Královo srdce
Gaute Heivoll
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/293485/bmid_kralovo-srdce-1Iy-293485.jpg
3
27
14
Píše se rok 1775 a na palubě lodi mířící z Norska do Kodaně plují i otec a dcera. Dívka má horečku a otevřené rány na krku a v podbřišku, podobně jako desítka dalších nemocných spolucestujících uložených v podpalubí. Všichni nemocní, napadení neznámou kožní chorobou, jejíž epidemie připravila v Norsku o život již mnoho lidí, mají být přepraveni do nemocnice krále Fredrika, kde jim má být poskytnuta potřebná péče. Plavba však neprobíhá bez útrap a nebezpečí, a čím déle se táhne, tím více vzrůstá zoufalství mezi pacienty. Otec přihlíží tomu, jak choroba jeho dceru pomalu, ale jistě rozežírá zevnitř. Předtím mu nemoc již vzala manželku a druhou dceru. Zůstalo mu jediné dítě. Královské srdce je hutné a intenzivní lidské drama založené na skutečných událostech z druhé poloviny 18. století. Ze stránek vystupuje temný svět – líčení pekla mezi živými –, v němž všude číhá smrt. Současně je však román prosvětlen láskou, patrně nejsilnější ze všech – láskou k dítěti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2016
,
Kniha Zlín
Originální název:
Kongens hjerte , 2011
více info...
Přidat komentář
Pro mě trochu zklamání... Těšil jsem se na knížku, ze které bude křičet do světa láska mezi otcem a dcerou a místo toho jsem se dočkal plytkých dialogů a prázdných frází. Škoda. Co se mi líbilo, bylo zachycení ponuré atmosféry na moři i velmi naturalistické popisy průběhu nemoci.
O vztahu otec dcera a obětavosti otce.
Zajímavé téma, zajímavě psané - krátké věty, krátké dialogy.
Něco mi ale chybělo a vadilo.
Temný, syrový a surový příběh o jedné plavbě z Norska do Dánska, o záhadné nemoci, které devastovala na přelomu osmnáctého a devatenáctého století Nory bez rozdílu věku, o uzdravení a smrti.
Nic víc, než že dánský lékař nalodí třináct Norů na palubu a odveze je do kodaňského špitálu, aby pak ty, co dokážou uzdravit, zase poslali zpátky domů, se v knize nestane, takže pokud jste fandové silných příběhových linií, hloubkové charakteristiky postav, sledování jejich vývoje, peripetií, zápletek a rozuzlení, Heivollovi se vyhněte obloukem, protože jinak budete otrávení, zklamaní a nejspíš to stejně nedočtete, protože vás to nebude vůbec bavit.
Síla celého vyprávění se skrývá v jazyce a v atmosféře, kterou jím autor buduje. Rozhovory postav a scény, v nichž vystupují, jsou enormně úsporné, rychlé a osekané na minimum. Výjevy ze snů a okolí naopak nedělí odstavce a plynou jako stříbrné ryby pod hladinou moře. Opakování výjevů stupňuje dramatický efekt a čtenář chce vědět víc, chce odpovědi, chce, aby se postavy ptaly víc a aby odpovídaly, když se jich někdo ptá...
(Celé ve skvělém překladu Kateřiny Krištůfkové, která alespoň na část otázek odpovídá v doslovu, díky za něj.)
Pomerne podrobne popísaný priebeh neznámej choroby, kde pacientom mokvajú rany, vypadávajú zuby a tak podobne. Otec a dcéra spolu s ďalšími pacientami sú prepravovaní loďou do vzdialenej nemocnice. Ten vzťah otca a dcéry ma dojímal. Ale celková atmosféra, kde sa opis udalostí scvrkol na popis jedla, preväzovanie rán, počasie a či ostali na lodi, alebo nie, plus prepis toho, čo hovorili a robili, to všetko splývalo v jeden temný príbeh. Podľa epilógu ide o skutočný príbeh a teda nečakajte totálny happyend. Ale len realitu.
Krásně napsáno. I když se dá děj převyprávět několika větami, jsou tu desítky stránek nabitých emocemi, bolestí, utrpením i nadějí, bezpodmínečnou láskou.
