Jozova Hanule
Květa Legátová (p)
Novela Jozova Hanule uzavírá želarský cyklus Květy Legátové, autorky která v roce 2001 vtrhla na českou literární scénu jako meteor. Postavy této novely, situované do let druhé světové války, jsou opět titíž obyvatelé Želar, které čtenáři znají již z předchozí autorčiny knížky. V centru vyprávění je však tentokrát osud mladé lékařky, která se v zapadlé horské vesnici ukrývá před nacistickým pronásledováním, a která zde nachází hluboký milostný vztah k prostému vesnickému kováři.... celý text
Přidat komentář
Velmi procítěný příběh z války...nejvíce mě zaujal popis okolí Želar. Také se mi líbila Eliščina (Hanina) odvaha, skvěle se vypořádala s obtížnou situací.
Nicméně knížka jako taková se mi nečetla příliš dobře...
Zase knížka z povinné četby. Přiznávám, že se mi do ní ani moc nechtělo. Nikdy jsem si nepotrpěla na knížky s tématikou 2. světové války, kvůli jejich velice častému a velice smutnému konci (mnoho informací od dědy a fandy strojů a příběhů z této doby). Ale musím se přiznat, že ji tato autorka úžasně napsala. I když to byl celkem obyčejný děj, nedokázala jsem se od něj odtrhnout a vše jsem prožívala s hlavní hrdinkou. Konec jsem pomalu oplakala a vesnice Želary si získala místo v mém srdci. Možná že si ještě někdy přečtu něco od této autorky.
Četla jsem tuhle knížku už před několika lety a teď znovu a myslím, že klidně za pár let se k ní ráda vrátím. Je to opravdu silný příběh, z krásného, drsného kraje.
Kniha i film nádherné (i když každý trochujinak). Eliščino srdce muselo navždy zůstat v Želarech.
Tenoučká kniha, která mě dostala. Příběh ženy, která je vlivem války vržena z milovaného Brna do drsného prostředí zapadlé horské vesnice, kde ji ukryje její životní láska, prosťáček Joza. Jejich láska je naprosto čistá, prostá jakékoli přetvářky. Jen čiré city. A to je krásné.
Konečně příběh plný odstínů. Všichni hrdinové měli skutečné charaktery, nebyly tam zdlouhavé ani nudné pasáže a hlubší myšlenky tam nebyly vecpány násilně. Skvěle zvolená slova a krásně popsané tradice. Jediná škoda je, že posledních pár stránek se více nerozepsala o osudech jednotlivých postav.
Ani jsem nečekala, že knihu přečtu tak snadno a rychle. Moc pěkně napsáno, krásný zážitek z četby.
Překvapilo mě, jak je kniha napsaná, jak je (přes tu dramatickou skutečnost) jemně vtipná, napínavá, prostě moderní. První polovina se mi líbila více, ve druhé byly některé děje a osudy nahuštěné, ale je to asi takový autorčin záměr. Mrzí mě, že jsem viděla zfilmovanou verzi dříve nežli čtenou - filmová mě nenadchla, také kvůli hereckému obsazení a vůbec kvůli tomu prvotnímu seznámení s příběhem, které by tak mohlo být silnější.
Nadherne popsane city,laska, nadherne vykreslena priroda. Na Zelary urcite jen tak nezapomenu a zitra rano az budu vetrat, tak otevru okno a necham vklouznout domu vitr, aby si u nas pohral.
Jak okomentovat takovou krásu zabalenou do slov a vět? Došly mi slova. V uších mi ještě pořád hučí a hrudník je pod zvláštním tlakem... Útlá knížka, kterou by si měl přečíst úplně každý. Bez vyjímky.
Skvělá knížka, jsem si jista, že si ji koupím a bude tak mít stálé místo v mé knihovně. I film je skvělý.
Film Želary patří j mým oblíbebým.Jsem ráda,že jsem se konečně odhodlala přečíst knihu,která je pro něj námětem. Přečteno téměř jedním dechem.
Jsem uchvácena a děkuji, paní Legátová.
Velmi silný zážitek v kompaktním balíčku stran, slov, emocí. Jednoduše úžasné.
V životě bych nevěřila, že mě zrovna tahle kniha tak uchvátí a dojme. Zhltla jsem ji během jednoho dne. Pocity a dojmy ze čtení, ale ve mně zůstanou asi hodně dlouho a opravdu těžko se popisuje, co všechno je kniha schopná v člověku vyvolat za pocity. Krásně poetické čtení, o nepoetických tématech, spousta myšlenek k zamyšlení a přesto děj šlapal jako hodinky a nikde nedrhnul. Smekám...
Drobnou novelu Květy Legátové jsem dostala darem až po zhlédnutí filmu Želary. Popravdě jsem nevěděla, jestli si knihu vůbec přečtu, protože mě dvakrát nelákala. Avšak později jsem od prvních vět věděla, že mám v ruce výjimečnou knihu. Okouzlil mě především autorčin smysl pro křišťálově čisté a průzračné vyprávění. Jednotlivé věty jsou za sebou řazeny, jako kdyby je někdo navlékal jako pomyslné korálky na nit. V příběhu není nic navíc ani mu nic nechybí. Oceňuji především to, že autorka rozvíjí příběh, o kterém by jistě většina spisovatelů napsala stovky stran, avšak Květa Legátová má co říct a říká to úsporně, nemá zapotřebí mluvit tam, kde to není třeba…
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) láska zfilmováno Beskydy rozhlasové zpracování klasická literatura
Autorovy další knížky
2002 | Jozova Hanule |
2001 | Želary |
2003 | Pro každého nebe |
2006 | Nic není tak prosté |
2009 | Návraty do Želar |
Nepříliš obsáhlá, ale úžasně citlivě a čtivě napsaná knížka. O tom jak dva lidé, ze dvou úplně rozdílných světů můžou nalézt lásku a porozumění. Děj zasazený do krásné, divoké horské přírody mezi na první pohled jednoduchý lid, i přesto skrývající zajímavé rozmanité povahy a mající svá tajemství. Mezi lid, uznávající staré zvyky a obyčeje bez moderních výdobytků. Nutnost a nakonec i touha hlavní hrdinky zapadnout mezi ostatní.