Jaroslav Beneš
Josef Chuchma
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/444727/bmid_jaroslav-benes-wNB-444727.jpeg
5
1
1
Tvorba Jaroslava Beneše náleží k té linii české umělecké fotografie, v níž se završuje analogová éra, zakladatelská fáze technicky vzniklých obrazů, a reprezentuje tak pozdní, závěrečnou fázi modernity. Pro Beneše, který začal tvořil v sedmdesátých letech 20. století, je fotografie bytostnou životní potřebou, nezbytným prostředkem pro sebevyjádření. Z hlediska námětu fotografuje Jaroslav Beneš všední detaily současné architektury, jeho tvorba ale především vyjadřuje pocit z doby, v níž žije. Nevyčerpává se však pouze estetickými vjemy, zajímá ho vždy, co je za nimi, tajemství, ono „cosi navíc“. U Beneše se nabízí termín minimalismus, ale na naplnění striktních minimalistických atributů se v jeho díle nachází „příliš mnoho“ osobního. Jeho fotografie jsou až iritující sloučeniny objektivity se subjektivitou a niterností. Typické pro jeho přístup rovněž je, že mu na fotografiích do určité míry nevadí technické vady, které během procesu vzniknou: nastal-li na vrstvě filmu či papíru kaz, netrápí se jím, nezastírá ho. Takovou chybu přijímá coby organickou součást „setkání“, jímž pro něho fotografie a celý proces jejího vzniku je.... celý text
Přidat komentář
I když asi každý výborný fotograf je univerzál, který dokáže dobře vyfotit v zásadě jakýkoli motiv, většina z nich si najde to své téma, díky kterému se stane více či méně známým. Ono to asi v té velké konkurenci ani jinak nejde; je třeba mít něco svého, čím člověk zaujme a prosadí se. U Jaroslava Beneše je to téma velice zvláštní (aspoň soudě podle tohoto souboru) - interiéry moderních budov (moderních v době svého vzniku - většina z nich byla zjevně postavena už za socialismu) - různé průchody, haly, nádraží. Místa, kde by člověk žádnou krásu nehledal, ale Beneš ji i tam dovede vyhmátnout, patřičně zarámovat a naservírovat divákovi. Netvrdím, že se jeho fotografie musejí nutně každému líbit, ale určitě přinejmenším zaujmou svou neotřelostí.