Když myši vylezou ze svých skrýší
Tomáš Paur
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/467983/bmid_kdyz-mysi-vylezou-ze-svych-skrysi-n6H-467983.jpg
0
0
1
Občas se nám může zdát, že nic na tomto světě nemá svůj smysl a věci se jen tak a bezdůvodně dějí. To je ale omyl, přátelé. Právě ta na první pohled nesmyslná a chaotická linie života, která nás občas zavede tam, kam sami ani nečekáme, je právě tím, co náš život zkrášluje a naplňuje. Dnes už pevně věřím, že všechno to dění kolem nás je osud a vše, co se děje, se děje tak jak má. No ale možná se třeba pletu, kdo ví? Jisté však je, že co se stát má, se jednoho dne prostě stane! Ať už se to někomu líbí, anebo ne. Proto se také stalo, že se jednoho dne potkali dva lidé a vznikla tato kniha plná příběhů a nádherných kreseb. Možná to byla náhoda, možná osud. Kdo ví? Jisté však je, že se tak stalo, a stalo se tak pro potěšení jiných, zejména dětí. A to byl právě ten hlavní důvod.... celý text
Přidat komentář
Když myši vylezou ze svých skrýší
Na knihu mě nasměroval rozhlasový rozhovor s autorem. A protože mi téma připadalo pro děti zajímavé a autor podle hlasu a odpovědí sympatický, knihu jsem zařadila do nákupů pro naši knihovnu.
Po jejím přečtení jsem si nejsem jistá, zda to byly dobře investované peníze. Nápad zakomponovat do českých pověstí myši jako spoluaktéry vůbec není špatný - mě osobně velmi zaujal třeba Skok o život, O mostu a vejcích nebo Legenda z hlíny uplácaná, tam se to podle mého názoru povedlo skvěle. Už méně se mi jevilo "školní pojivo", které se vine celou knihou, ale možná to jiným čtenářům nebude tolik proti mysli, takže proč ne.
Ovšem mnohem více mě rušily jiné věci - zdánlivě drobnosti, které se ale časem nasbíraly do slušného množství. Prvně bych uvedla ilustrace; pana Srnce si vážím a jeho divadlo, černé divadlo obecně, miluju. Jenže tohle mi připadalo místy jako náčrtky ke kostýmovým zkouškám nějaké Molierovy hry (zcela mimo mísu, resp. mimo text, který má kresba doprovázet – např. s.15, 27, 37, 81), občas jako fantasmagorie z ubrousku nalezeného v pozdních nočních hodinách na baru (s.48). A když už kresba tematicky jakžtakž odpovídá, tak se mi zase nelíbí (třeba Šemík a vlastně ani kanec).
Pak jsou tu chyby faktické – třeba Drahomíra, dcera knížete Stohranů, mě přiměla nechápavě otevřít ústa, podobně jako věci, které se děli – co by na to asi řekl myší učitel Šedivka? Popis zahradní slavnosti, na kterou Bivoj přinesl kance (s.16) – zřejmě vyprávíme tak malým dětem, že by nepochopily kmenovou palisádu a pár pištců? Občas je u obrázku nesrozumitelný text (s.30), jindy je text do ilustrace nevhodně zakomponovaný, kresba ho částečně překrývá, tudíž je téměř nečitelný (s.44). Někdy má věta zcela chybný slovosled, jindy je řádek počítačově „slepený“ do jednoho slova.
Ano, jsem úzkoprsá hnidopiška, která se s touhle nadčasovou knihou prostě nepotkala. Doufám, že dopadnete lépe a surrealistická celostránková ilustrace na s.42 se bude vám i vašim dětem nejen líbit, ale zabrnká i na vaši skrytou imaginaci.