Kosí hnízdo
Zdeněk Drozda
Vršovický pekař Zdeněk Drozda nezachytil ve svých vzpomínkách jen své dětství a mládí, nevytvořil jen nevšedně realistický obraz života v Praze let čtyřicátých a padesátých, ale svým osobitým jazykem, způsobem vyprávění a uchopením reality vytvořil i navýsost pozoruhodnou novodobou českou prózu, jež v mnohém přesahuje úroveň psaní jeho vrstevníků, zavedených českých spisovatelů. Vzpomínková próza „Kosí hnízdo“ byla zdramatizována Evou Miláčkovou a dnes slaví úspěch na jevišti Vršovického divadla Mana s Jiřím Lábusem a Luďkem Nešlehou v mnoha rolích, za doprovodu klavíru Miloše Orsona Štědroně a v režii Eleny Strupkové pod názvem „Vršovice jsou zlatý, řekl tatínek“. Drozdova pozoruhodná próza je v přítomné knize doplněna zprávou o této inscenaci a fotografiemi z ní.... celý text
Přidat komentář
![jaroiva jaroiva](https://www.databazeknih.cz/img/users/14_/146673/m_jaroiva-8Oe.jpg?v=1540821003)
![5 z 5 5 z 5](img/content/points/5.png)
Tohle je tak bezútěšné. Moje nenáviděné padesátky ve své esenciální podobě.
Vezme to za srdce. Pro mě snad o to víc, když se vypráví s nadhledem a trochu vtipem.
![Rade Rade](https://www.databazeknih.cz/img/users/63_/63928/m_rade-g9H.jpg?v=1540828311)
![5 z 5 5 z 5](img/content/points/5.png)
Jedna z těch vzpomínkových knížek, které hodně chytnou za srdíčko. Vzpomínky na dětství Zdeňka Drozdy ukazují život ve vší syrovosti, jsou tak autentické a opravdové, z každodenních běžných zážitků malého kluka ze sociálně slabé rodiny v poválečných pražských Vršovicích nám vyvstává až neuvěřitelně drsný příběh, kdy se nám stahuje hrdlo a máme chuť vykřiknout: takhle ne! A nakonec obdiv a palec nahoru pro malého statečného kluka s ryzím srdcem, který se uměl rozdat, ale taky se pro správnou věc poprat a postavit se bez fňukání nepříznivému osudu.
----------------
Pro mě přidaná hodnota za Vršovice. Sama jsem z Vršovic, v nových Vršovicích jsem bydlela na dvou místech do 15 let a do školy ve Vršovicích chodila až do maturity. Staré Vršovice byly mou doménou na gymplu, takže jsem vršovický místopis, tak, jak ho malý Zdenda podával, velmi ocenila, knížku četla s mapou a snažila se rozklíčovat místa popisovaná v knize.
Ulice Na Spojce, kde rodina bydlela zpočátku, je jen pár bloků od mého gymplu, do hospody U Pepíčka jsme chodili na stojáka na točenou kofolu; je to už hodně dávno, ale ta hospoda, jak tak koukám na mapu, se stále jmenuje U Pepíčka…
Ulice Nerudova, kde bylo druhé „kosí hnízdo“, je dnes ulice Charkovská, Heroldovy sady a Gröbovka byly i moje parky (do vily Gröbovka jsme chodili s družinou na výtvarnou výchovu), a do vršovické sokolovny ve starých Vršovicích mě moje maminka jako malou holčičku vodila do „rytmiky“. A v Krymské (v době "kosího hnízda" Husově) jsme stávali nekonečnou frontu na tuzexové džíny, pamatujete, pražští pamětníci sedmdesátých let?
