Kočičí kožich a velbloud u Velké čínské zdi

Dominika je božanda a po téhle knížce mám pocit, že tu holku chci normálně potkat osobně a dát si s ní kafe. Studentka čínštiny píše o zážitcích z Tchaj-wanu a Číny tak lehce a přirozeně, až člověk jen valí bulvy, jak moc se ty dvě země liší mezi sebou – a ještě víc od nás.
Všechno působí nenuceně, bez mentorování, spíš jako vyprávění někoho, kdo má otevřené oči a čistou hlavu. Čte se to skoro samo, protože je to zároveň zajímavé, zábavné i lidské.
A nejhorší je, že po pár stránkách máte pocit, že byste sbalili kufr a jeli se přesvědčit na vlastní oči.

Presne to co jsem cekala kdyz nekdo z uplne jine kultury navstivi (tedy nejen navstivi, ale zije tam, studuje) kulturu uplne odlisnou. A to slovenska a tchaiwanska jsou.
Knihu muzu doporucit, da si cist i po kapitolach a bez vyjimky me kazda rozesmala, nebo pobavila. Dekuji.
Jen co bych ale doporucovala, je cist knihu ve slovenstine. Udelala jsem chybu, v obchode ji meli jen v prekladu do CJ, ale strasne moc se toho ztratilo, nebo to tak nevyznelo. Zvlast kdyz original i spisovatelka jsou z vychodniho Slovenska. Poridila jsem i v slovenstine a tu v CJ pustila dal. (samozrejme spatne to v CJ neni! Jen kdyz je ta moznost...).
Syn (12 let) to v zvladl ve slovenštině také, i ho to bavilo.

Úžasně zábavný cestopis (nebo jak sama autorka píše, ne-tak-úplně-cestopis) o střetu evropské kultury a kultury Dálného východu. Bylo pro mě zajímavé i srovnání Taiwanu a Číny, které jsem doposud vnímala jako jednu "odrůdu" - v Číně jsem sama byla (a moc ráda jsem si v průběhu autorčina vyprávění zavzpomínala na vlastní zážitky) a neměla jsem nejmenší tušení, jak odlišná je od čínské kultury ta taiwanská. Klidně to mohlo být i dvakrát delší!
Jdu shánět Korejské halušky.

07.12.2025

Toto je kniha, ktorá ma potešila až tak, ako som to už vo svojom živote neočakával. Výborné a s citom podané krátke príbehy zo života v krajine, ktorá je nám natoľko vzdialená, že ku kultúrnym kotrmelcom musí zákonite dôjsť. Čo je u nás úplne ok, je v Kórei, na Taiwane alebo Číne úplne neakceptovateľné a naopak, čo je u nich považované za normálne, je pre nás barbarstvo. Veľmi som sa nasmial, keď Kórejci prišli na Slovensko, ale keď si predstavím samého seba, žeby som sa zrazu ocitol na Taiwane, asi by o mne tiež napísali pár blogov a Taiwanci by sa na mojich zážitkoch smiali. Skrátka, knihu a Dominikine zážitky som si veľmi užil, nuž a o rok o dva si knižku znovu rád vypočujem. A možno aj skôr, ak sa rozhodneme, že si spravíme rodinný výlet. :-)

Tohle je presne styl knih, ktere miluji. Tedy, tim myslim postrehy z jinych kultur a vesele i mene vesele historky. Tenhle typ cestopisu jsem doslova hltal v devadesatkach a snil o cestach do exotickych krajin :)
Pry to snad Domca psala jako blog, ci co, ale to mi (tentokrat) vubec nevadilo - historky jsou zabavne, kapitolky ucelene a primerene dlouhe, je to proste mile a vtipne a ja autorce celou dobu drzel palce. Co naprosto ocenuji a davam palec nahoru - autorka nefnuka a nestezuje si na obtize, jimz byla vystavena! Vse hodnoti s usmevem, coz se vida zridka :) Tesim se na dalsi knihy.
A mimochodom - vo slovencine to je naozaj neuveritelne vtipne! ;)

