Každá věc ať dospěje na své místo

Každá věc ať dospěje na své místo https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/502472/bmid_kazda-vec-at-dospeje-na-sve-misto-dKY-502472.png 4 29 6

Román o osudech lidí, na nichž se podepsal komunistický režim u nás. Sleduje autorka objektivní historická fakta, anebo spíše subjektivní zlomy života jednoho člověka? Jedno se prolíná do druhého podle nelogického, lehce snového uspořádání, které dává látce světa především osobní vzpomínání. Vypravěč - emigrant, který před komunistickým režimem u nás utekl do Itálie - nevypravuje jenom příběh svůj, ale také příběh konfidenta, se kterým byl jeho osud spojen, potom také příběh své ženy Marie a do jeho vypravování se dostává i mnoho dalších příběhů jiných lidí, bez jejichž popsání, jak cítí, by obraz jeho života nebyl úplný. Také prostorově je román široce rozkročený; čtenář se chvíli pohybuje v Římě, pak se přemístí do Brna, pak zase do Prahy... Díky autorčině mistrovství se ale v proudu vypravování nikdy neztratí a nezabloudí.... celý text

Přidat komentář

Janek
23.11.2022 5 z 5

Pozoruhodná kniha, která by neměla uniknout vaší pozornosti.

jakub.neubauer
01.10.2020 4 z 5

Bavilo mě plynout na vlnách textu. S úžasem jsem sledoval, jjak se mi vynořovaly z hlubin paměti obrazy a vzpomínky, atmosféra doby, kterou jsme v určitých rovinách všichni prožívali podobným způsobem. Duch doby?


Ales.BD
01.10.2018 3 z 5

Poměrně fádní retrospektiva, jakých je už víc než dost.

Careza
01.01.2018 5 z 5

Tak tahle kniha si mě vybrala správně. Luxusně psaná dějově moje krevní skupina no prostě díky spisovatelce za nádhernou knihu.

Sharlay
26.02.2016 5 z 5

Takto nízké hodnocení této knihy mi přijde pro uživatele této databáze ostudné.

pil
01.09.2014 4 z 5

Dočetla jsem na druhý pokus Silvii Richterovou a její Každá věc ať dospěje na své místo.
Kolektivizace, osmašedesátý, emigrace, normalizace, Listopad…..
Autorka se pustila do rozsáhlé práce a myslím, že se s tím poprala se ctí.
Některé scény hodně emotivní a výborně vypravěčský vystavěné. Až běhal mráz po zádech.
Zároveň mi ale vadilo, to časté "vyklouznutí" z příběhu a obracení se ke čtenáři, též jistá šroubovitost některých vět.
(To byl také důvod, proč jsem ji zprvu po padesáti stranách odložila)
Určitě nezapomenu několik docela zásadních scén. Křišťálovi a jejich vyhnání, Kazimír jako "zachránce" koťátka, malá Marie v Římě, kde nerozumí nikomu a touží po moři a také probudit se v domku Na Vinici, tajné jednání, státní tajemství a Josefův sešit v Kremlu, rok 1968.....