Knud Rasmussen
Lieselotte Düngel-Gilles
podtitul: výpravy za Eskymákmi Výkriky, práskanie bičom a smiech žien vyprevádzali sane na ďalekú cestu v ústrety neznámym cieľom. Rasmussen a jeho druhovia sa vydali krajinou ľadu a snehu, cez hory a biele pustatiny smrti. Víťazstvá i obete v boji s prírodou, spev zaklínajúcich šamanov, slávnosti, hry a tance, poľovačky na soby a medvede a zas nové výpravy a ďaleké cesty. To sú skutočné dobrodružstvá, ktoré zažil Knud Rasmussen na svojom putovaní za Eskimákmi. Autorka realisticky zobrazuje život Eskimákov, ako ho opisujú Rasmussenove denníky, a zároveň predstavuje osobnosť vynikajúceho polárneho bádateľa. Obsah: S eskimáckymi kamarátmi, Nansenova expedícia, Expedícia za „novými luďmi“, Prvá samostatná expedícia, Druhá výprava z Thule, U ľudí „za veľkým morom“. Beletrizované vyprávění o životě, díle a zejména cestách grónsko-dánského polárního badatele a etnografa, jenž celý život zasvětil studiu historie, způsobu života, hmotné i duchovní kultury Eskymáků. Kniha zachycuje Rasmussenovo mládí, jeho setkání s polárníkem Nansenem, Rasmussenovu expedici za grónskými Eskymáky v r. 1903, jeho první samostatnou grónskou expedici v r. 1912, druhou expedici v r. 1917 a výpravu za kanadskými Eskymáky.... celý text
Přidat komentář
Pokud jste dospělí, neřešte, že kniha vyšla v edici KOD.
Lehkou formou se dozvíte střípky ze života eskymáků a ze života samotného Rasmussena.
Pro mě to bylo první setkání se životem v nekonečném mrazu a musím uznat, že díky této knize mám mnohem větší chuť se o severských končinách dozvědět více.
Kniha se dobře čte, atmosféru podtrhují obrázky a i přes lehčí formu vyprávění (což je spíše plus) dávám jasných pět.
Na knize je nejcennejsi popis toho, jak samani ke svemu "osviceni" / "zasveceni" dosli: Samota, priroda, deprivace... Potom nepodminena radost - Joy, joy, joy... Je podnetne to porovnat s knihou Yogi Ramacharaka - stejne postrehy...
Dobrodružné vyprávění polárního badatele Knuda Rasnussena po Grónsku, jeho expedice a putování za Eskymáky. Opravdu zajímavé vyprávění, plné napínavých příhod, hlubokého sněhu, obrovské zimy a hladu, lovu zvířat a poznávání lidí a jejich kultury, která je nám, bílým lidem, poněkud cizí a pořád velká neznámá..
Knud Rasmussen (1879-1933) se v Grónsku narodil. Jako syn dánského vikáře a inuitsko-dánské matky s Inuity vyrůstal, mluvil plynně jejich řečí a jejich kulturu se zamiloval. V knize Lieselotty Düngel-Gillesové je jeho dětství věnována jen úvodní kapitola, která osvětluje jeho “dětinské” rozhodnutí najít Nové lidi – Inuity, kteří podle místních legend žijí ve vzdálených arktických oblastech stále původním způsobem života. Vystudoval v Kodani národopis, vrátil se do Grónska a vydal se na svou první výpravu za původními Eskymáky. Tuto a i další expedice, kterých se účastnil či které sám vedl, autorka v knize popisuje. Nebyla jsem si zpočátku jistá, jak moc do hloubky románové zpracování těchto výprav půjde a zda se vůbec dozvím něco nového, ale už někdy za polovinou jsem byla zcela okouzlena. Nejvíc mě asi oslovily pasáže, ve kterých se Rasmussen snaží zjistit víc o tom, jaké to je žít ve světě obývaném duchy, ve světě, jehož obyvatelé pevně věří, že překročení jakéhokoliv z nespočetných tabu může vést k hladomoru, nečasu a smrti, ve světě plném strachu ale i netušené vnímavosti k přírodě a jejím zákonitostem. Rasmussen se zaměřoval na náboženství a mytologii a vždycky mu nějakou dobu trvalo, než se mu podařilo si získat důvěru místních šamanů a vypravěčů a ti začali být ochotni s ním svůj vnitřní svět sdílet. Překvapila mě rozmanitost inuitských kultur v těchto arktických oblastech. Rasmussenovi se nepodařilo realizovat svůj sen a prostudovat inuitské kultury nejen v Grónsku a Severní Americe, ale i v severovýchodní Asii, nicméně i tak získal data naznačující, že různé izolované skupiny, ač hovořící stejným jazykem, mají leckdy podstatně odlišný přístup k životu a vyrovnávají se s neviditelným světem po svém. Pro mě to byla celkově kniha přínosná, zajímavá a rozhodně mě navnadila k hlubšímu studiu inuitských kultur a jejich proměny za posledních řekněme 150 let. Pokud vás tyto oblasti zajímají, tohle je taková etnologická oddechovka, která se příjemně čte a zároveň je nabitá informacemi.
Nevím, jestli to čtou rády děti, ale já si tuhle knížku užívám. Kombinace poučení-legendy-dobrodružství mi už delší čas vyhovuje. No - užívám - čtu ji vždycky pozdě večer, a po třech stránkách padnu (vlastně padnou jen víčka, protože většinou jsem už pod duchnou...- jeje, to sem nepatří)... a hrozně se vždycky na tu chvíli před "poklesem víček" s paní Lieselotte těším. Kdo má rád vyprávění o Eskymácích s těmi atributy, které jsem výše uvedl, nechť neváhá. Doporučuju!
Štítky knihy
Arktida Grónsko Eskymáci, Inuité etnografie, národopis podle skutečných událostí polární badatelé
Napřed jsem se do knihy nemohla začíst, vadil mi styl psaní a i když nemám ráda zdlouhavý popis děje, tady mi naopak k mé nelibosti přišlo, že všechno se děje nějak moc hrrr. Avšak nevzdala jsem se, vydržela, přizpůsobila se stylu autorky a nakonec je mi odměnou moc hezký čtenářský zážitek a nové poznatky o Eskymácích.