Jení
Vladimír Kokolia
Jení soustřeďuje texty výtvarníka, malíře a grafika Vladimíra Kokolii. Jde o texty tematicky různorodé, vážné, nevážné i odvážné, jimž nechybí hravost ani radost. Jení je pravým opakem není.
Přidat komentář
Kniha o vidění a o schopnosti vidět prosté věci novým pohledem, někdy rozostřeným, někdy až zenovým a někdy prohloubeným a poučeným okem malíře. Hravé, často ironické a jízlivé úvahy na pomezí poezie a eseje. Celkově ale kniha působí až meditativně, jako odraz světla na hladině řeky. Doporučuji.
Co dodat ke komentáři Zdeňka Brdeka?
Snad jen to, že je to kouzelná kniha, která kromě vtipných postřehů může některé nasměrovat k tomu, aby se na běžnou realitu dokázali podívat z neobvyklého pohledu. Prostě trochu jinak.
Pokud v knihách nehledáte jen příběh, napětí či romantiku, rádi otevítáte knihy na náhodných stránkách aby jste se potěšili pár řádky inteligentního textu, je to kniha právě pro Vás.
Vladimír Kokolia působí jako pedagog na pražské AVU, vedle výtvarného umění se ovšem věnuje též hudbě (v brněnské alternativní formaci E) a psanému slovu. Své texty zveřejňuje pravidelně na blogu (www.blog.kokolia.eu), v rámci něhož provozuje i vlastní kokopedii. Nakladatelství Trigon vydalo v roce 2012 výběr z Kokoliových blogových příspěvků a udělalo moc dobře. Autorovy pestré texty v sobě totiž spojují vše, co má mít útvar, který nechceme číst déle než pět nebo deset minut. Jsou aktuální tím, že zachycují fenomény dneška, jsou vtipné i vážné, jsou napsané živým, často obrazným jazykem a hlavně jsou podnětné, neboť pocházejí od člověka, jenž se pozorně dívá kolem sebe a přemýšlí o věcech. Přes tematickou různorodost lze u Kokolii vysledovat několik témat, k nimž se opakovaně vrací pozornost. Je to např. cvičení tajči, jež autor praktikuje, nebo limity lidského vnímání. Pojem „jení“ používá Kokolia místo zprofanovaného „bytí“, aby vyjádřil jedinečnou fascinaci skutečností, že věci ve světě jednoduše jsou. Neméně je však přitahován tím, co není, co se nachází mimo výseč lidských smyslů či představivosti. Obzvláště poutavý je pak Kokolia tam, kde (trochu ironicky, ale upřímně) reflektuje soudobou výtvarnou scénu a pravidla jejího provozu. Soubor Kokoliových textů je svěží knihou, která v určitých momentech nabývá až filozofického rozměru.
Jení
Osviežujúce, originálne, skvelé.