Kontinuita parku
Petr Šesták
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/471900/bmid_kontinuita-parku-JhM-471900.jpg
4
95
31
Všechno se zrychluje. Jen stromy zarputile trvají na tom, že porostou pomalu. Josef už nemá čas ztrácet čas. Po letech studií a pobytu v cizině se vrací do svého rodiště vést tzv. zodpovědný život coby středoškolský profesor. Malebné příhraniční městečko na něj čeká s doširoka otevřenou náručí jako čerstvě nalíčená past. Svět se sice mění v globální vesnici, ale maloměsto zůstává maloměstem. Josefovy kořeny i historii města zrcadlí starý park. Číhají v něm zákeřné vzpomínky, ale ve sluncem prozářené budoucnosti se už s keři nepočítá. Park totiž čeká revitalizace. Román je groteskně existenciálním vyprávěním o jedné generaci v bezdomoví mezi normalizační výchovou a kapitalismem, analogovým dětstvím a vpádem nových technologií, o jednom městě a zemi někde na periferii mezi Východem a Západem.... celý text
Přidat komentář
Kniha osloví každého, kdo vyrůstal na maloměstě se všemi jeho radostmi i strastmi, posléze jej opustil, aby se do něj více či méně rád vracel. Bystrá kniha plná zajímavých postřehů, styl psaní netradiční, ale nepůsobilo to rušivě. Snad to nebude moc velký spoiler, když napíšu, že jsem hlavní postavě - ano, hlavnímu hrdinovi, protože chtít se vracet "domů" a měnit ten (mikro)svět, to je odvaha - celkem fandila, ale bylo jasné, že moc šancí nabourat ty staré struktůůůry nemá.
Pozoruhodný románový počin, který mě příjemně překvapil. Autora jsem neznal a po knize sáhl díky jisté recenzi, tuším v Respektu. Na Kontinuitě parku (název je teda podle mě nevýstižná podivnost; ostatně úloha městského parku je v textu zdůrazňována trochu na sílu) si cením především stylisticky velice nápadité a obratné reflexe řady problémů dnešního češství, resp. středovýchodoevropanství, a to zdaleka ne pouze v maloměstě. Koneckonců Znojmo, které bylo jednoznačným předobrazem v knize popisovaného města, není tak docela malé a bezvýznamné. Jde mnohem spíš o střet s buranstvím a mentalitou, pro naši zemi tak příznačnými (a v posledních letech opět porůznu kralujícími) tu méně, tu více, ale v podstatě bez ohledu na region a místo. Čas od času jde bezpochyby o klišé, témata v publicistice i beletrii natisíckrát omílaná, nicméně autor je ozvláštňuje právě svou stylistikou, jazykovou vynalézavostí neprostou humoru a jízlivosti. Ty jsou vesměs hořké - podobně jako pocity dvojsečné osobnosti hlavního protagonisty Josefa, člověka na jedné straně inteligentního, citlivého a tolerantního, který překypuje skvělými nápady, na druhé straně poněkud samolibého a zbabělého, jemuž dělá potíže zbavit se pasivity leckdy až oblomovské a přestat se vyhýbat mezilidské zodpovědnosti. Opakované střety s větrnými mlýny maloměšťácké nedovzdělanosti a sveřepého humpoláctví pro něj nedopadají dobře, až je ho čtenáři vysloveně líto. S těmito situacemi, pocity i analýzou jejich hlubších příčin jsem se přečasto - a podotýkám, že bohužel - plně ztotožňoval, leccos z toho znám velice dobře z vlastní zkušenosti. Snad i proto knihu hodnotím vysoko, byť jsi jsem vědom určitých kompozičních, narativních a jiných nedostatků (resp. postupů, k nimž bych se být autorem asi neuchýlil).
Nabízí se porovnání s románem Destrukce od Stanislava Bilera, který je také o tom, jak se musí kosmopolitní intelektuál kolem třicítky vyrovnat s touhou se vrátit z hluku velkoměsta na rodnou hroudu (zde maloměsto, u Bilera vesnice), kde žije spousta omezených a zaprděných malých lidí. Pojítkem je i zidealizovaná představa povolání učitele coby formátora mladých myslí, a tím i společenské změny.
Oproti Bilerově satiře dovedené k absurditě Šesták přináší tok myšlenek, ve kterých příběh využívá spíše ke sdělení svého světonázoru. Situace nejsou tolik absurdní, ale místy stejně stereotypní. Zajímalo by mě, jestli oba autoři mají reálnou zkušenost s tím, co popisují.
Každopádně, protagonista Josef se vrací do rodného maloměsta, aby se zapojil do dění a posunul město kulturně, lidsky i společensky. Jelikož ale sám neví, co se sebou, se životem na maloměstě spíše potácí. Střet kosmopolitních progresivistických hodnot s konzervativním maloměšťáctvím je sice zajímavý, ale ne příliš objevný. Každopádně jazykově je to velmi dobrá literatura. A také trefná výpověď. Takhle si tu žijeme.
nuda, nuda, nuda, s křečovitou snahou o originálně promyšlenou kompozici (nově pojatý topos města-parku vítám, ale kadlub je třeba taky naplnit něčím novým, tady čtu zase jen o další intelektuální lemře, která neví, co se sebou, lká nad pasivitou, ignorantstvím a vegetativními projevy maloměšťáctví a vše svádí na relikty minulosti); nejsou už tyhle "alegorické" romány přežitkem? podobné formální postupy fungovaly před 400 lety, fakt nemáme něco lepšího?
