Jozova Hanule
Květa Legátová (p)
Novela Jozova Hanule uzavírá želarský cyklus Květy Legátové, autorky která v roce 2001 vtrhla na českou literární scénu jako meteor. Postavy této novely, situované do let druhé světové války, jsou opět titíž obyvatelé Želar, které čtenáři znají již z předchozí autorčiny knížky. V centru vyprávění je však tentokrát osud mladé lékařky, která se v zapadlé horské vesnici ukrývá před nacistickým pronásledováním, a která zde nachází hluboký milostný vztah k prostému vesnickému kováři.... celý text
Přidat komentář
Zprvu jsem si myslela, že jako jedna z mála dám v hodnocení dvě hvězdičky. Ale po pár stránkách mě kniha uchvátila svou "jednoduchostí a čistotou". Krůček po krůčku jsem spolu s hrdinkou "poznala", co je to opravdový, hluboký cit, který se nazývá láska.
Pokud chce čtenář pochopit vývoj Jozovy Hanule, měl by si nejdřív přečíst povídkový cyklus Želary.
Na rozdíl od Želar je příběh Hanule víc dějovější.
Autorka umí na malém prostoru vykreslit velký příběh. Scéna v bažinách je nezapomenutelná.
K filmovému zpracování mám jen jednu výhradu: Azora jsem si představoval jinak.
Tuto knihu jsem četla až po shlédnutí filmu Želary, který se mi velmi líbil. Kniha je taky neskutečná a v mnohém jak už to bývá i lepší. Přečetla jsem ji jedním dechem. S podivem jak velký příběh se zde vlezl do útlé knihy. Nádherně napsané. Film i kniha jsou skvělé a co mi neřekl film, dopověděla mi kniha.
Výhrady, co jsem měla k Želarům tady neplatily. Na druhou stranu mi kvůli civilnímu a civilizovanějšímu projevu Jozovy Hanule scházel krapítek poetiky. Nicméně nádherná kniha pro pár příjemných chvil. Je také příjemné si propojit osudy z Hanule s Želary, bavilo mě to.
Jedna z nejromantičtějších knížek, co jsem kdy četla. A to bez klišé, bez lásky na první pohled, bez dvou mladých krásných Američanů na dovolené. Děkuji Elišce, Jozovi a hlavně Květě Legátové za tak silný zážitek!
Krásná kniha plná emocí, psychologického a citového vývoje, moc dobře se četla. Nesrovnatelně lepší než její filmová podoba. Ale to už tak bývá.
Krásné, citlivé a pritom drsné...Pri čítaní mi chladný vietor zo strání mrskal tvár, cítila som vlhké lesy všade okolo a prstami som hladila Jozove drsné, mozolnaté ruky, Bol to nádherný zážitok. Krátky a pritom presne taký dlhý, aký mal byť. Koniec bol rázny, ale o to silnejší.Chytilo ma to za srdce.
Jo, tohle jsou T-Y Želary!
Pro ty, co to nehodlají číst "end of spoiler":-D
Já to ale přečetla. Po novu, na čtečce. A myslím, že jsem se připravila o 25 % zážitku z obracení stránek (a ne, že bych neměla čtečku ráda hnedka po přenosném disku s 2 terra kapacity:-D )
Pro mne až druhá kniha Legátové a ješte lepší než ta první. Jestli ta byla za pět, tahle za pět a půl!
Nemohla jsem se urvat, četla jsem večer, den a cenou noc. Bylo to drsné, syrové, závěr by dokonalý (a lepší!) jak film. Realita popsaná tak, až mrazí, děj i pointa pod svéráznou a svižnou taktovkou autorky.
I další si tu stěžovali na useknutý závěr. Asi s autorkou souhlasím - taky nejsem moc typ na pitvání. Podle mého by to dospělo k zádumčivé sentimentalitě. A to bych nedala.
Patří se poděkovat, milá paní, protože tohle je majstrštich! :-)
Kniha u mne předčila film. Ve filmu bylo několik otázek, na kterých jsem nedostala odpověď. Ty mi dala až kniha. Rovněž závěr knihy byl "lepší" než filmový.
Četla jsem knihu po Želerech a moc se mi líbila. Možná i tím, že jsem viděla nejdříve film a Elišku-Hanuly- jsem v knize viděla jako její filmovou představitelku AG a Jozu jsem viděla jako Györgyho Cserhalma.Ale určitě kniha je úžasná.
