Jepičí okamžiky

30.12.2019

Tuto knížku jsem jednou popadla z police nádražní knihovny v Českých Budějovicích, s tím, že po přečtení poputuje zase zpět (případně do jiné podobné knihovny či knihobudky). Ale pak jsem začala ty kratičké povídky, někdy spíše črty, číst, a do očí mi vstoupily slzy, na tvář úsměv a měla jsem chuť autora obejmout. Tak moc jeho zdánlivě obyčejné příběhy zvířat, rostlin, lesů a luk, polí, potoků a řek, větru a sněhu a slunce a také trochu lidí rezonovaly v mém srdci! Knihu jsem si dávkovala po pár stránkách a nejenže ji do knihobudky nevrátím, ale také jsem si už stihla opatřit další dvě knihy od tohoto autora.

Čím je vlastně tak výjimečný? Smyslem pro detail a přítomný okamžik. Tichou pokorou, ať už jde o těžký osud člověka nebo zvířete. Obrovským pozorovacím talentem a schopností vtěsnat pozorované na pár řádek textu. Z drobných próz S. Vodičky tryská jedno zásadní poznání – život bývá těžký, ne vždy spravedlivý, někdy se může zdát trochu šedý a nudný, ale vždy přináší spoustu úžasných zážitků, jen je třeba se na ně naladit, umět je vnímat.