Jo jo, Vršovice jsou zlatý i pro mě…
![Rihatama Rihatama](https://www.databazeknih.cz/img/users/17_/174200/m_rihatama-cgy.jpg?v=1590990316)
![5 z 5 5 z 5](img/content/points/5.png)
Život malého kluka z chudé rozvrácené rodiny z pražských Vršovic - základ na slušné sociální drama. Jenže životopisné vzpomínky páně Drozda jsou více než to. Ocitáme se v době okupace a později v 50. letech minulého století. Doba těžká, lidsky nesnesitelná a politicky nemilosrdná narýsovaná postavami Gottwaldů, Stalinů, Slánských... A přece tady poslouží jen coby dramatická kulisa, která dává vyniknout tomu dobrému, co v člověku dřímá, probuzeno skrze onoho malého Kosa. Veskrze pozitivně pojaté vzpomínky na nesnadné, mnohdy trpké a smutné okamžiky dětství, dospívání a život na dluh jednoho kluka z Vršovic a jeho rodiny. Co dělá toto dílko výjimečným tak není životní příběh samotný, těžký, jak jen se dá očekávat, ale pohled na život, síla upřímnosti a nezlomné odhodlání pomáhající překonat veškerá úskalí. Život po válce, ne však o válce. Prostě jeden hodně těžký život, který se přitom zdá téměř tak lehký, jako procházka růžovou zahradou, bez ohledu na všudypřítomné trní.
![maja2712 maja2712](https://www.databazeknih.cz/img/users/empty.jpg?v=1446561771)
![5 z 5 5 z 5](img/content/points/5.png)
Kniha mě velmi mile překvapila. Je vyprávěná malým chlapcem, který po rozvodu rodičů na sebe přebral roli táty a živitele a svým svérázným způsobem se protlouká pražskými Vršovicemi čtyřicátých a padesátých let. S humorem sobě vlastním vypravuje o místních poměrech, školce, škole, řemeslnicích, pavlačových drbnách, o pražském plivátku i plovátně, o hladu, uhlí, lidech srdečných i ubrblaných, o sousedech i úřednících. Kniha je plná hezkých i méně hezkých zážitků a i když se vám nad tím klukem svírá srdíčko, ten klučina život bere hezky od podlahy a s grácií. Doporučuji, fajn knížka na dovolenou.
![czerwa czerwa](https://www.databazeknih.cz/img/users/15_/152650/m_czerwa-9IT.jpg?v=1553546567)
![5 z 5 5 z 5](img/content/points/5.png)
Krásná, dojemná i humorná kniha, připomínající, že život byl ještě celkem nedávno úplně jiný (až nepředstavitelně).
![momo01 momo01](https://www.databazeknih.cz/img/users/41_/41973/momo01-5e2.jpg?v=1578850091)
![5 z 5 5 z 5](img/content/points/5.png)
Autor s jedinečným citem pro jazyk popisuje své dětství v poválečné Praze. Vyprávění to je bez příkras, přesto s humorem a laskavostí. Musím přiznat, že mi občas bylo u čtení smutno. Vlastně spíš takové to hořkosladko.
![Chesterton Chesterton](https://www.databazeknih.cz/img/users/19_/193043/m_chesterton-qmk.jpg?v=1559290165)
![4 z 5 4 z 5](img/content/points/4.png)
[audiokniha]
Milary milá ️
V mých výpůjčkách byla oblíbená zejména Pipi Dlouhá punčocha a Tom Sawyer.
K Neználkovi, Čukovi, Bobešovi a Timurovi jsem měla nedůvěru stejně jako k jiskrám a pionýrům.
Proto když v prvních kapitolách maminka prohlásí: "počkej až se dostaneme k veslu", nebyla jsem si jistá, zda poslouchám to, co si oblíbím :o)
Ale ano.
Rozhlasová četba z úst zkušeného Ladislava Mrkvičky je prima.
Protože, kdo by nechtěl Zdendu za staršího bráchu?
