Jozova Hanule
Květa Legátová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/5721/bmid_jozova-hanule-zu1-5721.png
5
1727
1727
Novela Jozova Hanule uzavírá želarský cyklus Květy Legátové, autorky která v roce 2001 vtrhla na českou literární scénu jako meteor. Postavy této novely, situované do let druhé světové války, jsou opět titíž obyvatelé Želar, které čtenáři znají již z předchozí autorčiny knížky. V centru vyprávění je však tentokrát osud mladé lékařky, která se v zapadlé horské vesnici ukrývá před nacistickým pronásledováním, a která zde nachází hluboký milostný vztah k prostému vesnickému kováři.... celý text
Přidat komentář
Útlá knížka, v níž autorka dokázala velice osobitým a poutavým stylem, který si mě jako čtenářku okamžitě získal, zachytit vše podstatné, a to nejen kus historie, krásu nedotčené přírody, charakter obyvatel odlehlé horské vesnice, ale především neobyčejný životní příběh Hanule, jehož původcem byla náhoda, přičemž skutečnost, že se jedná o náhodu šťastnou, se ukazuje po malých krůčcích.
Nádherná kniha. Prostý příběh plný něhy a životních moudrostí. I štěstí se člověk musí naučit...Poslouchala jsem audioknihu s paní Vlasákovou a byl to moc krásný zážitek. Škoda, že to není pohádka se šťastným koncem...
Krátké, krásné, výstižné, chvílemi jsem se i zasmála. Spisovatelka nezatěžuje zbytečnými detaily ale i přes tu stručnost mám celý příběh i s těmi detaily jako na dlani.
Nerada čtu knížku, když už jsem viděla film. Tady jsem udělala výjimku a jsem moc ráda. Přijde mi, že vyjadřování autorky je takové úsporné a strohé a přitom řekne úplně všechno. Hlavní hrdinka na začátku moc sympatií nevzbuzovala, působila trochu povýšeným dojmem, co nad obyčejnými lidmi a jejich životem ohrnuje nos. Možná ale byla jenom vyděšená z nenadálého vývoje svého života, odlišného prostředí a sňatkem s cizím člověkem. Má štěstí, že to je právě Joza, který je sice jednoduchý, ale zato hodný. A tak se začne postupně měnit Hanulčin pohled na Želary a postupně se naučí je i Jozu mít ráda. Děj filmu je trochu odlišný, ale patří k těm několika málo, který se mi líbí stejně jako knížka. Přece jenom může paní Legátová popisovat krásu prostředí jak chce, ale obraz je obraz. A nesmím zapomenout na herecký výkon paní Adamové, která Lucku zahrála naprosto úžasně.
Tak útlá kniha a tak mnoho skrývá. Jazyk paní Legátové je fascinující. Určitě knihu doporučuji, kniha je pouze předlohou pro film Želary a nemají mnoho společného.
Tohle je opravdu povedená kniha. Vtáhne vás to do děje a nepustí. Když je venku pochmurno, tak si pustím buďto film anebo si přečtu knížku. Krásně ukázány strasti tehdejší doby.
Konec byl pro mě nepředvídatelný - vždy si uvědomím, jak těžká doba to byla.
Kdybych si měla vybrat paní spisovatelky, s kterými bych se chtěla za života setkat, byla by to kromě paní Loukotkové ještě Květa Legátová :-)
Z jejích příběhů u mě naprosto vede Jozova Hanule. Je to tak krásně napsané, z každé stránky na vás dýchá jakési kouzlo té doby (samozřejmě když opomineme válku a nacisty jako takové). Hrozně se mi líbí ta vzájemná úcta a snaha pomoc bližnímu svému. Ta generace, která se narodila ještě za první republiky, je v mnohém výjimečná. Konec příběhu nechci prozrazovat, ale zanechá to ve vás určitý smutek a uvědomění si, o kolik jednoduší to máme my teď...
Nádherná kniha, jazyk paní Legátové je prostě úžasný. Z vyprávění čiší úcta k lidem a ke kraji, ve kterém nemá nikdo nic zadarmo...
Příběh je prostý, navazující na knihu Želary. Vlastně jsem se vracela ke starým známým do Želar, jen teď jsem se na dívala pohledem městské ženy, kterou sem zavála náhoda (pohled mne bližší).
Příběh je jednoduchý, ale poetický, laskavý a úžasně čtivý. Knihu vřele doporučuji.
