Kinského zahrada: Povídky o ženách
Jakub Železný
Okouzlující povídkový soubor od známého novináře a moderátora. Pražská Kinského zahrada a její okolí skrývají řadu tajuplných zákoutí. Právě tady se odvíjejí osudy hrdinů, a hlavně hrdinek prozaické prvotiny Jakuba Železného. Zkušený televizní novinář vyměnil razantní styl z obrazovky za vyprávění křehkých příběhů o ženách. S pochopením pro radost i s empatií vůči bolestem, které jim život přináší. A jelikož jeho maminkou byla oblíbená spisovatelka Marta Davouze, zdá se, že toto literární jablko nepadlo daleko od stromu.... celý text
Přidat komentář
Příjemná knížka na jeden pošmourný večer. Oceňuji zejména grafickou úpravu a ilustrace. Užila jsem si i strohý styl, který mi opravdu sedí. Témata jednotlivých povídek jsou zajímavá a ne úplně obvyklá. Nicméně musím přiznat, že v půlce knížky jsem začala mít dojem jakési manýry. Asi by bylo příjemnější číst povídky s odstupem. Konec některých povídek překvapil, ale to překvapení bylo nasnadě a očekávatelné, takže vyznělo naprázdno.
Knihu jsem dostala jako dárek a byla jsem na ni opravdu zvědavá. Velký dojem na mě ovšem neudělala. Náměty povídek samy o sobě nebyly špatné, ale vadil mi zejména styl psaní. Byť byly věty velmi krátké a strohé, přistihla jsem se, že někdy musím přečíst znovu, abych pochopila smysl. Také mi trochu vadilo opakování posledního slova nebo fráze ve větách. Někdy na sebe ty věty příliš nenavazovaly a bylo to takové škobrtavé. Ilustrace byly nádherné a samotná atmosféra Prahy a Kinských zahrad super. U některých povídek jsem vůbec nechytla pointu, některé by se daly rozpracovat více, ale některé byly fajn. Určitě dám autorovi ještě šanci u jiné knihy :)
Za mě naprosto super kniha povídek. Lekhé čtení, které přečtete jedním dechem. Povídky jsou psané zajímavým jazykem. Každá povídka je psaná jiným stylem a to čtení dodává příjemnou dynamiku. Pan Železný určitě touto knihou překvapil a řekl bych že mile. Ilustrace podtrhují příjemně melancholickou atmosféru celé knihy.
Tato útlá knížka, se dá přečíst opravdu za chvilku, během jednoho večera. Každopádně musím s lítostí zkonstatovat, že se asi z pana Jakuba Železného, druhý Stanislav Rudolf, který měl ve svých knihách: Metráček, Pyžamo po mrtvém, Kopretiny pro zámeckou paní, Co jsme si říkali k ránu..., pro ženy a dívky velké pochopení - vcítění..., nestane.
No nic, knížka se ke mě dostala jako ,,putovní" a jako ,,putovní," nadále i zůstane...
Tentokráte raději bez bodového hodnocení.
Ilustrace jsou krásné, ale bohužel se to nedá číst. Skončila jsem číst u povídky, kde chlap měl sex se ženou, co má menstruaci a autorovi přišlo asi poetické a nádherné popisovat, jak byla celá matrace od krve a ta žena to mozna ani nechtěla. Chybí tady cit pro jazyk a smysluplnost.
Jakub Železný napsal knihu povídek a nazval ji Kinského zahrada. Protože ho mám rád a vážím si toho, co v éteru dělá, tak jsem se na ni dost těšil. Podtitul povídky o ženách mě asi mohl varovat, leč nevaroval. Bohužel.
Již před necelým rokem jsem si všiml, že se pustil do psaní. V prosinci 2021 mu v časopise Reportér vyšel text nazvaný Pokoj 320, který najdete pod jiným názvem (a jiné podobě) i v této sbírce. Nepamatuju si, že bych to tehdy četl. Možná kdybych to tehdy udělal, Kinského zahradu bych přešel mlčením.
No, takže k věci. Základní problém této knihy, že Jakub Železný je možná výjimečný novinář, ale určitě ne skvělý literát. Co mu chybí? Tak především cit pro jazyk. Každá druhá věta šustí papírem a vy si říkáte: Opravdu to nešlo napsat jinak? Slovní obraty jsou hrubé, nepříjemné. Snaží se o jakési slovní tempo, ale necítím, že by to dělal přirozeně. Stručně řečeno: Nedá se to číst. Je mi líto, když něco takového říkám o někom, koho si vážím a koho mám skutečně rád, ale nemohu jinak. Bohužel mu také chybí cit pro pointu. Často jsem měl pocit, jako by to tlačil až moc na sílu. A nemohu říct, že jsem vždycky pochopil, co se mi snažil říct a jaká je skutečná pointa.
Tím se plynule dostávám k druhému problému knihy: Příběhy. Je jich tam dvanáct a všechny jsou o ženách. Na prostoru mikropovídky se mu skoro nikdy nepovedlo vzbudit mou pozornost a chuť dozvědět se, jak příběh dopadne. Četl jsem spíš automaticky, protože jsem to chtěl dočíst. Ne proto, že by mě zajímalo, jak to dopadne. Rozsah těch povídek je skutečně miniaturní – kniha má kapesní formát a v je v ní použité tak velké písmo, že to na první pohled vypadá jako slabikář pro žáky první třídy. Odhadem má každá povídka kolem 7 - 9 000 znaků. Mistři žánru, mezi které patřil třeba I. B. Singer, dokázali i tak malý prostor (i výrazně menší) využít k vybudování silného příběhu i silných postav, ale Jakubovi Železnému se to to prostě nedaří. K pointě se dostaneme, ale často je tak mdlá, že pokrčíte obočím a říkáte si: No – a to je vše?
A přitom potenciál kniha měla. Kinského zahrada jako centrum všech povídek (jemně či silně), to se mi líbilo. Na knize je také skvělé, že ji ilustrovalo duo Tomski & Polanski, respektive, jak jsem pochopil, sama Ilona Polanski. Je smutné, že to je na knize vlastně to nejzajímavější. Lépe řečeno, jediné zajímavé.
Je těžké takovou knihu hodnotit a nedotknout se autora. Jenže, tohle se prostě ani trochu nepovedlo, je mi líto.
Štítky knihy
Část díla
Autorovy další knížky
2022 | Kinského zahrada: Povídky o ženách |
2022 | Ukrajina: Válka kolem nás |
2022 | Kandidát z Oráčova |
2023 | Český restart: Nový prezident, nová éra? |
Kniha Kinského zahrada: Povídky o ženách je v
Přečtených | 47x |
Čtenářské výzvě | 6x |
Knihotéce | 31x |
Chystám se číst | 21x |
Chci si koupit | 8x |
Ženy a jejich krátké životní epizody nebo dlouhé životní etapy v překvapivých souvislostech. Kinského zahrada se každého příběhu lehce dotýká, není to nic osudového, jen tak lehce dotváří atmosféru a určitost místa. Dvanáct žen se svěřuje se svými niternými pocity, každá po svém, každá jinak, originálně, svým vlastním jazykem.
Skvělé grafické zpracování knihy ve mně vyvolalo zádumčivost teplých podzimních dnů v blízkosti nebo přímo v tichu Kinského zahrady.
Nejvíce se mi líbila povídka Judith, psaná hovorovou až obecnou češtinou.
Bonus navíc. Kniha má velikost malého diáře se saténovo-sametovým povrchem. Nejenže se dobře četla, zároveň byla moc příjemná do ruky.