Jižní polokoule naší koule
Radek Jaroš
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/510679/bmid_jizni-polokoule-nasi-koule-SCs-510679.jpg
2
3
1
Po dosažení nejvyšších vrcholů kontinentů polohovaných na sever od rovníku se Radek Jaroš vydal v rámci projektu Koruna světa i na polokouli jižní. Kniha Jižní polokoule naší koule popisuje expedice na čtyři nejvyšší vrcholy zde umístěných kontinentů. V roce 2017 Radek absolvoval expedici na Mount Kosciuszko – nejvyšší vrchol pevninské Austrálie. Stejně jako u ostatních expedic Koruny Světa platilo, že cílem není pouze dosažení vrcholu, a tak po výstupu na nejvyšší vrchol absolvoval legendární extrémní cyklistický závod Crocodile Trophy v severní části Austrálie. V prosinci 2017 vyrazil směrem na nejchladnější a nejopuštěnější kontinent planety – Antarktidu a její nejvyšší vrchol Mount Vinson. Na konci roku 2018 následovala expedice na nejvyšší horu Jižní Ameriky – Aconcaguu doplněná i návštěvou Velikonočního ostrova. Výstup na nejvyšší vrchol Afrického kontinentu Kilimanjaro na začátku října 2019 znamená pro Radka dokončenou Korunu světa podle Bassova seznamu. O všech těchto cestách kniha pojednává.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2005 |  Hory shora |
| 2011 |  Hory, má panenko |
| 2015 | K2 - Poslední klenot mé koruny Himálaje |
| 2020 | Nahoru na horu |
| 2013 | Hory shora 2 |
Nádherné fotky ze zajímavých a nádherných destinací, to je tak všechno. Literárně nejslabší kousek. A trochu se obávám, že se získáním druhé koruny mistrovo sebevědomí dosáhlo vrcholu, a z toho se tu vypisuje. V předchozích knihách jsem tohle naštěstí postrádal.
Knihu pro mě zabil už v první kapitole. V úvodním medailonku je napsáno, kolik cen Fair play dostal. Pak pospisuje účast v závodě Crocodile Trophy, kde kritizuje týmového kolegu (parta lidí z Vysočiny), který nechtěl "táhnout" a pak mu netýmově ujel, aby o stránku dál popsal, jak v další etapě přijel k jinému týmovému kolegovi, který ležel rozsekán v bezvědomí na cestě. Byli tam již organizátoři a doktor, takže mistr ani nepřibrzdil, protože věděl, že servis tam byl skvělý....njn, to šlo ještě o vítezství.
No a pak už se jen při každém výstupu opakuje, jak toho měli parťáci plný brejle a nebýt mistra, tak tam snad pomřou. Njn, už je z něj expediční "třešnička na dortu".
To co autor za svou dosavadní kariéru dokázal je obdivuhodné. Ale můj obdiv touhle knihou poněkud oslabil.
PS: kniha je ale nadčasová - hluboká myšlenka u vrtulníkové fotografie na straně 90 je např. pro mně aktuální i v roce 2024.