Komunistou z donucení
Jim Frederick , Charles Robert Jenkins
V lednu roku 1965 čtyřiadvacetiletý seržant americké armády Charles Robert Jenkins opustil své stanoviště v Jižní Koreji, překročil Demilitarizovanou zónu a vzdal se severokorejským vojákům. Věřil, že se takto i za cenu uvěznění dostane zpět do Spojených států. Místo toho se ale na čtyřicet let ocitl v úplně jiném vězení - v jednom z nejbrutálnějších a nejrepresivnějších režimů, jaké svět poznal. Tento čtivý i drásavý příběh, který Jenkins (za pomoci novináře Jima Fredericka) vypráví prostým a jednoduchým jazykem, zavede čtenáře do zákulisí Severní Koreje a odhalí před ním zrůdnost tohoto režimu, ale i sílu lidského ducha.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2009 , Volvox GlobatorOriginální název:
The Reluctant Communist , 2006
více info...
Přidat komentář
Je to neuvěřitelný životní příběh, provázený ještě více neuvěřitelným situacemi.
V knize, která je napsána jednoduchým způsobem, se nám dostává unikátní svědectví, jak severokorejský režim přistupoval k prominentním vězňům a jejich rodinám.
Sice jsem o KLDR ledasco přečet nebo viděl, ale takovej pohled zevnitř ještě ne. Místy mi to přišlo až absurdní, co se tam dělo a děje dodnes. A ke smůle severokorejskýho lidu i bude dít, i kdyby se mladej tlusťoch nerozmnožil, páč ten lid žije tolik desítek let v bublině, že i kdyby ten zrůdnej režim někdy padnul, tak ty lidi prostě nebudou vědět co počít. Minimálně dnešní generace ne, to možná až ty budoucí.
Nechápu, proč to tam ještě funguje, asi nad tim drží ochranou ruku Čína, jinak si to nedovedu vysvětlit a nechápu proč, ale jinak by se to muselo už dávno zhroutit, stejně jako všechny ostatní socialistický a komunistický státy bez pomoci z vnějšku.
Soudruhy bych tam posílal na exkurzi - na 20 let - pak by možná prozřeli a přestali podobný zvěrstva hájit a obdivovat.
Pěkný příběh jednoho mladého vojáka, který nerozumně uprchne z jižní do severní Koreje. Každému musí být jasné, že si moc nepomohl, soudruzi ho zadržovali v komunistickém ráji 40 let. Představoval jsem si, že se dozvím hodně ze života obyčejných Korejců, ale o tom se tam zase tolik nepsalo. Takže mírné zklamání. Kniha se mi hodila do knižní výzvy 2018 jako kniha zmíněná v jiné knize, v tomto případě v knize Mezi dvěma Kimy od Niny Špitálníkové. Tři hvězdy.
Velmi zajímavá kniha pojednávající o zběhovi, který utekl od války z Jižní Koreji do Severní, přičemž si zprvu neuvědomuje důsledky které tím vyvolá a svobodu o kterou se připraví.
Kniha velmi dobře popisuje režim a bídu, která v severní Koreji panuje a jak se hl.hrdina vyrovnává se svými činy.
Knihu doporučuji - poskytla mi další pohled (zajímavou formou) na tabu co se Severní Koreje týče.
Jestli je příběh celkově pravdivý se nikdy nedozvíme, protože jak se říká:
"Dějiny píšou vítězové"
Ze Severní Karolíny do Severní Koreje. Příběh chlapce z amerického zapadákova, který se v patnácti vytrhl z prostředí nefunkční rodiny vstupem do Národní gardy a později to vzal přes armádu do Severní Koreje. Přiznám se, že mi jeho postava není příliš sympatická. Nevím ani, do jaké míry lze jeho výpovědi důvěřovat, nicméně i tak je jeho svědectví o světě zavlečených cizinců v Severní Koreji jedinečné a rozhodně zajímavé. Není to žádná pohlcující četba, nepříliš dlouhá kniha zachycuje vlastně jen prosté Jenkinsovo vyprávění tak, jak si věci vybavuje či vysvětluje bez zjevných zásahů profesionálního spisovatele a je to znát, čtete to jen kvůli těm informacím. Zajímavý doprovodný dokument o Dresnokovi, Jenkins se v něm rovněž vyskytuje: http://www.csfd.cz/film/226053-crossing-the-line/komentare/
Tahle kniha se čte jedním dechem a pokud se zajímáte o málo probádané věci, o neuvěřitelné příběhy či o komunismus v dnešním světě ve své totálně totalitní podobě, tak neváhejte!!! Stojí za to.
