Kámen mudrců

Kámen mudrců https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/140692/bmid_kamen-mudrcu-Bs0-140692.jpg 4 10 2

Životopisný román smyšlené typicky renesanční postavy lékaře, alchymisty a filosofa Zenona z Brugg se odehrává v letech 1510—1569, tj. v době, kdy ve Flandrech začínala protireformace. Román, napsaný tónem trpké ironie, je co do vnějšího rámce a událostí historicky věrohodný, ale přitom čtenářsky velmi přitažlivý a vzrušující. Doslov Přemysl Maydl: Román o renesanční cestě za poznáním.... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: , Odeon
Originální název:

L'Œuvre au noir , 1968


více info...

Přidat komentář

Taťka Hraboš
07.01.2021 4 z 5

Měl jsem takový pocit, jako bych četl dvě různé knihy, které se autorka nakonec rozhodla spojit dohromady v jakýsi nepříliš kompaktní celek. Nebo – to je možná přesnější – jako by knihu nejprve začala psát jednou formou, pak si to ale rozmyslela, ale už tu dopsanou část nechala tak. Pro mě to znamenalo trochu potíž při celkovém hodnocení, protože první půlce knihy bych více než tři hvězdičky nedal. Na můj vkus byla příliš roztříštěná, nepřehledná, špatně se mi na čtení soustředilo, v postavách jsem měl trochu zmatek a žádná z nich mě příliš neoslovila (Zenon sám tu nedostává více prostoru než ostatní postavy). Nejzajímavější na této části pro mě nakonec byl popis historických událostí na pozadí příběhů postav (morová rána či Münsterská komuna). Ve druhé části se už příběh soustředí na Zenona a jeho mimořádně zajímavý myšlenkový svět, stává se mnohem kompaktnější a čtivější. Tady už naplno vyniká spisovatelské umění autorky, její vytříbený styl, schopnost zachytit dobu a prostředí, v němž se příběh odehrává, včetně myšlení té doby, svázaného spoustou – pro nás těžko pochopitelných - předsudků. Ta druhá část se mi už líbila mnohem více a jak se říká – konec dobrý, všechno dobré (proto nakonec ty čtyři hvězdičky).

InaPražáková
29.01.2019 4 z 5

Zpočátku díky přecházení mezi různými postavami široce rozložená kronika vývoje společnosti ve Flandrech, Německu i jinde, v době, kdy dělníky začaly nahrazovat stroje, šlechtu ve faktické moci nahrazovali bankéři a náboženské myšlení se tříštilo a spojovalo každý den. Postupně se záběr zužuje a prohlubuje, soustředí na jedinou postavu a od věcí hmotných přechází k myšlenkovým konceptům.

První část může být možná příliš výběrová, útržkovitá, druhá naopak vyžaduje soustředěné čtení a značnou ochotu přemýšlet, případně dohledávat. Přitom nejde o suchou historii, Yourcenarová výborně vládne jazykem a tvoří životné postavy, nejednoznačné, všechny trochu ubohé, trochu zlé, trochu po svém způsobu usilující o lepší svět. Zenon, čistý rozum a nabroušené ostří v každé situaci, pevný ateista, nakonec potvrzuje svůj ateismus přítomností Boha v člověku, zabíjí a jiné náhradou zachraňuje, opouští v nouzi jedny a zachraňuje jiné, ačkoliv ani k jedněm necítí nic mimo rozumové zaujetí. Stejně tak katolíci i evangelíci někdy zachraňují, jindy posílají na hranici, s nikým nelze bez výhrad souhlasit, je třeba jen tříbit si myšlenky - a k tomu je příležitostí požehnaně.

Yourcenarová si vybrala přísnou metodu práce, vydestilovala z obrovského množství kronik, životopisů, uměleckých a odborných děl co možná nejtypičtější postavy a děje, obohatila je detaily z týchž zdrojů a jen s nezbytným minimem fabulace stvořila dokument doby i myšlení. Navíc v doslovu (nesmírně zajímavém i mimo vztah k tomuto dílu) čtenáři nabízí výčet svých zdrojů a popis, jakým je skládala - užasla jsem nejenom nad samotnou její poctivostí, ale opakovaně i nad tím, že to, co mi přišlo přehnané, neuvěřitelné, příliš moderní, jsou všechno doložené skutečnosti.