Pár stránek, a tolik bolesti... Otec s dcerou, plavící se za zdravím - nebo za smrtí? Modelová situace, postavená na historických faktech. Epidemie radesyken (asi kombinace kurdějí a lepry, asi s prvky syfilidy, v Norsku se vyskytovala 1710-1860, objevila se i zmizela bez vysvětlení), lékař Hendrich Deegen, převoz nemocných do kodaňského špitálu - to jsou fakta. A cesta otce s nemocnou dcerou, melancholické líčení jejich plavby, přelévání skutečnosti do snu a naopak, atmosféra pomalého plynutí času a překotného uplývání života, neokázalá vzájemnost a rozhodnutí k oběti - to je Heivollova nadstavba. Ne každý rád lyrickou prózu, ale autor nepochybně umí psát - zdánlivě banální a nevzrušivě plynoucí slova provokují množství emocí - pokud je čtenář odpočinutý a ochotný se naladit.
Pro mě je to příběh otce, který je odhodlaný pro uzdravení své dcery udělat cokoli. Kdo by takového tátu nechtěl?
Kniha plná hlubokých emocí, Krása, :-)
Zatímco v Africe se už v 18. století vědělo, že nejlepší léčba je mačetou, v Evropě se stále nacházelo dost humanistů, co raději vozili lidi s leprou z ostrova na ostrov. Přesně o tom je i další kniha Gaute Heivolla, který popisuje, jak se tucet norků plaví do Dánska, aby se tam zadarmo najedli v nemocnici a k tomu se ještě uzdravili. Co jsem teď napsal je vlastně spoiler, protože to je asi tak všechno, co se v knize stane. Lidi plujou lodí, takže tak trochu Titanic, akorát bez ledovce. Samozřejmě, že tu prim hraje atmosféra, která je hustá a temná jako myšlenky Aleše Brichty, ale ta se vcelku brzy stává dost iritující, protože je až moc zřejmé, že Heivoll chodil dva roky na kurzy tvůrčího psaní a podle těch peněz nasypanejch do talentu to taky vypadá - čím víc přídavných jmen, tím víc Adidas. Dost často tu tedy "vítr šepotal," "lodě kotvily hnědě(???)," a podobné. V závěru už se Heivoll pouští i na tenkou půdu dadaistických vět typu "oči měl naplněné něčím, co se podobalo zoufalství nebo smíchu nebo ani jednomu," a to už se člověk neubrání tomu, aby do lodě narazila kosatka a poslala to všechno ke dnu.
Takže vocuď pocuď dobrý, ale dvakrát bych to nečetl.
Heureka,nejsem sám, komu se to líbilo :-) Kniha mne naprosto dostala, atmosférou zmaru a strachu, tím úsporným, až scenáristickým stylem krátkých vět, přitom ale nádherně použitého slova, s ponurou poetikou. Já těch pět dal.
Ponura kniha, ale krasne napsana. Ano, zadny rychly spad, ale pomaly popis beznadeje. V dovetku pak velmi zajimave vysvetleni. Mne se libila. Ne na pet hvezdicek, ale na ctyri urcite.
Čítala som do polovice a nudila som sa. Potom som prevracala stranky a precitala iba zaver. Tempo knihy bolo pomalé... Pri čítaní som sa cítila ako na lodi bez vesiel...
Hodně zvláštní četba. Založeno na skutečné historické události, ovšem pojato velmi zvláštním způsobem. Hlavní postavy neměly jména, i když to ani nepotřebovaly, ale přesto to pro mne byl rušivý element. Nedokázala jsem si čtení pořádně užít, i když příběh měl něco do sebe, hlavně podoby strachu a smrti byly popsány bez jakýchkoliv skrupulí. Více se můžete dočíst v recenzi, která bude zveřejněna na portálu Chrudimka.cz (během týdne).
Těžko k této knize něco říct. Je zvláštní a naprosto jiná než ostatní. Nepotřebuje ani jména hlavních postav, ani příjemné prostředí, kde se vše odehrává a ani ohromný dějový zvrat, aby Vás zaujala. Kniha není o příjemných věcech, ale bohužel mi úplně nesedla. Ale věřím, že své čtenáře si najde.
Tuto knihu jsem dostala jako dárek k vánocům. Nic moc jsem od ní nečekala, ale nakonec mě zaujala stylem jakým je psaná. Přečetla jsem ji za pár dnů, protože mě zajímalo jak vše dopadne. Hodí se mi i do čtenářské výzvy 2021. Nicméně v mě knihovně pravděpodobně nezůstane a poputuje dal do světa.