Komu zvoní hrana

Komu zvoní hrana https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/238815/mid_komu-zvoni-hrana-238815.jpg 4 18 4

John Donne (1572–1631), typický „básník dvojí podoby“, je v celé Evropě zcela jedinečnou osobností z přelomu renesance a baroka a neopakovatelným způsobem vyjadřuje skeptické životní pocity, jaké taková přechodná období provázejí, i manýristickou metamorfózu tehdejší poezie. Donneova vnitřní polarita vystihuje nejen peripetie jeho životní dráhy – od elegantního hejska se sklony k válečnickým a milostným dobrodružstvím ke konvencemi doby zaskočeného mladého muže, který se musel oženit a z existenčních důvodů stát učeným a uznávaným kazatelem v londýnské katedrále svatého Pavla –, ale i dovršení a zlom alžbětinské poezie, její doznívání a vyústění do „metafyzického“ básnictví baroka. Z toho období pochází po celém světě zdomácnělé citáty o tom, že „žádný člověk není ostrov“ a že se nemáme ptát, „komu zvoní hrana“. (Druhý převzal Ernest Hemingway.) Knížka obsahuje výbor ze všech období tvorby – Elegie, Veršované dopisy, Paradoxy a problémy, Písně a sonety, Anatomie světa, Duchovní básně, Zbožné sonety –, nezbytný komentář i esejistický medailon. Reedice překladu Zdeňka Hrona (Klub přátel poezie v roce 1987) vychází v opraveném a nově upraveném vydání po sedmadvaceti letech.... celý text

Poezie
Vydáno: , Prostor
více info...

Přidat komentář

intelektuálka
13.10.2018 4 z 5

Padne-li zmínka o Donneovi, bývá citován výrok Goethova Fausta -
"Dvě duše v sobě mám" - elegantního hejska a učeného kazatele....

Pokud z tvé lásky nemám vše
celou už nebudu ji mít
došly mi vzdechy jimiž dojmeš se
a slzu nedokážu uronit.
Poklad jímž koupit jsem tě moh je pryč
- přísahy, vzdechy, slzy, dopisy -
však přesto nepatří mi víc
než při litkupu dala jsi
Pokud jsi lásku chtěla rozdělit
část já a část ti druzí mají vzít
pak celou nebudu tě mít.

/Nekonečnost lásky/

BUBO26
27.09.2018 4 z 5

Pripadalo mi to veľmi podobné Baudelairovi. A to píšem ako veľké uznanie, keďže tým Donne predbehol dobu a navyše žil v dobe, kedy sa takýto prístup určite nestretol s pochopením úradov a cirkvi. Z básní je zrejmé, že sa Donne nezaujímal len o spoločenský a duchovný život, ale veľmi pozorne sledoval aj vedecký pokrok. Kniha je veľmi dobre koncipovaná, obsahuje životopis autora a časovú os jeho života, obsahujúcu najdôležitejšie udalosti v politickom a vedeckom svete, čo pomáha zaradiť básne do kontextu. Nemôžem povedať, že by ma zaujali všetky básne, ale to sa mi stalo u veľmi málo autorov.


Matty
10.06.2017 4 z 5

"Zkroť pýchu, smrti! Ač tě mnozí zvou
mocnou a strašnou, tak se nám jen zdáš:
když všichni ti, jež za mrtvé už máš,
nezemřou, na mnes krátká s kosou svou.
Klid se spánkem, jenž je tvou podobou,
přináší slast – a ty jí více dáš!
Nejlepší nejdřív k sobě povoláš,
tělu jsi klidem, duši úlevou.
Zoufalcům, králům, štěstí posluhuješ,
nemocí žiješ, jedem, válkami;
nás uspat opiem lze, čarami
líp než tvou ranou: Proč se naparuješ?
Na věčnost procitneme ze zdřímnutí
a nebude už smrt: Ty zemřeš, smrti!"

Namísto čtení Donneova životopisu a různých výkladů jeho básní (nebo přinejmenším této konkrétní) doporučuji zhlédnout film Vtip (Wit, 2001). Po něm možná také uvěříte, že málokterý umělec dokázal smrt uchopit se stejnou pronikavostí jako John Donne. Paradoxně to byla právě tato báseň, po níž již zdánlivě nelze nic dodat a všechna slova se zdají být nedostačující, která mne přiměla přečíst si od autora, který neprávem zůstává ve stínu Shakespeara, něco dalšího. Proto vám doporučuji zvolit stejný postup - od Vtipu přes smrt k Donneovi.

Stilico
07.01.2014 3 z 5

Především velice dobře pojaté vydání, kdy je zařazen nejen krátký životopis básníka, ale i časová linie doby života básníka s důležitými událostmi a to, jak s politickými, tak i kulturními a vědeckými, mnohdy přiblíženy dobovou korespondencí,

Samotné básně ne vždy zaujmou, alespoň ne mne, který nedokáže ocenit každou vyjímečnost a novost oproti tehdejší tvorbě. Hodně myšlenek se tak opakuje neustále dokola, především provokativní náhled na nestálost žen, kterou naopak vyzdvihuje, oslava smyslnosti a tak podobně. Zajímavé jsou postřehy ze světa vědních názorů a odraz politických událostí a především jeho obrat v tvorbě o sto osmdesát stupňů, kdy začal skládat duchovní poezii a stal se knězem. I zde se odráží lehkomyslný život plný kratochvíl, ale již s jiným důsledkem pro aktera.

Rozporuplná a zajímavá osobnost, tak jako samotná doba okolo roku 1600.

Štítky knihy

poezie alžbětinská poetika

Autorovy další knížky

John Donne
britská, 1571 - 1631
2014  73%Komu zvoní hrana
1965  100%Několik básní od Johna Donna
1967  77%Extáze
2001  80%Elegie a písně
2017  0%Vzduch a anjeli

Kniha Komu zvoní hrana je v

Přečtených27x
Doporučených1x
Knihotéce20x
Chystám se číst19x
Chci si koupit1x
dalších seznamech1x