Jiná Gabriela Koukalová
Martin Moravec , Gabriela Koukalová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/374758/bmid_jina-gabriela-koukalova-mMU-374758.jpg
3
754
220
Zažila slávu, úspěchy, medaile. Ale taky spoustu okamžiků, o kterých dosud nikomu neřekla. O některých proto, že se bála, o dalších proto, že se styděla. Teď je Gabriela Koukalová poprvé odhaluje ve své biografii. Vychází sportovní i osobní zpověď nejlepší biatlonistky naší historie. Mistryně světa, olympijské medailistky, vítězky Světového poháru. Kniha je psaná autenticky v první osobě a odhaluje zákulisí tréninkové dřiny, nejdůležitějších závodů i mysli vrcholové sportovkyně v těch nejvypjatějších momentech. Gabriela jde ve svých pocitech na dřeň. Popisuje nejen velké výhry, ale i to, co se skrývá za nimi. Třeba desítky probrečených nocí, spory s rodiči a trenéry, ne vždy ideální atmosféra v týmu nebo těžká nemoc, kterou před světem dlouho tajila… Součástí knihy jsou i dosud nezveřejněné fotografie.... celý text
Přidat komentář
"Oni jsou strašní, dělali mi tohle a tohle...ale vlastně jsou skvělí a vážím si jich. A já jsem vyváděla šílené věci, ale vlastně jsem za to nemohla a dělala jsem dobře." Takový nějaký pocit z té knihy mám. Ono to totiž není dobře napsané. Je to šíleně zmatené, přeskakovalo se v čase i tématech, něco zaznělo několikrát. Paní Koukalové si jako sportovkyně neskutečně vážím a rozhodně nehodnotím cokoliv z toho, čím si prošla. Ale ta kniha jako taková mě zklamala. Možná to chtělo jiného editora..
Určitě to nebyla ztráta času, přečíst si knihu o tom, jak to vlastně chodí v profi sportu. V něčem mi je Gabriela sympatická více, v něčem méně, každopádně před jejími výkony smekám a je to hrdinka. Knihu určitě doporučuji. Samozřejmě k ní nelze přistupovat jako k napinavemu kvalitnímu bestselleru... Pak se kniha líbí a baví a otevře oči v lecčem.
Kniha mě docela překvapila navzdory tomu, co se psalo v bulváru. Určitě stojí za přečtení.
Dnes jsem se vrátila ke knize, kterou Gábi psala v době, kdy byla ještě šťastná přinejmenším v osobním životě.
Když jsem četla její vzpomínky na svatební dny, bylo mi z toho smutno. Svojí lásce věřila, přestože ji mnoho a mnozí zrazovali a ona neposlechla ani vlastní intuici, ani tátova slova na cestě k oltáři: "Pořád máš pět minut, můžeme odjet."
Vdávala se v pátek třináctého a ještě k tomu v květnu...a pak nemám být pověrčivá.
Přála bych jí aby mohla prožívat
opravdu šťastný život, který si právem zaslouží ❤️
Nemyslím si, že by si kniha zasloužila tolik negativních komentářů, mě se líbila a zdála se mi i zajímavá. Je pravda, že místy byl děj trochu chaotický, ale to mi zas tak moc nevadilo. Hezké fotografie.
Mno.. co se týče stylu, je poznat, že ji nepsal spisovatel, ale to vlastně nevadí.. tak první půlka je hodně chaotická, druhá už je docela chronologicky uspořádaná.. co se týče obsahu.. měla jsem ji ráda, moc jsme ji fandili, ale teď už to tak nějak nejde.. mnoho věcí jí věřím, není to vždy jednoduché, ale spousta věcí v knize je očividná lež a k některým se již sama přiznala a omluvila se za to.. nevím, zda jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, ale pokud máte z Gabriely rozporuplné pocity, radši si to rozmyslete, zda číst :-) Snad někdy najde klid a štěstí :-)
Oceňuji Gábininu upřímnost. Vážím si toho, jít takhle s kůží na trh, ať měla důvod ke svěřování jakýkoli. Hodně knih o sportovcích nebo umělcích je věcných jako článek v novinách, pouhý výčet toho, kdy začal sportovec závodit, co kdy vyhrál a je to strohé a tak nezáživné, že se to skoro nedá číst. Tady v této knize se opravdu něco dozvím, nejen o samotném sportu, ale i o povaze sportovkyně, jejím zázemí, způsobu uvažování a ať už si o tom myslím co chci, je to rozhodně zajímavější než autobiografie, které neřeknou o moc víc, než rozsáhlejší článek na wikipedii.