Věděli jste, že když se v čínštině napíše vedle sebe dvakrát znak pro ženu, znamená to hádka? Nebo že když použijete v restauraci nesprávnou intonaci, stejným slovem si objednáte místo kuřete nakrájený penis? Tohle všechno a mnohem víc se dozvíte v nejpestřejším cestopisu, co jsem kdy četl.
Dávkovat, stejně jako u jiné autorčiny knížky Korejské halušky, je potřeba po troškách. Prostě když je nálada, dáte si dvě tři kapitolky. Odejdete bohatší o spoustu poznatků.
Například, že když je na Taiwanu měsíc duchů, musíte dávat pozor, abyste něco nerozbili. To duchy přitahuje. Když už se vám něco rozbít podaří, hlavně to neopravujte. Duchové milují čerstvě opravené věci! Jak z toho ven? Hlavně o tom s nikým nemluvte, to duchy vábí taky.
Výlet do přírody je fajn, ale hlavně na nic nesahejte, ani na trávu, ušpinili byste se od ní. Příroda je celkově dost nehygienická. Nic tam není zabalené v plastu a tak.
Když se rozhodnete darovat peníze, tak rozhodně jen zaokrouhlené kulaté částky. Například 168. Hlavně ne třeba 50 nebo 100, to je hrozné číslo. Ze stejných důvodů se vyhýbete čtyřce. Ve čtvrtém patře nezastavují ani výtahy, je to příliš nebezpečné. Navíc ve většině budov ani čtvrté patro neexistuje, je třetí a pak až páté.
Dominika posbírala dohromady střípky z každodenního života a vytvořila pestrou mozaiku nálad, chutí a vůní, která o Taiwanu, Čině a jejich obyvatelích sdělí čtenáři podstatně víc, než jakýkoli oficiální průvodce.

„V taxíku nás nakonec bylo sedm. Taxikář už kouřil, takže všichni ostatní si jen připálili od něho.“

Knihu jsem četla dlouho. Ne proto, že by se mi nelíbila - prokládala jsem si jí jiné, "závažnější" knihy. A jako odlehčení fungovala skvěle. Autorčiny postřehy mě moc bavily - ten pohled Evropanky na Asii a naopak asijských kamarádů na Slovensko byl podán s lehkostí, s vtipem. Nemám, co bych vytkla :-). Určitě si časem s chutí přečtu i Korejské halušky.

Tato knížka mě zaujala svým podtitulem Veselé historky z cest a ukázala se jako dobrá volba. Byla milá, čtivá, plná zajímavých příhod. Dobře jsem se bavila, dozvěděla jsem se spoustu věcí o životě na Taiwanu a Číně, nad kterými jsem kolikrát žasla. Kulturní rozdíly jsou opravdu velké. Ráda se k ní jednou vrátím a těším se na další knihy.

Příjemné a lehké čtení, kniha mě mile překvapila čtivostí i díky krátkým kapitolám a zajímavými ilustracemi. Kloubouk dolů před autorkou - pustit se do studia čínštiny a odjet na Taiwan a pak do Číny. Ovšem díky tomu jsem posledních několik dní mohla její zážitky prožívat prostřednictvím této knihy. Děkuji a těším se na další pokračování.

Příjemné čtení, kdy autorka na základě vlastních zážitků z pobytu na Taiwanu a v Číně a naopak z pobytu svých přátel na Slovensku popisuje kulturní rozdíly. Příhody jsou rozděleny do krátkých kapitol, takže jde o fajn čtení do MHD nebo vlaku. Četla jsem i Korejské halušky a při porovnání obou knih mě "halušky" bavily více.

Příjemná, poučná a vtipná kniha!! Přibližuje veselou formou život v zemích, které jsou pro většinu stále ještě exotikou. Velmi doporučuji pro zlepšení nálady!!!

Vynikající knížka, nesmírně milé překvapení. Autorka má dar pobavit i poučit, její styl je úžasně čtivý. Jsem opravdu nadšená, nejednou jsem se hlasitě smála, současně ale hodně přemýšlela o tom, jak jiné je to v té dálce. A jak je prima pro mě, pecivála, držícího se rodné hroudy, když mi někdo umožní nahlédnout do světa. Celkově je knížku radost vzít do ruky - skvěle napsaná, moc krásně graficky upravená, přehledné členění textu a příjemný font písma přispívají ke čtenářské pohodě. A ilustrace beru jako třešničku na dortu! Těším se na Korejské halušky, které už mi tu leží a doufám, že neshodí vysoko nastavenou laťku. Vřele doporučuji!

Půjčila jsem si knížku, abych se dozvěděla zajímavosti ze zemí do kterých se asi nikdy nepodívám a dozvěděla jsem se toho hodně. Klobouk dolů před Dominikou, já bych se, obzvlášť v Číně zbláznila. Jenom ta představa jak mě každý zkoumá, mluví na mě a sahá...pfff, introvertova noční můra.

Člověk je hnedle více zainvolvovaný, čte-li knihu/vidí-li film/zhlédne-li obraz z místa, které zná. Čínu i Taiwan jsem navštívila jako turista/dobrodruh/cestovatel, některé postřehy jsem však s Dominikou sdílela a častokrát se nad nimi pousmála a pokývala hlavou.
Dominičino vyprávění je milé a tak nějak úplně obyčejné - tím nejlepším možným způsobem.

