Kotrmelce
Jana Maternová
Vzali se dva a měli se rádi. On ji o něco více, ona trošku tápala. Jonáš se díky své zamilovanosti pustil do doživotního souboje s neporazitelnou anorexií své ženy. Zamilovanost se změnila v lásku, která ho v tom stále nenechávala. Vypiplal si se svojí drahou ženuškou první miminko, hned na to druhé, brzy poté třetí. Téměř ideální manžel a tatínek. Kdyby nemusel řešit svoje vlastní selhání při automobilové nehodě a dokázal nést jeho spravedlivé důsledky. Kateřinu podvedl a ztratil její důvěru. Do toho přicházejí zdravotní potíže Kateřiny, její váhání mezi jistotami a nejistotami a stále ta anorexie… Když už by se mohlo zdát, že se rodina rozjíždí po rovné cestě, přichází Kateřina s osudovým rozhodnutím. Její srdce jí hlásí rezervy. Žádost o pěstounskou péče podávají samozřejmě on i ona. Jonáš svou ženu stále upřímně miluje. Rovná dálnice se mění v překážkovou dráhu. Trať za „opuštěným ptáčetem“ není vycházkou laskavou krajinou. Někdo vytrvá, přeskakuje i podlézá, jiný se s krizemi v tomhle závodě nevyrovná. V rodině Jonáše a Kateřiny se však už všichni moc těší. Budou pomáhat, dávat, chovat i vychovávat, každý po svém, ale každý rád. Rozárka bude chůvičkou, Šíma parťákem pro hry, Eliška plyšákem do postele. Kateřina macechou, Jonáš otčímem. Všechno bude fajn. Celý zdlouhavý a těžko pochopitelný proces přípravy pěstounů je tak pod záštitou dobra. Není se čeho bát. Do rodiny přichází Sabinka. Malinká, překrásná cikánečka, kterou by si každý hned od pohledu zamiloval. Ne až tak Kateřina, která by to měla mít v popisu svého úvazku. Kotrmelce jsou pak důsledkem chybných odhadů, falešných iluzí a neustálého škobrtání. Doplácí na ně ten nejméně vinný, děvčátko v pěstounské péči. On a ona žijí stejný příběh, ale žijí jej doopravdy stejně? Vyprávějí vám ho oba po svém. Zkuste jim věřit. Něco o tom všem skutečně vědí.... celý text
Přidat komentář
Asi nesnadný život, ale napsaný tak nějak podivně.... bez jakéhokoli těšení se na zážitky s rodinou, s dětmi. Divné, smutné, depresivní...
Zajímavý pohled na rodinu s hodně dětmi, jedno z nich mají v pěstounské péči. Líbil se mi popis děje z pohledu obou hrdinů - manželů Kateřiny i Jonáše, čtenář si aspoň může udělat představu. Velmi emotivní výpověď, říkala jsem si na základě anotace, jestli autorka nechala pracovat jen svou fantazii nebo i přidala něco ze svého života. Pokud ano, klobouk dolů za odvahu. Jen ten konec mě trochu zarazil.
Příběh je vystavěný dobře, ale napsaný je dětinsky a některé pasáže působí mírně naivisticky.
Autorka kopíruje svoji první knihu,ale zbarvila ji do veselejších tónů. Tedy alespoň zpočátku.
Ve třetí třetině se odkloní od rodinných trampot, které zřejmě zaujmou jen málokoho a děj nabere spád až přímo detektivní, byť vyšetřovatele byste hledali marně.
Úzkostně trýznivý závěr knihy překvapí. Nečetl jsem nikdy nic podobného a proto uděluji vyšší hodnocení, než by si kniha zřejmě zasloužila...
Autorovy další knížky
| 2015 |  Kotrmelce |
| 2015 |  Jeden život, jedna šance? |
| 2016 | Viktorie |
| 2016 | Taškařice |
| 2019 | Škola na kraji města |
Kniha Kotrmelce je v
| Přečtených | 20x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 34x |
| Chystám se číst | 8x |
Vše bylo již řečeno.
Je to kniha pro matky.
Je to životní, reálná kniha, ano to je.
Jak ale píšete, je psána čtivě, ale ...dětinsky bych ani neřekla, spíš...jednoduše.
Jako z deníčku. Ale nevadí, stačí to.
Mě víc vytáčelo, že je to jako okopírovaný blogísek a statusíky bydlenek.
I v mužské verzi jsou tam plurály a zdrobnělinky.
Nehorázně mě točilo oslovení KATEŘINKO.
Ona už první kapitola byla o jeho zdrobnělém nadšeníčku a její otrávenosti.
Byla hnusná, sorry paní autorko.
Teď pár výtažků:
Ve stejnou dějovou linku:
Ona:Třeba se díky děťátku naučím milovat svého muže.
On: Já svou Kateřinku miluji!
Hlášky JÁ JSEM MÁMA,KDO JE VÍC ?...JSEM BOHYNĚ....JÁ SAMA NEMUSÍM NIC. JSEM ŘÍZENÁ PROGRAMEM NESMRTELNOSTI ŽIVOTA NA ZEMI mohou nedětné štvát.
O tom to totiž je - on je uťáplý zaslepeneček a ona je netýkavá koza, která je prostě bohyní-matkou.
Takový výlevy si můžu přečíst na kdejakém debatním serveru po matky a netřeba se prokousávat téměř 300 stran kecičkama, abych pak došla k tomu, že ji její volba (neustále rodit) vlastně unavuje...
Pak byla ještě odpornější.
Achjo, docela škoda ... čtivý to je, ale ta náplň není moc ok.
Ani nevím jak hodnotit, ale ... pro lítost, kterou jsem k Sabince cítila, jí snad dám pět* nebo co...