![soupik2012 soupik2012](https://www.databazeknih.cz/img/users/24_/242187/m_soupik2012-663bf7a37aa1b.jpg?v=1715206051)
![5 z 5 5 z 5](img/content/points/5.png)
Není snadné psát s takovým nadhledem v Nerudovském stylu, o tak strašném životním období. Matka která neumí číst a tak jí nepomůže z nuzných poměrů ani to, že je hned od samotného počátku zapálenou komunistkou. Žijí doslova v bídě, ale stát jim nepomůže i když o jejich nelehkém životě všichni vědí. Taková skvělá doba to byla. Zajímalo by mě v kolika letech tyto vzpomínky na své mládí pan Drozda sepsal. Ve vzpomínkách není ani náznak hořkosti a k takovému nadhledu, se člověk musí prožít. Z krátkých, hořkosladkých povídek, je sepsáno celé dětství. A sepsáno je to opravdu znamenitě. Audioknihu čte pan Tomáš Juřička a znamenitě se mu podařilo přizpůsobit četbu a barvu hlasu, tomu, kolik Zdendovi zrovna bylo let.
![pegitka pegitka](https://www.databazeknih.cz/img/users/empty.jpg?v=1446561771)
Souhlasím s komentářem milary a dodávám, že ta útlounká knížečka patří k mým nejmilejším. Třeba vedle Jméno růže, Nekonečný příběh, Vojna a mír, O mé rodině a jiné zvířeně, Kniha o životě a smrti ... Vedle nich plně obstojí. Potěší, pohladí, rozesmutní, obveselí.
![milary milary](https://www.databazeknih.cz/img/users/empty.jpg?v=1446561771)
![5 z 5 5 z 5](img/content/points/5.png)
Od doby, kdy jsem začala v první třídě chodit do knihovny, objevovaly se cyklicky v mých výpůjčkách oblíbené tituly: Neználek, Kocour Mikeš, Dům drobných radostí, Děti z Bullerbynu, - ale také Malý Bobeš, Čuk a Gek a Timur a jeho parta, neb jsem byla jiskra i pionýrka, kladla jsem věnce a vůbec jsem byla takovej malej Jánošík :-). Úzké spektrum výběru ovlivnil přesun do žlutých značek, nebo - li odd. pro starší děti, a s ním Foglarovky a KODovky. A tam někde se objevilo znepokojivé tušení, že knih je mnoho, a budu - li si půjčovat tituly opakovaně, nestíhám... Uběhla spousta času, jenž obsahoval i poměrně dlouhá období, kdy ho na čtení moc nezůstávalo, a znepokojení z nestíhání sílí. Takže se ke knihám nevracím; vyjímku tvoří Saturnin :-) no a pár dalších, a to už musí být... A přátelé, ono to už je!!!
Drozdovo Kosí hnízdo je taková nádhera, že se k němu budu vracet a vracet, proplouvat tím neuvěřitelným vyprávěním, slzet - tu dojetím, tu smíchy, koukat na fotku na přebalu a ptát se znova a znova, jaks to - uvšechvšudy - Kosáčku dokázal? Nezbláznit se z toho všeho, vzít si z věcí vždycky to lepší, držet hlad, a péči o ségry, a fofr s mámou - tak s přehledem, tak samozřejmě, tak normálka.., a v takovým věku??? A při to všem stíhat klukovské radosti a lumpárny a uchovat si z toho času takovou zásobárnu lidskosti, která dala vzniknout téhle přelíbezné knížce. A z nebe koukají páni Hrabalové a Otové Pavlové a jim podobní a radují se se mnou... Kniha roku, jednoznačně. Pět hvězdiček? Spíš celé souhvězdí...
![IYv IYv](https://www.databazeknih.cz/img/users/10_/104564/m_104564-6pj.jpg?v=1459855081)
![5 z 5 5 z 5](img/content/points/5.png)
Začátek byl takový Svěrákovský, ale s příchodem Martičky začalo přituhovat a autor našel krásný vlastní styl. Moc se mi to líbilo a musím říct, že jsem smutná, že se nedozvím, jak Zdeněk proplouval učením, vojnou atd. To by mě nesmírně zajímalo.