Kniha je rozdělena do 3 částí - Taiwan, Slovensko a Čína. Opět jsou zde, stejně jako v Dominičině druhé knize, krátké kapitoly ze života v tamní zemi. Trošku líto mi bylo že ze Slovenska, kam Dominika vzala své cizokrajné kamarády, bylo jen pár stran. Čtení je to opět úsměvné, prostě jiná země, jiné zvyklosti.

Autorka na mňa pôsobí dojmom, že jej osud doprial: krásy, intelektu, humoru, zaujímavých životných snov aj príležitostí na ich realizáciu a k tomu ešte aj talent všehodruhu (napr. ja som ju najprv registrovala vďaka Rusínskemu triu a iným folklórnym aktivitám; až neskôr prišlo zistenie, že je aj sinologičkou a autorkou kníh o svojich skúsenostiach s Ďalekým východom, čo ma podnietilo jednu si hneď vziať z knižnice. Tie ostatné si rada prečítam tiež, až sa vrátia z obehu ;)).

Možno aj vďaka vyššie opísaným autorkiným kvalitám je dielko milé, svieže, približujúce minimálne tri kultúry (taiwanská, čínska, slovenská), aj keď, pravda, čisto cez prizmu autorkiných skúsenosti a dojmov (mám napr. veľmi blízku známu, ktorá tiež študovala a žila v Taiwane, ten bol však v jej podaní úplne iný než Dominikin Taiwan). To je však logické; všetci sme nastavení všimnúť si niečo iné, máme svoj vek, skúsenosti, preferencie, stretli sme iných ľudí, zažili (hoc v rovnakom prostredí) iné situácie...

Skrátka, knihu som si veľmi užila (a definitívne sa vďaka nej uistila, hoci to asi nebolo autorkiným zámerom, že život v opisovaných krajinách by fakt nebol pre mňa :D).

Ideálne, ak chcete cestovať do ďalekých krajín, ale nemáte peniaze, čas, prípadne odvahu. Autorka má absolútne úžasný zmysel pre humor.
Blížia sa nám najkrajšie sviatky v roku, a tak ako istý Číňan z knihy dúfam, že ma Ježiš aj tentokrát pozve na svoju narodeninovú párty. A možno aj tí naši „migranti“, čo majú podľa Japoncov taký skvelý život prídu povinšovať.

Dominikin blog som objavila ešte kedysi dávno na SME-čku. Takže jej knižky som si nemohla nechať ujsť.
Pri čítaní som zistila, že niektoré poviedky si pamätám ešte z blogu, ale to vôbec nevadilo.
Dominikin miestopis z "Ďalekeho vichodu" je vtipné, šarmantné dielko. Dozvedela som sa kopu zaujímavých informácií zo života na Taiwane či v Číne.
Už mám nachystané "Kórejské halušky".
Len tak ďalej, Domi:)

"Neviem, či mal Puppin skúter poznávaciu značku s dvoma osmičkami, ale viem, že si naň (ako mnoho iných ľudí) zavesila symbol svastiky pre šťastie, lebo mi ho ukazovala. Nuž, aspoň jedna krajina, kde sa človek s kombináciou dvoch osmičiek a hákového kríža cíti bezpečne."

„Domi, všimli sme si, že občas stoja pri ceste nejakí ľudia tmavšej pleti.“
Čakala som, čo bude nasledovať.
„To… to sú tí migranti, čo sa o nich všade píše?“
Rozosmiala som sa. „Nie, to sú naši,“ pokúsila som sa zjednodušene vysvetliť situáciu.
„Počkaj, takže ty chceš povedať, že oni nechodia do práce, ale namiesto toho idú do lesa nazbierať huby? A potom ich predávajú popri ceste? To je všetko?“
„No…“ nechápala som celkom, kam sa tento rozhovor uberá.
Japonskí kamaráti si vymenili užasnuté pohľady. „Ale to je FANTASTICKÝ život! Keby sa to dalo tiež v Japonsku!“

Autorka, slovenská studentka čínštiny na Taiwanu ("počeštělý" Tchaj-wan se naštěstí v knize ani nemihne, mně se to ostatně taky nelíbí) předem upozorňuje, že se nejedná o cestopis, že byla v podstatě na jednom místě... A přesto jsem se z knihy dozvěděla o současné Číně (a Taiwanu), životě a kultuře zejména mladých dozvěděla neskutečně mnoho, povětšinou mnoho nečekaného. Autorka to podává kousek po kousku, kratičké kapitoly naplněné opravdovými zážitky, které Evropana, Čecha i Slováka prostě musí neustále překvapovat.
Je to autentické a je to aktuální. Bez debat 100% A druhá autorčina kniha je již připravena ve čtecí frontě.