Kodaňská Píseň písní
Annette Bjergfeldt
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/488571/bmid_kodanska-pisen-pisni-p8Q-488571.png
4
206
206
Životem kypící román o hledání lásky století, velkých ztrátách i druhých šancích. Rodinná sága, v níž plachá malířka Esther líčí osudy tří generací žijících pod jednou střechou, se odehrává v Kodani, na scéně Pařížské opery a v cirkuse Sovalskaja na předměstí Sankt Petěrburgu. Když Estheřin dědeček Hannibal v roce 1921 koupí dům v Kodani, představuje si domov prodchnutý operou, bohémským duchem a láskou stejně opojnou jako v Šalomounově Písni písní. Jenomže pro jeho nevěstu, ruskou artistku Varinku, skončil čas zázraků už ve chvíli, kdy na vlastní oči viděla, jak její první milý zmizel v hroším chřtánu. Zato dcera Hannibala a Varinky, stevardka Eva, milovnice kouzel a patrně i jasnovidka, naváže mnohem vášnivější vztah se švédským krotitelem holubů Janem Gustavem. Hannibalova touha po lásce a umění se přenese i na jeho vnučky, dvojčata Esther a Olgu, které soupeří o post rodinné umělkyně, zatímco jejich starší sestra Filipa se touží stát první kosmonautkou na světě.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2021
,
Host
Originální název:
Højsangen fra Palermovej , 2020
více info...
Přidat komentář
„Život je dar, ale rozbalit si ho člověk musí sám.“
Komentář Kaduri bych drze vzala za svůj. Vůbec jsem netušila, do čeho jdu, vůbec mě nenapadlo všímat si velkého P ve druhém slově názvu knihy, takže jsem se z toho málem posadila na zadek.
Navíc jsem právě v této knize objevila výborného kandidáta na knihu, o níž tak často vyprávíme dětem při dílně psaní: první věta je ta nejdůležitější – tady tedy rozhodně. Je to háček, na kterém se zaseknete a už se nedokážete pustit. Ruská Židovka a cirkusačka Varinka a dánský obchodnický synek Hannibal, jejich jediná dcera Eva a švédský ostrovan Jan Gustav a nakonec jejich tři dcery: Filipa, Esther a Olga.
Úžasné jsou třeba názvy některých kapitol: Nejtěžší kámen, Nosné trámy, Údery kotlů, Několikadílní muži, Úzký film, Slzy svatého Vavřince. Neuvěřitelné čtení zdaleka ne jen o třech generacích jedné dánské rodiny, ale taky o hudbě, malířství, chrtech, o dětech s očima jako půlměsíce, o nosných trámech . . .
Zase jedna z těch knih, kde mi nestačil papír na stránkové odkazy: 35, 61, 78, 131, 165, 184, 285, 316, 324, 330, 333, 339, 348, 373, 412 – 413.
Určitě doporučuju!
„Kdykoli někdo umře, pečlivě se na náhrobek vyryje den narození a úmrtí. Ale počítá se vlastně jen ona malá pomlčka mezi letopočty.“
Je to roztomilé, i když s hlavními postavami se úplně osud nemazlí. Napsáno lehkou rukou, určitě doporučuji. A věta Varinky “Ser na to hovado” mi bude znít v uších ještě dlouho.
Co jsem to začala číst? To byla má první reakce na knihu. Po několika stránkách jsem změnila názor. Začetla se a dočetla, a ráda! Krásný příběh života zvláštně obyčejné rodiny, jejich přátel a sousedů. S příchutí tragikomedie, hořkosti, sladkosti i poučení. Doporučuji.
