Kolem dokola

Po knize jsem sáhla jakmile jsem dočetla Símku, chtěla jsem víc od této autorky. Bohužel jsem byla spíš zklamaná, zvolené téma je originální, ale zpracování mě nenadchlo.

(SPOILER) Kdybych nečetla anotaci, zřejmě bych dost dlouho tápala, o co v příběhu jde. Hodně dobře vykreslený vnitřní myšlenkový svět, pocity, ne/vyrovnávání se s tragickou událostí, o které se však dozvídáme postupně a spíše jen střípky, co se vůbec stalo. Jistě, tragédie s fatálními následky, ale asi bych k úplnému pochopení zejména Zoji potřebovala víc informací, za jakých okolností se vše odehrálo.
Druhá část z pohledu Marka taky dost dobrá, vadí mi však ten otevřený závěr. Čekala jsem, že zde bude alespoň citovaný onen dopis, takhle mi to připadá, že si to autorka hodně zjednodušila a ty, čtenáři, se s tím prostě vypořádej sám podle sebe.

Neuveritelne ctivy a silny pribeh.

Kniha Kolem dokola od Lucie Hruškové je hodně silná, hluboká a bezesporu dost depresivní psychologická záležitost. Hlavním tématem je tu tragická autonehoda, která zásadně protne životy postav.
Byla jsem moc zvědavá, jak se autorka s tak těžkým tématem popasuje, a musím říct, že střídání pohledů ze dvou různých úhlů mě neskutečně bavio. Sledovat stejnou událost i její následky očima dvou odlišných stran dodává celému příběhu úplně jiný rozměr a nutí člověka k zamyšlení.
Knihy od Lucie Hruškové mám obecně moc ráda, její styl psaní mě prostě baví a tato kniha mé očekávání jen potvrdila. Už teď se moc těším na cokoliv dalšího, co napíše!

V příběhu se seznamujeme se Zojou. Mladou ženou, která si dosud žila poklidně. Až na nerudného šéfa, který jí opravdu lezl na nervy. Jenže teď se její život změnil a rozhodně ne k lepšímu. Zoja zavinila autonehodu při které zemřel člověk. Propadá se do depresí a nevidí už žádnou naději, že by jí bylo lépe.

V druhé polovině knihy je příběh vyprávěný z pohledu Marka. Přišel o otce. Nečekaně a tragicky. On, bratr i maminka tuto ztrátu prožívají společně a přesto každý sám. Marek se snaží být nápomocný oběma, ale vždyť i on by potřeboval někoho komu by se mohl svěřit s tak obrovskou ztrátou. Největší strach má ale o maminku.

Když jsem začala knížku číst, vtáhla mě dějem, ale musela jsem se srovnat s křestními jmény několika postav, které autorka zvolila. Zoja, Eman, Květka. Tahle tři jména, kdy Eman byl Zojin přítel a Květka kolegyní, mi zpočátku dělala velké problémy. Postupným čtením jsem si na ně ale zvykla. Až na Emana :D. Co musím ale vyzdvihnout, je autorčino dokonalé líčení psychiky lidí, kteří někoho ztratili nebo, jako v případě Zoji, někoho zabili. Střídalo se ve mně spousty emocí, protože Zoja vám dá nahlédnout do svého nitra natolik, že budete mít místy husinu. To samé Markova rodina. Každý se s bolestí vyrovnával po svém a já měla potřebu je jednoho po druhém obejmout.

Je to hodně silný příběh, který se mi svým zpracováním moc líbil. Rozhodně si od Lucky přečtu další knihy. Její styl psaní se mi líbí.

Zajímavé téma, které mě přilákalo k přečtení této knihy. Krátké kapitoly i pohled z obou stran, takže se čte velmi dobře. Ale chtělo by to pokračování. Při čtení druhé půlky z pohledu Marka sice začínáme tušit, kam to povede, ale přesto si pak musíme domýšlet příliš. Nejvíce by nás čtenáře zajímalo, zda se Zoja s Markem dali dohromady a jak tento vztah fungoval - nefungoval. Což by bylo z psychologického hlediska velmi zajímavé.

Chci pokracovani! Nebo to proste skonci takhle?! :D

Je to me prvni setkani s autorkou, ale urcite ne posledni.

Moc mi vyhovoval styl jejiho psani - kratke kapitoly, kratke vety, pohled z dvou stran.

Neveritelne propracovane popsani pocitu a myslenek, ktere se honi v hlave…uplne me to pohltilo a pribehem jsem zila s nimi. Alw vic me bavila Markovo polovina :)

Libilo se mi to vice nez Símka První.
Na druhou stranu bych potrebovala ne tak utnuty konec.
Kazdopadne je to silny pribeh a je skvele napsany, emoce postav jsou velmi dobre vyjadreny a dialogy jsou hodne dobre.

Zajímavá knížka o zajímavém tématu. První se mi asi líbila více první polovina a myslím, že druhá část by klidně snesla dvě kapitoly navíce, které by ještě dovysvětlily některé věci.

Ta kniha mě bavila velmi. Zdála se mi lepší než obě autorčiny Símky, le ani ty nejsou špatné.