Po předchozích zkušenostech s jinou autorčinou knihou (a shlédnutí skvělého filmu Želary) jsem byl zvědavý, jak na mě zapůsobí tato novela.
Jozova Hanula je kniha, jejíž příběh je vyprávěn svižným stylem. Překvapí, kolik atmosféry se autorce povedlo vměstnat do tak malého rozsahu.
Svým způsobem se jedná o romantický příběh (máme tu dva zamilované hrdiny, v pozadí válku, shledání, loučení). Romantiku zde ale předbíhá drama vykreslené syrovou tvrdou dobou, syrovým ještě tvrdším místem a uvěřitelným tvrdým jazykem.
V Želarech se žije dnes již ztracená podoba života ve spojení s přírodou. Příroda tu není jen kulisou, podílí se na mentalitě a chování jednotlivých postav. Želary jsou uzavřený svět s vlastními pravidly, s jakýmsi archetypem vesnického života.
Příběh nenudí, nevázne, nepoužívá klišé. Vše vidíme skrze okolnostmi zdrsněný pohled mladé ženy.
Myslím, že je to jedna z "nejsilnějších" knih, které jsem četl.
Nejdřív jsem viděla film, teď četla knížku. Film se mi dost líbil, knížka se mi zdála opravdovější, syrovější. Pravda, stručnější, sevřenější, mnoho věcí bylo jen v náznaku, žádné zbytečné věty navíc. Snad o to působivější.
SPOILER: Ale nepochopila jsem, proč byl konec filmu tak jiný, než v knížce... Ve filmu se hlavní hrdinka zřejmě bez problémů vrátila do svého původního života, ke svému původnímu partnerovi a úsek života v Želarech byl pro ni jen vzdálenou romantickou vzpomínkou. Konec knížky vyzněl jinak: Eliška - Hanulka, i když se vrátila zpět do města, zůstala sama a svoje srdce nechala navždy v Želarech...
Nádherný a smutný příběh... Jako první jsem viděla film a jeho atmosféra mě nadchla, stejně tak Joza v podání Györgyho Cserhalmi. A jelikož film se celkem věrně drží předlohy, byla jsem i z té nadšená. Prostředí zapadlé horské vesnice je něco, co mě nikdy neomrzí. Nesmírně zajímavé a propletné vztahy jejích obyvatel, utužené i vyhrocené održeností Želar od okolního světa. Sbližování Hanule (Elišky) s Jozou... Po většinu knihy (jakmile byla Hanule v bezpečně v Želarech) jsem vlastně vůbec nebrala na vědomí, že se odehrává za 2. světové války... o to horší pak je, když o sobě dějinné události dají vědět...
To si tak čtete dvě knížky (Želary a pak tuto) o osudech různých lidí z jedné vesničky a pak přijde osm posledních stránek, které všechno sfouknou jak domeček z karet. Silné. Smutné. Krásně napsané.
Vzhledem k tomu, že jsem nejprve viděla film, který měl nádherné zpracování, mě kniha trochu zklamala. Film jsem viděla několikrát a vždy uronila slzu. U knížky ani náhodou. Konec by si zasloužil lepší propracování, bylo to takové rychlé, odfláknuté... Styl psaní také nebyl můj šálek kávy. Konečný verdikt - za hezký příběh 4 hvězdy.
Moc pěkně napsaná kniha, známé postavy podané z pohledu člověka, který je teprve poznává. A ten závěr byl popsán děsivě bez emocí, už dlouho mě žádná kniha svým stylem vyprávění na dané téma tak nezaujala...
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) láska zfilmováno Beskydy rozhlasové zpracování klasická literatura
Autorovy další knížky
2002 | Jozova Hanule |
2001 | Želary |
2003 | Pro každého nebe |
2006 | Nic není tak prosté |
2009 | Návraty do Želar |
Dokonale napsané dílo se pozná mimo jiné tak, že nepotřebuje velké množství stran a přesto je v něm obsaženo všechno. A vždy, když na knihu vzpomínám, což se stává poměrně často, přemýšlím o ní jako o dlouhém, uceleném příběhu skutečných lidí, který ve mně zanechal nesmazatelnou stopu.
Ačkoli se filmové zpracování povedlo, kvality originálu ani zdaleka nedosahuje a má i celkově jiné vyznění. Překrásné popisy syrového prostředí, krásné nezaměnitelné postavy a závěr, který byste ve filmu hledali marně.
Protože tahle Hanule byla a bude Jozova.
Překrásná kniha, která nepochybně neztratí nic ze své výjimečnosti ani za mnoho let.
Doporučuji!