Ať se propadnu do země, jestli Kontinuita parku nedostane Literu!
To je Kniha!
Co kapitola, to myšlenka.
Všechny jsou rámcově propojené jedním vyprávěním, každá je ale dostatečně silná a svébytná, aby fungovala samostatně.
Ten příběh vůbec není důležitý, zato všechno okolo něj velmi.
Drásá mě to zrcadlení, že momentálně jako společnost fatálně selháváme.
Díky hlavnímu hrdinovi, jeho postojům a intelektuálnímu boji se ale je k čemu upnout - přináší onu pověstnou jiskřičku naděje.
“Stromy i v době, kdy se všechno zrychlovalo, trvaly na tom, že porostou pomalu.”
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla.
Což o to, napsané je to kvalitně, ale tak zvláštně a odtažitě, že mě to úplně minulo. Maloměsto mám spojené s trochu jinými (n)emocemi.
Začátek je dobrý, moc dobrý, to uvedení do současného maloměsta a maloměšťáctví... Téma, jež mi je, jakožto maloměšťákovi, velmi blízké. Hlavní postava je asi tak trochu sám autor, který se rozhodl vyzvat na souboj toho nejtěžšího soupeře ze všech a to maloměšťáckou zabedněnost. Ta nemá moc ráda změny a ani týpky, co přitáhli ze zahraničí chytračit. A když po ní chcete změnu, tak čeká, že ji budete mnout moudí a podkuřovat. Takže tu máme klasickej konflikt jak od Kundery. Co se ale slibně rozjede, se žel asi v polovině zadrhne a dostaví se lehké rozladění a taková trochu čekaná maloměšťácká odyssea bez větší invence. To, co bylo zprvu zajímavé, ty četné úvahové vstupy do děje, začne být časem tak nějak mudřecky otravné. Ale cením tu snahu napsat skutečný román a ne jen odvyprávět příběh. Jen si myslím, že z tohodle citrónu šlo vymačkat daleko víc.
Za mě hodně zajímavý počin. Není psán klasickou formou, ale jedná se o tok myšlenek, vzpomínek, není v tom přímá řeč. Pokud tedy neholdujete takovým knížkám, tak se budete asi trápit. Ale když se do toho ponoříte a akceptujete to, tak na vás čeká precizní práce s češtinou. Líbilo se mi, jak autor pracoval s přídavnými jmény.
(SPOILER)
Nový román Petra Šestáka Kontinuita parku ve mně zanechal pobavení i vážné zamyšlení zároveň, je to taková zpráva o stavu dnešní společnosti v naší zemi. Ve světě, který je sice globalizovaný, ale když ho rozložíme na jednotlivá maloměsta, zjistíme, že s jejich zvyklostmi, sociálními sítěmi a známostmi, politikařením, a dalšími lety prověřenými praktikami prostě nehneme. A nehne s nimi ani trochu naivní Josef, který se po letech v cizině vrací spasit své rodné město. Šířit osvětové myšlenky v místním gymnáziu, vnést do města kulturu a trochu těch zahraničních zkušeností. Kam se hne, naráží ovšem na zažité struktury odolávající změnám, i když už je to dlouhá doba od revoluce. Josef se ztrácí i ve vztazích, ženy nějak nesdílejí jeho představu o bohémském životním stylu a volném vztahu, stejně jako ředitelka gymnázia nemá pochopení pro jeho inovátorský přístup k učení a recitační soutěži.
Zajímavá je forma psaní, bez přímé řeči, vše probíhá jakoby v Josefových myšlenkách, přítomnost se střídá se vzpomínkami na dětství, dospívání, rodiče a ostatní příbuzné. Josef je takový marný bojovnik za změnu, ztracená existence, muž středního věku hledající sám sebe a smysl života, který se vzpírá tomu nechat se semlít systémem a maloměšťáctvím, ale nedávám mu mnoho naděje. Jak napovídá název, spojovacím článkem všech částí příběhu je městský park, dějiště různých Josefových zkušeností z mládí, stromy, které byly vysazeny v dávnych dobách, ale předci už mysleli na nás a konečně místo, kde se chystá revitalizace, kterou se Josef snaží kritizovat, čímž se samozřejmě znelíbí na místní politické a společenské scéně. Román doporučuji k přečtení i k zamyšlení.
Štítky knihy
česká literatura životní prostředí učitelé, učitelky zahrady, parky rozhlasové zpracování maloměsto české romány
Autorovy další knížky
| 2021 |  Kontinuita parku |
| 2023 |  Vyhoření |
| 2015 | Štvanice |
| 2014 | Kočovná galerie |
| 2023 | Cesta je pes |
Tak, jak miluju současné české autorky, si snažím vybudovat vztah i k mužským autorům, ale moc mi to nejde. Kontinuita parku je neuvěřitelně obratně napsaný román, po stylistické stránce velmi jiný. Na mě moc. Na samotné sdělení jsem se pak nemohla ani pořádně soustředit. A že mě ten návrat na maloměsto zajímal.