V poslední době jsem přečetla tři knihy podobného rázu, tedy jakési rodinné kroniky odehrávající se v průběhu zhruba sta let na pozadí dějinných událostí se špetkou magického realismu. Vedle této to byly Osmý život (pro Brilku) a Dědictví. Bohužel musím podotknout, že z tohoto trojlístku odchází Kodaňská Píseň písní jako jasný poražený. Přestože objektivně se jedná o dobrou a řemeslně krásně napsanou knihu, které až tak nemám co vytknout, subjektivně jsem se s ní vůbec nepotkala. Fascinoval mě začátek, prostředí ruského cirkusu, v němž tak tragicko-komicky přijde o život jedna z postav, mě hrozně navnadil, nicméně zbytek knihy už se v podobném duchu úplně nenese a já tu tragikomičnost trochu postrádala. Díky Bohu za postavu Varinky, díky které jsem to asi celé dočetla. Nenechte se mou nepříliš pozitivní zkušeností úplně odradit, Kodaňská Píseň písní se líbila mnoha čtenářům, s některými mám i dost podobný vkus, jen mně prostě nesedla a to se občas stává.
Dala bych tak 3 a půl *. Po přečtení hodnocení jsem měla větší očekávání, takže jsem trochu zklamaná.
Málokterá humorná "oddechovka" stojí opravdu za to, abychom s ní mařili čas ukrojený jiným, daleko hodnotnějším knihám. To však neplatí o této kodaňské písmenkové nádheře! Oči tak lehce a snadno hltaly stránku po stránce a srdce se jen smálo na pestrý gejzír neobvyklých přirovnáních. A na originální umělecké vnímání života kolem nás plného barev, zdánlivých náhod a osudových setkání. Zavrtaná do peřinky takto příjemného literárního koncertu jsem přivírala oči nad občasným balastem, neustálým trtkáním a někdy až zoufalém pátráním po písni písní. Forma u mě zkrátka zcela zvítězila nad mnohdy fádním obsahem, a přesto jsem se ráda vracela do světa láskyplně podaných dramat a věřila, že se ona tolik hledaná píseň písní někde objeví.
Literární koncert! Rodinná sága s kapkou magického realismu a přesahem do několika zemí z pera dánské autorky. Tak barevný jazyk a tolik originálních přirovnání! Nestíhala jsem lepit papírky Postavy, které jsou skvěle vykreslené, mi přirostly k srdci. Celým příběhem se prolíná výtvarné umění, hudba a hledání lásky století. Boží obálka, která k příběhu parádně pasuje!
Radost z očekávání - makově červená
Má oblíbená
Nádherná kniha plná děje a metafor.
Sourozenecká láska, strach ze smrti, naděje.
Sedmkrát padni. A osmkrát vstaň!
V příštím století doletí naše vzkazy během několika vteřin. Bude to jedinečné, ale OSAMĚLÉ.
Milé zvláštní čtení, okořeněno severským humorem ze života tří generací mě opravdu bavilo. Cirkus+letuška/jasnovidka+chovatel holubů+zpěv+malířství=život v podání magického realismu, ke kterému se možná ještě někdy znovu čtenářsky vrátím.
Ke knize jsem se dostala náhodou na doporučení. Předčila moje očekávání! Nádherný jazyk plný metafor. K některým pasážím jsem se vracela, abych se nestačila divit, jak někdo dokáže pomocí popisu barev zachytit okamžik. Rádoby vtipný začátek ale střídá dramatický děj. Nechtělo se mi s knihou loučit, je skvělá!
Nebýt Oldova doporučení, vlastně bych po románu Annette Bjergfeldt nikdy nesáhla – anotace nečtu, obálka mi přišla podivná, prostě bych tu knihu přešla. A to by byla opravdu škoda, protože už vím, jak je Kodaňská píseň písní skvělá!
Tenhle román má rozsah do tolika směrů, že to snad ani není možné! Najdete tu cirkusové prostředí, chovatele holubů, nadanou zpěvačku, plachou malířku, mladou vědkyni, závody chrtů, trpaslíky i domácí násilí. A co víc: procestujete pěkný kus Evropy a zavítáte do Dánska, Ruska, Švédska, Británie i Francie.