- je to doba celkem nedávno minulá (stejný ročník, jako moji rodiče) a přece se mi svíralo srdce, s jakým hladem a nouzí se musela Zdeňkova rodina potýkat. Přitom všude kolem visela určitě komunistická hesla o zářivém státu, červenolících zdravých dětech a blahobytu pod vedením KSČ. Taky jsme bydleli v rozděleném bytě, topili v kamnech a měli společný záchod na chodbě. Akorát v Košířích. Jak brzy jsme na to zapomněli!
- velké poděkováním dědicům pana Drozdy, že s tím šli ven.
![cérka cérka](https://www.databazeknih.cz/img/users/65_/65805/m_65805-Zr7.jpg?v=1459854943)
![5 z 5 5 z 5](img/content/points/5.png)
Krásně smutné a zároveň pěkně veselé vzpomínání na nelehké dětství. Zdendu, Zdeňka, batíka si prostě nejde nezamilovat a spolu s Evičkou a Martou bych je okamžitě brala :-). Opravdu tak trochu Obecná škola a Hrdý Budžes :-). Ta živelnost, člověčenství a energie, která je v knize ukrytá se prostě nedá jen tak lehce popsat a už vůbec ne ohodnotit. Pět hvězdiček je strašně málo. Děkuju a vřele doporučuju.
![magnolia magnolia](https://www.databazeknih.cz/img/users/27_/27439/magnolia-JJY.jpg?v=1575827681)
![5 z 5 5 z 5](img/content/points/5.png)
Knížečka je útlá a obrázek na obálce takový čistý, jednoduchý (a je to tak správně) - a uvnitř tolik děje, emocí, zážitků a barvitých vzpomínek na dětství ve Vršovicích, paráda. Atmosféra poválečné Obecné školy a ještě více filmových Vracenek, 50.léta očima kluka, od jeho nejmladších až do konce školních let. Je to drsné ale věrohodné vyprávění, facky a nadávky lítají, ale všechno zapadá do těch situací a té doby. Hlavní hrdina a vypravěč má dar pozorovat, vyprávět a také se ozvat, když je to potřeba. Přiznává výhry i prohry, umí pomáhat, porvat se i slíbit pomstu, až jednou... . Kromě mnoha dospělých starostí, které zodpovědně převzal jako jediný mužský prvek v rodině, dokáže vnímat i životy jiných lidí, na které vzpomíná "podle zásluh". A jsou to vzpomínky působivé, k zamyšlení a často velmi dojemné. Nevím, jaký byl pan Drozda pekař, ale psát uměl, doporučuji všem. (A k příloze - vím jistě, že divadelní zpracování bych nechtěla vidět, už jsem si ho užila podle svých představ a s dětskými i dospělými herci).
![angloumene angloumene](https://www.databazeknih.cz/img/users/11_/113100/m_angloumene-DxP.jpg?v=1540847484)
![4 z 5 4 z 5](img/content/points/4.png)
První část knihy hodně připomíná příběh Hrdého Budžese a čtenáře příliš nepřekvapí. Ve chvíli, kdy se hlavní hrdina postavý na vlastní nohy a pomáhá mámě s řízením domácnosti, ale vše dostává nový rozměr a Kosí hnízdo začne opravdu bavit. Navíc kdo by nefandil malému sígrovi, ze kterého se pomalu stává samostatný hoch :)
Kniha je opravdu čtivá a lehce psaná. Snadno rozzáří dlouhé odpoledne.
Velmi milé překvapení. Ke knize jsem se dostala náhodou a jsem ráda. Příběh vyprávěný očima hlavního hrdiny (autorem) během jeho dětských let, a to od školky až po vyučení. Příběh o rodině, ve které díky okolnostem, především chudobě, musel dospět dřív, než by měl. A přesto nenajdete ani stopu nějaké zahořklosti. Problémy řeší poměrně svérázně, občas se člověk musel usmát, i když celková situace vlastně moc k smíchu nebyla. Rozhodně doporučuji!