Musím se někdy mrknout na film, protože nějak si neumím představit přenos této knihy na plátno.
dlouho mě tato kniha míjela a byla to velká chyba. Toto je naprosto fantastická kniha o těžkém životě lidí v Želarech, příběh lékařky, která se ukrývá na vesnici za druhé světové války. Po přečtení této knihy jsem zůstal v naprostém ochromen, drsný a syrový konec. Pro mě další z českých literárních skvostů
Dle mne nedoceněná mistrině slova Květa Legátová jedna z mých nejoblíbenějších spisovatelek vůbec.
I mne ke Květě Legátové dovedl film - nejprve ke knize Želary, ze které jsem před pár lety byla jak díky obsahu, tak díky tomu, jak krásně je psána, nadšená. A ani po Jozově Hanuli tomu není jinak, autorka šetří slovy i patosem, přesto má kniha velkou citovou hloubku a poetiku, a dokonce i jemný vtip.
Tato trojkombinace mi připadá báječná. Film obohatí obrazy krásné přírody, dá ději spád (a semtam něco více zdramatizuje), knihy dají citlivější popis postav a jejich příběhů. Kniha Želary a Jozova Hanule mi také přijdou (jak bylo v některých komentářích zmíněno) propojené a snad by bylo ideální, aby vycházely v jedné knize, protože Jozova Hanule je v podstatě součástí Želar, jen z pohledu cizince dosazeného zde zvenčí a soustředěná na jeden hlavní příběh... Příběh nepravděpodobného vztahu vzdělané městské ženy a vesnického prosťáčka, příběh nalezení domova jejího srdce.
Knize jsem se dlouho vyhýbala. Protože díky filmu znám dokonale děj, domnívala jsem se, že mi kniha nepřinese žádné překvapení. Chyba, velká chyba! Paní Legátová je opravdu mistryní vyprávění. Dokáže vaši pozornost upoutat a ani se nenadějete, a je konec.
,,Horský liják s vichřicí. Vítr smýkal větvemi, metly vod je přibíjely k zemi. Svět se třásl v základech a já se smála. Se zájmem jsem sledovala blesky. Praskání větví mi znělo jako křik lesního ptáka. Nevadilo mi, že jsem neozbrojeným pěšákem v první linii.
Je zákonitým vyústěním mé pozemské pouti, že ji končím ve skalnatých kleštích s rozedřenou kůží a roztřesenými údy.
A že mi tekutá nebesa padají na ramena."
Užívala jsem si krásnou češtinu, nádherná, skoro až básnická přirovnání. Ale přiznám se, že raději sáhnu po filmu.
Fascinující příběh, fascinující film.
Krásné. Miluji venkovské prostředí. Miluji Legátové vylíčení postav. A momentálně miluji i Jozu. Emoce budou ještě dlouho rezonovat.
Na tak útlou knížečku jsem vynaložila celkově pět dní. Ne že by se četla špatně, ale člověk by na ni měl mít tu správnou melancholickou náladu. Vstřebávala jsem ji po kouscích a sledovala Eliščinu/Hanulčinu proměnu - její vztah nejen k horalovi Jozovi, ale k želarským obyvatelům a krajině. Jak ráda bych tam byla s nimi...
Ovšem v tomto případě se mi film od pana Trojana líbil mnohem víc. Byl oproti knize dějově bohatší, ale neopomněl ani kouzlo a sílu místa, v němž se děj odehrával. Proto nemůžu novele dát plný počet hvězd, byť se mnou možná hodně čtenářů nebude souhlasit.
Želary jsou jedním z mých nejoblíbenějších českých filmů, ten děj a konec.... Rozhodně český film u kterého jsme nejvíce brečela... Zjištění, že má knižní předlohu bylo skvělé, skočila jsem si pro ni hned do obchodu, ale rozhodila mě tak délka, tak krátká... Tento příběh je úžasný a zasloužil by si mnohem, mnohem delší příběh.... I tak jsem si ale pobrečela... Je to síla!
Těžko hledat slova pro tak krásný a čistý příběh o prazvláštní lásce dvou úplně odlišných lidí.
Skvělá knížka, na rozdíl od Želar s uceleným dějem. Ale geniální dílo, to jsou Želary. Jiná dimenze.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) láska zfilmováno Beskydy rozhlasové zpracování klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2002 |  Jozova Hanule |
| 2001 | Želary |
| 2003 | Pro každého nebe |
| 2006 | Nic není tak prosté |
| 2009 |  Návraty do Želar |
Nádherná kniha.
Donutila mě přemýšlet.
Donutila mě ji neodložit až do samotného konce.
A konec... Ten mě velmi zabolel.
S jistotou můžu říct, že je to jedna z nejlepších knih české literatury.
Jen nechápu, že jsem na ni narazila tak pozdě. Ono asi všechno má svůj čas.
Rozhodně ji chci mít ve své knihovně. ❤️