jako celek velmi zajímavé vyznění. Kde nic, tu nic, propracovaná psychologie jako v Pravidlech přitažlivosti nebo Americkém psychu se nekoná. Jsem zvědavý, jestli příjde Ellis s další knihou, nebo bylo navázání na příběh, kterým to celé začal, i rozloučením. Ať už tak nebo tak, bylo by to určitě uctyhodné rozloučení.