Kladské povídky

Soubor povídek a pověstí lidu Kladského, ze zbytků slovanského osídlení poblíž hranic v Prusku, sebral autor z lidového vyprávění, vzpomínek a písemných záznamů. Tyto stenograficky věrné záznamy vyprávění lidových „baječů" vycházely od r. 1909 jako příloha Polévkova národopisného věstníku, potom byly vydány jako separát. Byly první foneticky psanou knihou u nás a působily jako zjevení pro svou bohatost látek, zejména lidovým uměním slovesným. Bylo proto nedocenitelnou chybou, že zůstaly mimo známost širší obce čtenářské, že vskutku žijící, byly odsouzeny k neživotnému údělu archivalie. Vydání přichází jistě včas právě dnes, kdy se znovu, at spisovatelé nebo čtenáři, vracíme k jiskřivým pramenům lidové tvorby jako k osvěžující živé vodě v záplavě papírové literatury. Protože rozděleny podle jednotlivých vypravěčů (k názornému přiblížení připojena vždy jejich stručná charakteristika), seznámíme se s řadou samorostlých lidových typů, v jazykovém projevu pak rozlišíme jejich temperament, životní zkušenost, smělou obraznost, slovnou rázovitost. Kniha je opatřena autorovým úvodem o Kladsku, zasvěceným doslovem dr B. Nováka (který první upozornil v roce 1936 na sběratelské dílo J. S. Kubína), četnými vysvětlivkami a slovníčkem. Dr B. Novák charakterisoval takto v předmluvě sbírku: Jde o dílo nejen nesmírné píle a obětavosti sběratelské, ale i o neocenitelný dokument lidové básnivosti a jazykové tvořivosti, jež nemá sobě rovna co do odvahy, s jakou lidový vypravěč komponuje větu a nehledaným slovem oživuje báchorkový příběh, koření jej jadrným rčením, odvážným příměrem, bystrou poznámkou na okraj děje nebo situace i moudroslovným přívazkem.... celý text