Nechci se někoho dotknout, ale stále existuje překvapivě velká skupina našich spoluobčanů (zejména čtenáři Novinek), která by si tuhle knihu potřebovala přečíst, a kdyby aspoň jednomu z nich otevřela oči, byl by to úspěch...
Jinak ke knize nemám co dodat, jiní to tu už popsali víc než dost. Takže koho téma KLDR zajímá, šup šup, ať už jste na cestě do knihovny!
Jeden neuvážený krok přivedl Charlieho na 40 let do nejuzavřenější země s nejrepresivnějším režimem na světě. Myslím, že kdyby tohle tušil, raději by šel bojovat do Vietnamu. Podmínky, ve kterých tam musel žít jsou hrozné. A to patřil k těm privilegovaným, kteří na tom byli líp než většina Severokorejců. Jak strašně na tom asi museli být oni, to se člověk může jen domýšlet.
Seržant Jenkins spravil chyba. Veľkú chybu. Aby sa vyhol odveleniu do Vietnamu, zbehol do Severnej Kóreje. Táto knižka je výpoveďou o živote jednoduchého amerického vojaka no najmä o živote v komunistickej Kórei. Je to veľmi neobvyklý exkurz do života v tejto bašte Kimovcov - ide totiž o pohľad cudzinca. Väčšina výpovedí ľudí, ktorým sa podarilo ujsť, vynecháva také detaily každodenného života, ako výroba sviečok či brikiet na kúrenie, no pre Jenkinsa boli práve toto neobvyklé veci a práve takéto detaily veľmi pekne dokresľujú absurditu severokórejskej diktatúry.
Severní Korea - zevnitř jde o jedno velké vězení, z něhož téměř nelze uniknout a zvenčí je to trezor plný informací, ale téměř nikdo se k nim nedostane. Severokorejci, kterým se však přesto podařilo dezertovat nebo uprchli z tamních gulagů, podali světu nejedno hrůzyplné svědectví o své zemi, ale Jenkins je první obyvatel Západu, jenž může poskytnout dlouhodobý, podrobný pohled na tuto tajnůstkářskou a brutální společnost z perspektivy cizince, který se důvěrně seznámil s tím, jak doopravdy funguje.Jako 24 letý seržant americké armády opustil své stanoviště v Jižní Koreji a překročil Demilitarizovanou zónu a vzdal se severokorejským vojákům. K tomuto nerozvážnému činu ho vedl strach, že jeho jednotka bude převelena do války s Vietnamem a navíc doufal, že bude vydán Rusku a bude se moct dostat domů do USA. Nic z toho se však nestalo a byl donucen zůstat v této zemi, která započala s jeho komunistickou převýchovou, kdy se musel učit nazpaměť citovat výroky a plány velkého vůdce Kim Ir-sena a pravidelně se zúčastňovat sebekritiky před kádry, kteří ho hlídali.
Tato země místo na ekonomický růst soustředí peníze a pracovní síly na špehování vlastních lidí a zasahuje do těch nejiintimnějších sfér života svých obyvatel.
Tato země unášela i cizince, zejména Japonce, kterých pod nátlakem využívala zejména ke zpravodajské činnosti. Po 20 letech života v této zemi se Jenkins oženil s jednou unesenou japonkou, s níž měl dvě dcery, které byly pro tuto zpravodajskou činnost předurčeny. Jenkins se svou ženou od malička svým dcerám říkali, že nežijí v normálním světě, ale ony jim nevěřily, jiný svět nikdy nepoznaly....
Až díky jednáním japonské vlády se severokorejci došlo k jejich propuštění a odcestovali do Japonska, kde dodnes žijí.
Tuhle knihu bych zařadila do škol jako povinné čtení. Společnost, zvlášť ta naše často zapomíná na hrůzy a omezování komunistickou stranou. Necháváme se zlákat sliby politiků a doufáme, že naše existenční problémy za nás někdo vyřeší. Namísto abychom se zúčastnili voleb tak jen mávneme rukou, že je to stejně zbytečné.....Po přečtení téhle knihy si oddechnete, že jsme se přeci jenom nenarodili na špatném místě, ale to je málo.
Osobná spoveď amerického dezertéra o 40 rokoch, ktoré prežil v Severnej Kórei. Rozprávanie je napísané jednoduchým spôsobom (človekom), napriek tomu zaujme, je veľmi dynamické. Aj keď Jenkins nezažil v Kórei skutočný "teror", jeho výpoveď o každodennom živote v najprísnejšej a najtajnostkárskejšej komunistickej diktatúre dnešného sveta pôsobí hrozne.
Štítky knihy
životopisy, biografie Severní Korea vězení, věznice vzpomínky komunismus vojáci totalitní režimy
Tohle opravdu může psát jen život a Severní Korea, doporučuji.