Kejvalka
Vlastimil Čech
Vejít do neznámého, naprosto cizího světa s holýma rukama, to nevypadá pro mladého učitele Ludvíka dobře. A kdyby jen s holýma rukama! On tam vhupsne úplně nahý! A teď ukaž, inteligente, nač je ti vysokoškolské vzdělání! Šero, horko, mokro a dusno, to je prostředí cizího světa. Ani lidský hlas tam nezní lidsky! Přežít se tam snad dá, ale když se v tom šeru nedokážeš ani zorientovat, dá to pěknou fušku!... celý text
Přidat komentář
Ještě jsem se nesetkal se scifi, popisující tak propracovaně odlišný svět od naší Země. Ne že by tam neplatily fyzikální zákony, ale všechno je tam jiné. Argon místo dusíku v atmosféře, slunce není vidět, počasí? Neexistuje - jen šero, vlhko, dusno... pro pozemšťany velice nepříjemné prostředí. Oděv se na vás okamžitě rozpadne, kovové předměty zrezivějí a rozpadají se pod rukama. Domorodci žijí v době kamenné, protože jedině kámen tam vydrží. Jejich řeč je nám nepochopitelná a oni nerozumí nám. Ten svět nepřijme kdekoho a občas tam někdo zmizí... není to tam pro nás bezpečné! Lidé ze Země tam přesto chodí za obchodem. Platí železem - šrotem, špónami, dráty, stejně se tam všechno rozpadne, ale domorodci využijí i rez a dávají za ni elixíry života... obchod je to výhodný pro obě strany a kdo se odtud vrátí, je doma hrdinou. A ještě víc, když se opět vydá... tam... a každá cesta může být jeho poslední...
Kejvalka
Nedočteno. Ztráta času. Slátanina. Nejvíc mě ale na tom vadil ten divný, rádoby vtipný styl vyprávění.