Konec demokracie v Rakousku 1932-1938
Martin Jeřábek
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/55677/bmid_konec-demokracie-v-rakousku-1932-19-0XM-55677.jpg
4
7
1
Práce mladého historika se zabývá dějinami rakouské První republiky (1918-1938) od jejího vzniku na troskách habsburské monarchie, přes oslabení demokracie v 20. letech až po vnitropolitickou krizi 30. let a anšlus. Těžiště práce spočívá zejména v letech 1932-38 (diktatura Engelberta Dolfusse, neúspěšný nacistický puč v roce 1934, cesta ke ztrátě samostatnosti v roce 1938) a autor zařazuje zánik demokracie v Rakousku i do kontextu vývoje evropského fašismu.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
20. století fašismus 30. léta 20. století Rakousko meziválečné období klerofašismus
Autorovy další knížky
| 2004 |  Konec demokracie v Rakousku 1932-1938 |
| 2010 | Srovnání politických systémů Německa a Rakouska |
Režim Stavovského státu není u nás úplně neznámý, často bývá skloňován jako případ tzv. tradicionalistické diktatury (zpravidla s Frankem a Salazarem), v dnešní době snad už méně jako tzv. austrofašismus (s kterýmžto pojmem se autor rovněž v závěru vypořádává, byť musím uznat, že velmi decentně, já bych se ho nebál označit za levičácký a idiotský). Vesměs jsou to ale pouze pasáže, které se ho snaží právě zasadit do určité taxonomie nedemokratických a autoritativních režimů, přičemž nic moc konkrétního se z nich nedozvíte, potažmo je najdeme v souhrnných pracích o 30. letech a nástupu nacismu. V této souvislosti nelze nezmínit sira Winstona Churchilla, v jehož pamětech (I. díl) se o Dolfußovi před cca 10 lety poprvé dozvěděla i moje maličkost. Je to asi dílo, ze kterého se o něm může nejsnáze dozvědět průměrný člověk.
Martin Jeřábek se s tím rozhodl něco udělat, a napsal určitou syntézu, která se snaží stručně, při tom však celistvě, zprostředkovat povědomí o tom, co to ten rakouský stavovský stát byl. Člověk, který se o dobovou problematiku zajímá, zde asi najde mnoho toho, co už ví, ale toto nepříliš dlouhé dílko může tyto informace vhodně pospojovat a nabídnout pohled z jiných aspektů.
Nesouhlasím s názorem, že Jeřábek čerpal zejména z konzervativních autorů a jeho kniha Dolfußovi fandí. Tedy, to asi ano, ale je z ní rovněž zřejmé, že odstranění demokracie nepovažuje za pozitivní a o sociální demokracii zde píše vesměs v dobrém. Ale samozřejmě akcentuje i boj o nezávislé Rakousko, boj Dolfußův, se kterým pochopitelně sympatizuje. Spíše se tedy jeví, že se snaží o důslednou nestrannost.
Pár výtek by se samozřejmě našlo, ale ty nejsou zas tak podstatné. Až na jednu. Autor bohužel pokračuje v negativním trendu zjednodušování jazyka, a místo klasického "ß" používá "ss".