Těžištěm rodinné ságy je ale dům v Kodani a vypravěčkou ona plachá umělkyně Esther – spolu s ní sledujeme osudy nejen jejích nejbližších, ale nakoukneme i do rodiny hrobníka, který s ženou a dvěma dětmi žije v jejich sousedství. Najdete tu hned několik postav, s nimiž je snadné souznít, mou nejoblíbenější ale byla rozhodně Varinka. (Její standardní hlášku coby odpověď na všechno příkoří života jsem v průběhu čtení už doslova vyhlížela! =D ) A pak jsem si samozřejmě zamilovala i hrdinku Matildu a oddaného Igora…
Román o tom, že život si prostě nejde jen tak naplánovat, román o lásce a umění, o snech a důvěře. Hlavně to ale bylo krásné čtení, které si s každým řádkem užíváte, i když občas se to prostě nevyvíjí tak, jak byste hrdinům přáli. A nebudu nic zamlčovat: i pár slz jsem nad těmi stránkami uronila.
Takže závěrem vám knihu samozřejmě i já moc doporučuji!
Tohle je přesně můj šálek jakéhokoli nápoje, na který mám zrovna chuť. Tohle je můj typ knih, které se mi zaryjí a u kterých moje srdce plesá. Tohle je styl, kterým bych chtěla umět vyprávět příběhy. Poetické, nádherné, plné různých emocí, které jsou zpracované fakt dokonale. Ať už jde o lásku, trápení, rodinu, sourozeneckou lásku, umírání, smrt. Annette Bjergfeldt je umí plasticky zpodobnit naprosto nádherným jazykem. Měla jsem chuť dělat si výpisky a pak si je nahlas předčítat, možná je občas i hulákat z okna, abych z toho neměla potěchu jen já. Samotný děj nemá nějaký zcela pevný ucelený příběh, jde ale o příběhů mnoho, přesně tak, jak se udály v čase jedné rodině. Obyčejně, ale i neobyčejně. Brečela jsem i se usmívala. A chtěla bych si jednou zase přečíst.
Naprosto úžasná, poetická kniha o hořkosti i kráse života ve všech jeho podobách. Slovo "trtkání" mi sice také pilo krev, ale odpuštěno. Přála bych si mít kamarádku, jako je autorka této knihy. Přečtěte si to. Zvlášť pokud máte rádi zvláštní atmosféru (soft magický realismus) a vyžíváte se v kouzlení se slovy. Snad jen zavilým cynikům lze nedoporučit.
Bylo to nějak o ničem...
"Trtkání" mě rozčilovalo, nevím, jestli to stejně blbě vyzní i v originále.
Ale něco na té knížce nakonec bylo. Nevím co, nic konkrétního se mi nelíbilo, ale jako celek to působí jaksi dobře. Nechápu ani proč, ale musím hodnotit kladně.
Neobyčejně psaná rodinná sága, která ale moc mile překvapila. Tvrdou Varinku, divokou Olgu, chrta Igora a vlastně všechny ostatní si zamilujete. Není to kniha plná napětí, ale lásky, smutku, snech a životě jako takovém.
Slovo "trtkání" už nechci ani vidět.
Moc doporučuji, Kodaňská píseň písní je milé pohlazení po duši.
Tahle kniha mi moc nesedla. Příběh mi připomínal sérii „Taková normální rodinka“.
Rodinná sága, kdy sledujeme tři generace v jednom úchvatném domě v Kodani. Dědeček Hannibal, který objeví svou ženu Varinku v ruském cirkuse. Jejich dcera Eva, letuška, a tak trochu jasnovidka, která se zamiluje do Švédského krotitele holubů. A vnučky, Esther, Olga a Filipa, které soupeří o post rodinné umělkyně.
Tak toto je přesně jedna z těch knih, které mě dokáží okouzlit. Od prvních řádků mě zaujala, ať už svým příběhem, ale i tím, jak je napsána. Nádherné věty, obraty, přirovnání. Text krásně plynul a já plula s ním. Od knížky jsem se vůbec nemohla odtrhnout a chtěla jsem se ke všem zase vracet, abych s nimi strávila další krásné chvíle.