Gábinu znám jako významnou reprezentantku v biatlonu, ale fanoušek tohoto sportu nejsem, takže spíše o ní vím jen naprostý základ občas odchycený ze sportovních zpráv. Bulvár nečtu, takže jsem o ní nic nevěděla, kromě předsudků, jak to asi měla dcera sportovců v začátcích kariéry jednodušší než obyčejní smrtelníci, které takové zázemí nemají.
A najednou se mi otevře sportovní svět a vnitřní svět jedné ženy, i když podle mého s jistými limity, co říct, co raději mírně poupravit a co úplně zamlčet (jinak to asi nejde).
Nelíbí se mi, že je kniha místy příliš negativistická (například příhody z dětství jsou spíše černobílé), ovšem vzhledem ke Gábinině přiznané depresi i to černé, selektivní myšlení k této sportovkyni patří.
Vzhledem k výpovědní hodnotě (není to jen o sportu), šíři toho, co byla ochotná sdělit a jít s kůží na trh, kvůli její odvaze, dávám autobiografii 4 slabší hvězdy.
Gabrielo, děkuju.
Pravda, čekal jsem od knihy trochu víc, ale pak jsem si uvědomil, že je to kniha vlastně především sportovce. Získal, nebo spíš jsem si potvrdil, že Gábina je celkem velké "péro", šílená, divoká a taky poměrně hodně psychicky labilní. Chvilku píše, jak biatlon miluje, pak zase jak ho nesnáší. Slohově to určitě není nejlepší kniha, ale zde opravdu o to nejde. Kniha se čtla dobře i když je chaoticky řazená, chybí ji jasně daný a uspořádaný obsah - zkrátka kniha je chaotická a zmatená jako samotná Gábina.
Gábina lidská... a ještě jednou lidská, není stroj a to co napsala, mě nezklamalo, napsala to, tak jak to cítila a já si jí velmi vážím jak z lidského hlediska, tak i sportovního.
Knihu jsem ze začátku neměla vůbec v úmyslu číst, protože kolem toho byla taková mediální smršť až to nebylo hezký. Ale nakonec jsem jí dala šanci a musím souhlasit, že já vůbec nechápu všechno to, co se o knize psalo. Nepřišlo mi, že by tam Gábina nějak extra kritizovala práci týmu. Je jasný, že nějaká kritika tam byla, ale to má asi každý ke své práci a kolegům. Bylo fajn vidět svět očima skvělé sportovkyně. Nejvíc chválím snahu ukázat sport takový jaký je - milovaný, oslavovaný, ale také krutý a né vždy čistý a férový. Člověk nemůže říct, že věří všemu co bylo napsáno - někdy jde o dost subjektivní názory... Ale je to pohled Gábiny a ona sama to píše. Já jsem nakonec ráda, že jsem knihu přečetla a přeji Gabče hodně štěstí do života - ať už si vybere jakoukoliv cestu...
Kniha mě celkem překvapila. Čekala jsem, že se bude pouze zpovídat ze svých nemocí a neduhů, že se bude obhajovat, proč skončila a jak jsou k ní všichni oškliví. Ale je vidět, že člověk, jako televizní divák vidí opravdu jen 1 % z toho všeho, co sportovec prožívá i v zákulisí, s trenéry, při přípravách, s ostatními kolegy z týmu a podobně. Gábina šla skutečně hodně do minulosti a odvyprávěla životní příběh, a je vidět, že to neměla v životě zadarmo a jako sportovkyně se opravdu nemusí před nikým obhajovat. Dokázala víc než dost. Těžko říct, jestli jí rodiče do toho skutečně tak nutili a hnali za každou cenu. Možná je to přikrášlené, a možná ne. Jediné, co mě fakt vadilo, byl pocit, že má v knize neustále potřebu obhajovat svoje manželství. Z knihy na mě stejně působilo spíše to, že to Gábina nechtěla, že se hrnula do něčeho, co se jí nelíbilo. A ve většině knihy jen obhajuje svůj vztah, o kterém si ale ani po letech není vůbec jistá. Přesvědčuje o správném kroku do manželství ale čtenáře, nebo spíše samu sebe? Já osobně myslím, že to druhé.
Kniha není úplný literární skvost, ale četla se mi hezky. Z událostí, které se v knize objevily, hodně se mi líbilo vyprávění o biatlonových závodech, i kdyz postupně mi jednotlivé závody začaly splývat do sebe.
