Když hodiny padaly z věže
Věra Linhartová
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56839/kdyz-hodiny-padaly-z-56839.jpg
4
3
4
Věra Linhartová (1942) zpracovala příběhy ukrajinských a ruských žen, které se rozhodly žít v Brně a na jižní Moravě. Přes veškerou snahu alespoň o optimistické vyznění jsou smutné až tragické, ale zároveň plné energie. Jsou svědectvím, ale i výzvou a nepříliš potěšitelným obrazem vztahu naší komunity nebo některých jejích členů ke slovanskému východu... Jde často o dobrodružné bloudění lidí (žen) a celých národních komunit po tragickém a v podstatě dost divokém rozpadu SSSR. ..Minulé křivdy přivolávají nové, jejich řetězec jako by nešlo přetnout. ...Bez zastírání a retuší se tu píše o konfliktním střetávání domácího a cizího prostředí a obecně kulturního nesouladu, o stereotypu vetřelce, o jiných životních zvyklostech, o potížích integrovat do cizí, byť slovanské, národní komunity...(volně podle prof. Ivo Pospíšila v recenzi v KAMu 12/2010). Kniha vyšla za finanční podpory Jihomoravského kraje, autorem ilustrací je Lev Lucker (žije v Bavorsku), projekt řídila Oxana Šmeralová. (Povídky: Kroky ze tmy, V zemském ráji na pohled, Není jiné cesty, Když hodiny padaly z věže, Na počátku bylo slovo, Sbohem, Slunečná země, Bogorodica moja, Návraty, Krabička z modrého sametu)... celý text
Přidat komentář
Knizka me az tak nechytla za srdce,jak bych ocekavala. Smutne pribehy,ale nedokazala jsem se vcitit do deje a do tech postav.
Povídky jsou zdařilými uměleckými dílky, v nichž autorka prokázala vypravěčskou dovednost a kde vytvořila i svůj neokázaký autoportrét ženy, jíž není svět lhostejný; zachytila tu ve fragmentech a náznacích i svou nelehkou životní dráhu a svou činnost, včetně literární. Co si přát víc? Ivo
Tvou knížku jsem přečetl, příběhy jsou téměř napínavé, dobře se to čte, škoda, že ty osudy jsou většinou smutné. Augustin
Štítky knihy
ženy podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2010 |  Když hodiny padaly z věže |
| 2007 |  Praktická komunikace v medicíně |
| 2007 | Dívej, jak se šimpanz směje |
| 2008 |  Život na laně aneb Kniha jedné básně |
| 2009 | Almanach na rok 2009 |
Už se budu na Ukrajinky, které se mnou jezdí ráno autobusem, dívat jinak... Pozoruji je... Působí jako uzavřená skupina dívek a žen v různém věku, z nichž některé jsou pro našince až bizarně ozdobené, která si vůbec nevšímá svého okolí. Odtažitost, jistá "namyšlenost"? Teď už vím, že ne. Obrana... I když věřím, že postoje české společnosti se od devadesátých let, kdy sem přicházely hrdinky z knihy, nějak změnily...
Ke knížce jsem se dostala náhodou v knihovně, když jsem hledala do výzvy knihu s černobílou obálkou. Nelituji přečtení. Některé povídky / hrdinky mi byly sympatické víc (Valentýna, Vasylyna, Hanna), některé vybočovaly a ta poslední to bohužel trochu pokazila. Příběh běhny (jaká se najde i mezi Češkami), která skákala pro vlastní užitek z chlapa na chlapa, bez ohledu na vlastní děti, které měla každé s jiným, výrazně vybočoval z řady silných, odhodlaných a houževnatých žen. Ty spojovalo nejen rané manželství s neschopným odpudivým chlapem (ano, vůči Ukrajincům - mužům mé znechucení přetrvává), ale také mateřství a láska k dítěti, s níž dokázaly překonat odchod do neznáma, zpřetrhání rodinných vazeb, nepřátelství cizího prostředí, učení se novému jazyku a přizpůsobování v cizí zemi, ale hlavně schopnost nepodlehnout všemu a postavit se znovu na vlastní nohy.
Z doslovu: "Představ si... Zůstaneš viset v jakémsi mezičase - mezoprostoru - tak dlouho, než se zotaví a zregeneruje tvůj genetický "počítačový program"... Tu spoustu malých a velkých "drobností", které se samozřejmostí dosud vytvářely právě tu tvoji "mapu života", máš už jen ve vzpomínkách. Ale hlavně Ti chybí to jediné místo na zeměkouli, tvůj "pokojíček", kam za tebou nemůže nikdo... ... A tak nějakou dobu jezdíš přes hranice, žiješ jakoby dvojrozměrně. Jedeš domů - tam, jedeš z domu - sem. Ani si nevšimneš, jak se časem to pořadí změní, jednoho dne jedeš tam a vracíš se domů - sem. Máš tady rodinu, děti, přátele i svou krajinu, i nové cesty, na kterých sníš."
Mají můj obdiv.