Kde jsem byl doma
Josef Mühlberger
Josef Mühlberger (1903-1985) se narodil v Trutnově, kde byl jeho bratr Alois sociálnědemokratickým místostarostou a kde po odsunu zůstala jeho česká matka. Na pražské německé univerzitě vystudoval germanistiku a slavistiku a jako šestadvacetiletý vydal Literaturu sudetských Němců v posledních padesáti letech. Jako literární historik i jako spisovatel doplatil na katastrofální vývoj v německé komunitě třicátých let, která mu jeho zprostředkovatelskou roli v německém časopise Witiko (1928-193l) neodpustila. Po odsunu v roce 1945 překládal Mühlberger Boženu Němcovou, Jana Nerudu a českou lyriku, napsal dějiny české literatury (1969), dějiny česko-německého soužití (1973) a rozšířil svou práci o německé literatuře v českých zemích (1981, český překlad Dějiny německé literatury v Čechách 1900-1939 vyšel v roce 2006). V nakladatelství Barrister & Principal vyšla v roce 2003 ke stému výročí Mühlbergerova narození nejznámější Mühlbergerova próza Chlapci a řeka. Kde jsem byl doma je výborem Mühlbergerových vzpomínkových próz. ... celý text
Přidat komentář
Jak se ubránit sentimentu, když člověk píše o věcech dávno ztracených - o svém mládí a vlasti? Autorovi této knížky se to, myslím, povedlo. Hodně mě zasáhly povídky zařazené na konec výběru, asi od povídky SAMÁ NĚMČINA, z níž cituji:
Hlavou se mi honilo: zdalipak - kdyby ještě otec básníka Wolkera žil, kdyby žila matka prezidentova (Masaryk) - by byli jako Němci odsunuti?
Autorovy další knížky
| 2010 |  Kde jsem byl doma |
| 1931 |  Hus v Kostnici |
| 2006 | Dějiny německé literatury v Čechách 1900 - 1939 |
| 2003 | Chlapci a řeka |
Jaký byl vlastně autor, jehož význam zůstává stále nedoceněn jak u nás, tak kupodivu i v německy mluvících zemích? Tyto povídky, které J.Mühlberger vydal pár let před svou smrtí v německém exilu (či vyhnanství, chcete-li), vzbudily tehdy jen nepatrný zájem německých čtenářů. Vyznává se v nich z lásky ke svému rodnému trutnovskému kraji a to pohledem dítěte i dospělého. Ožívají zde figurky podivínů a nezapomenutelných figurek místního obyvatelstva. Postupně se v knize dostává ke slovu téma spolužití Němců a Čechů a v poslední části knihy autor trefně popisuje, jakým fatálním zásahem do života obyčejných německy mluvících obyvatel trutnovska byl jejich odsun (či vyhnání) z Československa po r. 1945. Sám J.Mühlberger byl odsunem postižen a jakkoli si u prezidenta Beneše díky svým kulturním předválečným zásluhám vymohl, že si s sebou do Německa může vzít všechny své spisy a rozsáhlou knihovnu, svůj domov a rodný kraj si mohl odnést jen jako živou vzpomínku ve svém srdci. Jaké to je, žít navždy s vědomím odloučení od své domoviny, do které se již není možné vrátit, a kde navíc nezůstal kámen na kameni, tak to lze mezi řádky vyčíst právě z povídek tohoto pozoruhodného muže. On sám se vyhýbá prvoplánovému patosu a sentimentu, avšak smutek, žal a melancholie zde stejně vystupují na povrch. Nad posmutnělostí se však jako duha klene láska k domovu, kterou si Mühlberger uchoval až do konce života. A v těchto povídkách tato láska žije dál.