Nečekejte napětí, ale jeden zvláštní životní příběh jedné rodiny plný barev a hudby. Je to kniha o lásce napříč generacemi, o stáří, o životě i smrti, o snech a o jednom hrochovi. Je to smutný příběh proložený vtipem. Při čtení si tak pobrečíte, ale i nahlas zasmějete.
Spousta krásných vět mně vykouzlila úsměv na tváři. Opět jedna z knih, kdy máte chuť si vypsat všechny věty, co Vás nadchly, ale to byste museli přepsat půlku knihy.
Moc se mi líbilo, jak nám autorka oznámila, v jakém období se právě nacházíme. Použila k tomu známé světové události, jako první let do vesmíru, pád berlínské zdi a skvěle to do příběhu zakomponovala. Bylo to však tak hezky na pozadí, hlavní slovo tu vždy má naše úžasná rodinka, kterou jsem si zamilovala.
Pokud máte rádi příběhy s podivíny, zvláštními a milými lidičkami, kteří si Vás jednoznačně získají. Pokud hledáte příběhy lehce kouzelné, pokud hledáte něco, co Vás pohladí na duši, tak tato knížka je přesně pro Vás.
Magickému realismu v Kodani jsem moc nevěřila. Byla jsem ale mile překvapena. Krásné poetické i humorné vyprávění o osudech jedné opravdu zvláštní rodiny. Nezapomenutelná babička Varinka, chrt Igor, odporný hrobník, tatínek holubář....no vlastě všichni. Je možná dokonalá láska ? Za sebe určitě doporučuji.
Pohádka pro dospělé o výjimečné rodině pokrývá velkou část 20.století. Ač jsem byla zklamaná, jak málo prostoru bylo věnováno zakladatelům rodu, ke konci knihy se ještě pár dílků skládačky objevilo. Díky autorce za “postavu” psa Igora.
Štítky knihy
humor dánská literatura magický realismus ságy nešťastná láska Kodaň Petrohrad (Rusko)
Ano. Byla to Píseň písní. Zazpívaná s touhou po životě, se všemi tóny a tóninami, které k životu patří. Nevíte, jestli všemu věřit, jestli se smát nebo kroutit hlavou, ale i já věřím na osudovou lásku. I když už vím, že všechno má svou cenu. Přesto není knížka přeslazená, spíš naopak až děsivě cynická, ovšem spletená tak, že si skoro nevšimnete.
Výrazy ohledně sexu mně bavily a zároveň má Ester pravdu.
" Jak by člověk vůbec měl tomu aktu říkat? Já ze zásady nikdy neprcám. Tohle slizské slovo s tím nechutně drnčivým PR brní člověka na rtech. Šukání, mám-li říct pravdu, bývá někdy příliš hrubé a člověk je s ním moc rychle hotový. Milování? Kdo ví. To si od obou v přesně ten samý okamžik žádá niternou, transcendující elektřinu, a to je velká vzácnost. Mým favoritem je pořád trtkání. Necudné, s psími chlupy mezi zuby. Se Staffanem se ale trtkat nedá. Pro to on vůbec nemá smysl.
Karma? Copak si za všechnu bídu světa můžou lidi sami? Kam se podělo milosrdenství? Zasraný náboženství! A co ti, co sami o milosrdenství prosit nemůžou? Ti, co ho potřebují ze všech nejvíc a ze všech nejmíň si ho zaslouží?
Olga není k zastavení. Pak se vyřítí dveřmi ven. Ta hezká rovnováha jí dohání k šílenství. To se radši bude zmítat mezi hlubokým zármutkem a radostí. Kardiogram se totiž musí skládat z nejhlubších údolí i nejvyšších vrcholků. Jinak by člověk zrovna tak dobře mohl být mrtvý. "