Už mnohokrát jsem zmiňovala, že Lucie Hušková za mě patří mezi nejtalentovanější současné české autorky a že by si zasloužila ještě více čtenářů, než aktuálně má.
Její kniha Símka je naprosto dechberoucí, skvěle vypointovaný psychologický román o vztahu mezi matkou a dcerou, který bych se jeho úrovní absolutně nebála přirovnat k bestsellerovým Vránám Petry Dvořákové.
Kolem dokola je její samostatný román, který se věnuje 2 osudům, 2 příběhům, které poznamená jedna tragická událost. Tu si neustále vyčítá naše hlavní hrdinka, která den co den bojuje sama se sebou i svými vnitřními démony. Na straně druhé máme hlavního hrdinu, který nečekaně ztratil svého otce a svou bolest a ztrátu kvůli podpoře své rodiny zcela zapomíná vnímat a prožít.
Kolem dokola je příběh dvou dějových rovin o ztrátě, výčitkách, nočních můrách a bolesti...
Není to pozitivní čtení... Ale i přes všechny ty bolavé pasáže není možné knihu jen tak odložit. Postavy jsou vám blíž a blíž a vy toužíte s nimi být ještě o stránku a stránku déle.
Kolem dokola je kniha, kterou vám z celého srdce doporučuji a až ji dočtete, tak se pusťte i do dalších autorčiných knih, jsou stejně silné a nezapomenutelné.

2/26 Knížka se dobře četla, Zoja mě teda už trochu štvala se svými depresemi, ale každý se s traumatem vyrovnává jinak, zatím co Marek mi přišel poměrně v pohode. Kniha je rozdělena na dvě části, druhá mě bavila o dost víc.

Lucie Hušková si mě získala knihou Símka, po které jsem věděla, že si od autorky určitě budu chtít v budoucnu přečíst něco dalšího. Druhý autorčin román Kolem dokola jsem tak vedla v patrnosti od chvíle, co vyšel, a přestože mi to nějakou dobu trvalo, jsem moc ráda, že jsem se k němu nakonec dostala, protože byl opět skvělý!

Příběh je rozdělený do dvou částí. V té první sledujeme hlavní hrdinku Zoju, které se rozpadne život poté, co způsobí dopravní nehodu, při které zemře cyklista. Zoja se tak vyrovnává s pocity viny a hledá způsob, jak se s něčím takovým vyrovnat. Ve druhé části sledujeme příběh Marka, který se snaží vzpamatovat z tragické ztráty otce. A jak jsou oba příběhy propojené, možná už tušíte…

Ačkoliv mě téma viny původně tolik nezaujalo, musím říct, že mě Zojin příběh opravdu zasáhl. Vlastně mě zasáhl natolik, že pohled Marka už bych v knize ani nepotřebovala. Chápu, proč tam musel být, ale za mě to zbytečně odpoutalo pozornost od toho hlavního tématu, které bylo velmi dobře zpracované a dostatečně silné, aby dokázalo stát samo o sobě.

První půlka byla celkem zajímavá, druhá mě nudila. Nedočteno.

Moc se mi líbila část věnující se mladé ženě, bohužel druhá část vyprávěná Markem na mě tak nepůsobila. Asi jsem čekala více emocí. Asi bych spíše ocenila pohled jeho manželky.

Nemohla jsem se od knížky odtrhnout, skvěle zpracované velmi těžké téma. Zcela autenticky napsáno. Myslím, že přesně takto se člověk cítí, když dojde k takové tragédie, o jaké je celá kniha. Obdivuji mladou autorku, že dokáže napsat tak realistickou knihu.

Mám ráda knížky, po jejichž dočtení si řeknu, že tak nějak se vše mohlo stát, že jim uvěřím a přemýšlím o nich. A tato je jedna z nich. Téma bolestné, zpracování skvělé, začtete se od první stránky a pravděpodobně ještě ten samý den dočtete, krátké kapitoly vám nedovolí knihu odložit. Samotný příběh je koncipován z pohledu Zoji, která si, po způsobené nehodě, zakazuje žít normálním životem a poté z pohledu Marka, jednoho ze synů, kterému umřel táta. Je to smutné, bolestné, reálné a velmi čtivé. Už delší dobu pokukuji po knize Símka, baví mě čím dál víc objevovat mladé české autorky, píšou skvěle. V knihovně jsem narazila na tuto vzhledem subtilní, ale obsahem náročnou, výborně, s citem a empatií, napsanou knihu. Nesoudí, tragédie poznamená více životů a každý se s ní vyrovnává po svém. Pro mě uvěřitelně, včetně konce, kterým probleskne kousíček naděje. Anebo ne? Velké doporučení, kdo autorku neznáte, zkuste ji. A Símka už má dva díly, přečtu si je :-).

Pěkná kniha. Jedna vteřina změní život všem zúčastněným a je těžké se s tím vyrovnat.

(SPOILER) Velmi mě oslovil pohled Zoji. Viníky tragédii jsem vnímala dost černobíle. Nedomyslela jsem všechny následky, ať zdravotní, tak materiální, vztahové. Marek se s nastalou situací (ne) vypořádal po svém. Dostihla ho stejně. Mrzí mě předvídatelný konec, knihovnu bych vynechala úplně.