Kašpar z hor
Henri Pourrat
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/261147/bmid_kaspar-z-hor-jJc-261147.jpg
4
19
6
Román významného a nedoceněného francouzského spisovatele.
Přidat komentář
Venkovský román francouzského spisovatele Henri Pourrata jsem měla tu čest poslouchat jako četbu na pokračování na radiu Vltava ve skvělém přednesu Jiřího Schwarze. Autor nám velmi krásným jazykem, který by se místy dal nazvat až poezií v próze, přibližuje auvergnský kraj v první polovině 19.století s jeho obyvateli, obyčeji, pověstmi i pověrami, tak věrně právě proto, že v oněch místech dlouhodobě sám žil, hodně se stýkal s místními lidmi, rád naslouchal jejich vyprávění a sledoval běh zdejšího života. To vše se mu podařilo velmi pěkně sepsat v příběhu o Kašparovi z Hor a tím čtenáře provést touto částí Francie té doby s notnou dávkou nostalgie a vzpomínání.
Moc hezké vyprávění. Ocenila jsem i detaily z běžného venkovského života. Vše bylo podáno moc krásným jazykem. Fakt paráda.
"Duše je nám dána, aby milovala." (s. 614)
S tímto veledílem jsem bojoval tři měsíce, několikrát jsem to chtěl vzdát (asi nejvíc na konci třetí části), a nakonec jsem rád, že jsem to vydržel a dočetl až do konce. Kniha je to krásná, zároveň i náročná, její jazyk je tak květnatý a bohatý, že jsem si díky Panu Překladateli Reynkovi rozšířil slovní zásobu nejmíň na dvojnásobek;-) Střídají se napínavé pasáže, kde mi přímo stydla v žilách krev, zatímco z hrdinů tryskala plnými proudy, v kontrastu s pasážemi "přírodní lyriky", pár sugestivních slov vás přenese do krajiny, do denní doby, do počasí... A pak zas pasáže z běžného každodenního života na francouzském venkově. Pod tím vším se knihou line jakási idyličnost a malebnost starých časů, kdy byl život sice těžký, ale nějak přehlednější; zároveň neustále vnímáte mrazivé napětí, očekávání věcí zlých. A ještě pod tím vším cítím hlubokou víru jak autora, tak i hlavní hrdinky Anny Marie. Její postoj mi přijde jako nejzávažnější otázka a sdělení knihy: jak daleko a hluboko má zajít křesťanská láska k bližnímu, ba i k zlému nepříteli? Máme odpouštět sedmkrát, nebo až sedmdesátsedmkrát? Občas mi Anna Marie pěkně lezla na nervy svou zásadovostí - a co tím spískala nepříjemností lidem okolo, ale po pravdě, z pohledu Boha a věčnosti dělala to nejlepší, co mohla... Velmi sympatickou postavou je Kašpar, typ člověka, který neztrácí hlavu ani odvahu, který svou pouhou přítomností přináší pokoj, člověk se šťastnou hvězdou. Vůbec, postavy v knize jsou dobře vykreslené, živoucí. (Snad až na malého J. - víc nebudu prozrazovat.) Knihu doporučuju.
Poslechl jsem si první knihu v Reynkově překladu jako četbu na pokračování v podání Jiřího Schwarze. Tajemné příběhy vypsané nádherným jazykem. Určitě si pořídím celek a už se na něj těším.
Snad nejkrásnější kniha, kterou jsem kdy četla (a že jich bylo!), s každou větou se mazlím a chtěla bych si ji pamatovat. Těch krásných výrazů, slova a slovíček! Jiří Reynek spojil a převyprávěl Henriho Pourarata tak, že nemůžete než smeknout. Příběh protkaný lidovými pověstmi, obyčeji, pořekadly! Prostě lahůdka.
Myslím, že k téhle knize musí člověk dozrát.
A chvála panu Reynkovi a českému jazyku.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1969 |  Kašpar z hor I. |
| 2001 | Kašpar z hor |
| 1994 | Poklady z Auvergne |
| 2006 | O Půlpánovi a jiné příhody |
| 2011 | O píšťalce a jiné příhody |
Vůbec jsem netušila, co od knihy čekat, ale rozhodně to byl čas příjemně strávený. Příběh plyne, příjemně se (v mém případě) poslouchá (na ČRo v podání J. Schwarze), stále ale cítím tiží života lidí, kteří ve svých přesvědčeních, víře, nadějích, vnitřních křivdách, touhách vystupují živě, jak vaši sousedé. Tak vzdálené a tak blízké. Velmi dobré!