Jižní Afrika – krajina protikladů očima českého cyklisty
Antonín Červený
https://www.databazeknih.cz/img/books/97_/97971/bmid_jizni-afrika-krajina-protikladu-oci-cS6-97971.jpg
4
6
2
Po mimořádně úspěšné knize Nový Zéland – krajina nevšedních zážitků očima českého cyklisty (1998) vychází další cykloturistická kniha z pera tohoto autora. Kromě cyklistických pocitů z jízdy neznámou krajinou zde autor popisuje velmi čtivou, humornou a často a i napínavou formou poznatky o zemi, lidech, přírodě a jiných zvláštnostech země. Svým nevšedním a poutavým stylem vtáhne čtenáře do děje tak, že má pocit, že cestu absolvuje s ním a celou ji tak může prožít jako by tam sám byl. Pro toho, kdo by se do Jižní Afriky chystal, se kniha stane neocenitelným pomocníkem.... celý text
Přidat komentář
Trochu mne překvapuje vysoké hodnocení. Jedná se o cestopis psaný formou stručného deníku. Cestopisy většinou nevynikají vysokou literární kvalitou, zde však hodnotím ještě o level níže, než většinou. Autorova kniha Pohled do duše cyklotrempa se mi líbila více. Ani ta však nedosahuje kvalit knih pana Tomšíčka, Markéty Hroudové či Lucie Kovaříkové (dnes již Jonové).
Štítky knihy
cestopisy cyklotoulky, cykloturistika jižní Afrika
Antonín Červený popisuje v této knize svou kolovou výpravu do Jihoafrické republiky z roku 2000. Jednoduchý a neučesaný styl jeho vyprávění dává jasně najevo, že velkým beletristou rozhodně není. O to větším je cyklistickým nadšencem, což hodnotím kladně, neboť sám mám za sebou pár podobných sólových expedic, sice možná ne tak daleko, ale za hranice všedních dnů určitě. Co se mi na Červeného cestopise líbilo už méně, je onou souručenství s australskou dvojicí post-profesionálních cyklistů Omarem a Trish, kterého je bohužel plná kniha. Jako cyklista chápu psychologický aspekt této kooperace, nicméně jako čtenáři se mi líčení jízdy v háku, byť se všemi technickými finesami, jeví poněkud fádní a nezajímavé. Tím spíše pokud jde na úkor cestopisné náplně, jako se to děje v tomto případě. Rychlá sportovní jízda od hostelu k hostelu, při níž nejinteresantnějším údajem je dosažený čas, a následné courání se po okolí cílové destinace s důrazem na zaopatřování nejzákladnějších lidských potřeb, opravdu není tím nejatraktivnějším způsobem, jak k cestopisu přilákat čtenáře. Pocit průměrnosti potvrzují i mizerné fotografie v příloze. Suma sumárum: žádná velká sláva.