Je to ale zajímavý pohled do zákulisí, protože v televizi vidíme pouze to, jak závodníci vítězí či naopak prohrávají, ale většinou vůbec netušíme, jaké jsou příčiny a kolik je to stojí nervů a úsilí. Ohledně vztahů s rodiči se nemůžu zbavit pocitu, že v knize je prezentováno spíše to horší, ačkoli Gabriela několikrát říká, že je rodičům za hodně věcí vděčná. Asi každý z nás dostal někdy na zadek, nebo měl pocit, že mu rodiče v něčem nerozumí. Na druhou stranu chápu, že být do něčeho nucen je, hlavně pro dítě, opravdu nepříjemné. Co se týče vztahů s ostatními členy týmu, myslím, že pravda bude, jak už to tak bývá, někde "uprostřed." Věřím, že Gabriela to neměla jednoduché, na druhou stranu sama přiznává, že se vždy nechovala nejlépe nebo porušovala nařízení trenérů. Některé věci v knize jsou poněkud bulvárního rázu a možná zaznít úplně nemusely, obzvlášť, když se netýkají samotné Gabriely, ale např. jejích blízkých.
Být veřejně známá osobnost není zrovna med, pořád se handrkovat s bulvárem, co o vás napíše... Tak je lepší si to napsat sama. Proč ne?
Jako sportovkyně mi byla vždy sympatická, ale kniha mě bohužel dost zklamala, spíš bulvár, zpověď nevyrovnané dívky, která se do dnešního dne stále hledá. Do čtení jsem se musela nutit.
Gábinu mám rád. Fandil jsem ji během její biatlonové kariéry a fandím ji dodnes... Navíc na fotce na přebalu je fakt sexy (za to dostala jednu hvězdičku)...
Každopádně kniha mi přijde taková nijaká. Do jejího čtení jsem se nutil. Jsou tam zajímavé momenty, jsou tam skandální místa a také části, po kterých skočí každý bulvární plátek, ale... V celku to nějak nefunguje, skáče se mezi tématy, ztrácím se a závěrečný deník... Mě osobně přijde, že ho někdo sepsal až kvůli té knize, chybí mi v tom autentičnost a něco, čemu bych mohl věřit.
Takže Gábině přeji hodně štěstí, ale pokud se bude chtít věnovat literatuře, tak prosím jinak.
"Medaile jsou hezké, ale ke štěstí je nepotřebuju." Tato a mnohé další zpovědi zazní v této knize, která v době svého vydání vzbudila nemalý rozruch.
Gabriela Koukalová je prostě fenomén. Přiznejme si - nebýt jí, kde by byl český biatlon? Sport na okraji zájmu, sport, který sledovalo pár nadšenců, ale dnes ho sledují masy v přímých přenosech. Kdo to změnil? Určitě úspěšné ZOH v Soči, ale především právě Gabriela Koukalová, která svými velkými úspěchy i roztomilými přešlapy prostě přitáhla spoustu fanoušků, kteří před pár lety ani nevěděli, že nějaký biatlon existuje.
Gábinu můžeme milovat i ji nenávidět za to, jak je svá, ale musíme si přiznat, že nikdo neudělal v posledních letech pro český biatlon víc než ona.
V této zpovědi se odkrývá až na dřeň, nic nezůstává tabu - dětsví, léta dospívání, soukromý život a vztahy, svatba a zejména vrcholový sport, v němž se ocitla rychle na vrcholu i díky ambiciózním rodičům. Odkrývá také že biatlon (a zejména biatlon na vrcholové úrovni), který několik sezon provozovala, není jen to pozlátko, co vidíme při televizních přenosech na stupních vítězů, ale především spousta dřiny a odříkání, rivality (nejenom rivality mezi závodníky ze zahraničí, ale také rivality mezi soupeřkami z českého týmu), pomluv, vyhrožování a těžkých stavů, bez kterých by se jistě ráda obešla.
Kniha se mi moc líbila, četla se lehce, i když možná na někoho může působit trochu chaoticky, protože ne vždy je dodržována časová posloupnost.
Gabriela Koukalová zůstane myslím dlouho nepřekonaná. Ráda bych se mýlila, ale zatím to vypadá, že bez ní bude český biatlon opět jen paběrkovat.
"Nějaké knížky už o mně vyšly. Ale až v téhle jsem to opravdu já." Nezbývá než souhlasit, tahle kniha se skutečně povedla.