Jarmark života

21.02.2023

(SPOILER) Velmi dobře koncipovaná kniha, ve které poprvé vyšla čtyři na sebe navazující díla Jaroslava Durycha - viz výše uvedené základní informace. K tomu několik poznámek:
1. Celý cyklus vznikl po dlouhé pauze v literární činnosti, kterou autorovi doporučil na základě četby prvotin Otokar Březina. Tato pauza byla aktivní přípravou na tvorbu - viz esej Praxe mlčení z knihy Essaye (Kuncíř 1931).
2. Druhé dílo z vydané knihy "Jarmark života" bych ho přes jeho krátkost nazval románem - postavy zde procházejí vývojem.
3. Souhlasím s uživatelem fleurmilk, že z více vydání Durychových děl je třeba brát jako nejlepší prvé vydání. Román Na horách jsem četl nejprve z pozdějšího vydání a potom z prvého. Rozdíl je zřetelný a potvrzuje mi, že Jaroslav Durych uměl dobře psát, ale již napsané a znovu vydávané škrtáním pokazit. Orientačním srovnáním jsem zjistil, že zde komentované vydání z r. 1993 se s prvým téměř shoduje, jsou opraveny jen drobné nepřesnosti a gramatika. Takže román Na horách - jednoznačně ze zde uvedeného vydání z roku 1993.
4. Prvé vydání románu Jarmark života z roku 1916 je zvláštní, nečíslováním stránek jakoby napodobuje prvotisky, tím má snad naznačovat, že děj se odehrává v blíže neurčitém středověku. I zde ale dávám přednost vydání z komentované knihy z r. 1993, kde jsou očíslovány kapitoly a čtení je přehlednější. Detailní srovnání s prvým vydáním provedl uživatel fleurmilk (viz jeho komentář), osobně se mi nezdá, že by se celkový dojem (na rozdíl od románu "Na horách") od prvého vydání výrazněji lišil.
5. Obě závěrečné balady znám pouze z této knihy. Jejich prvá vydání jsou neadekvátně drahé bibliofilie. Za důležité pokládám to, že jak obě balady, tak román "Jarmark života" jsou velmi krátké a jejích případná neoriginalita stěží naruší perfektní vydání nejrozsáhlejší části knihy - románu "Na horách".
6. Knihu vhodně doplňují dvě dobové kritiky na román Na horách a Jarmark života a dvě statě Jaroslava Durycha o vzniku obou básnických balad. V úvodu se čtenář dozví hodně o Jaroslavu Durychovi obecně a o tom, co celý zde vydaný cyklus čtyř děl znamená pro kontext jeho díla. V závěru je možno obdržet dost podrobné informace o rozdílech mezi jednotlivými vydáními.
7. Shrnutí prvých šesti bodů: jedná se o velmi cenné vydání. Stojí za to vše číst pouze z této knihy. Neoddiskutovatelná výhoda - v antikvariátech je tato kniha běžná a doslova za babku.
8. Při začátku čtení obou románů zde poněkud zmatený čtenář (pro Durychova díla typické) nemusí čekat na druhé čtení kdy si již poznaný román vychutná, ale stačí přečíst v této knize obě vydané dobové kritiky a máme k dispozici jako slušnou berličku ke čtení tak akorát obsažný spoiler. Spoiler zde nevadí. Děj obou románů není prioritní záležitost. Důležité jsou myšlenky, které člověka napadají, mohou být u každého jiné. Uvedu zde některé moje dojmy.
9. Dle mého názoru stěžejním problémem všech hlavních postav (Krista, Kryštof Kominík, Jan Muzikant, vévoda, princ - z něj potom král, následně v Jarmarku života mladší syn Kristy) je větší či menší míra lpění na vlastních zájmech, což někde vyústí až v sobectví. A tato neochota odřeknout si, změnit smysl života, je nakonec příčinou toho, že tyto postavy končí špatně. Všimněte si, že pouze tři postavy - princ, vévoda a Krista - svou neschopností ustoupit a opojení mocí způsobili rozpoutání války. Jako čtenář jsem seznamován s pouze jejich osudy. To, že v této válce umírali jiní lidé, otcové, synové - o tom zde není zmínka, musí mne to jako čtenáře napadnout samotného. Trestem vévody je smrt, trestem Kristy osamění s odloučením od dětí a smrt. Krista opakovaně po porážce ve válce odmítá králem nabízené milosti. Proč? Nedovíme se. Z pýchy že by se musela králi podřídit? Strachem aby se král nemstil na jejích dětech? Trestem Kryštofa Kominíka, který se z důvodu nejvyšší středověké ctnosti - věrnosti (vévodovi a Kristě) dopouští zločinů (čímž je tato vrcholná středověká ctnost coby skutečná ctnost zpochybněna) je smrt. Jan Muzikant, který z touhy po životě v klauzuře odmítl nabízenou lásku ženy je zavražděn, přičemž Krista, která mu tuto lásku nabídla, náznakově Kryštofa k této vraždě ponoukne. Trestem prince (krále) po vítězné válce je osamělost - během války mu byly zabity děti. Jeho další osud se nedozvíme.
10. Biskup odebral obě děti Kristě a dal je do klauzury pravděpodobně proto, aby jim zachránil život. Vítězný král by je coby vévodovy zákonné dědice moci mohl kdykoliv pod nějakou záminkou zabít.
11. Vlastně jediné postavě probíhá život šťastně - pastýřce Pavle. Ta miluje Kryštofa, ten její lásku odmítá, tak si dokáže odříci, objeví se u ní autorem tolik oceňovaná vlastnost žen - obětavost. Vezme si muže, který ji miluje a je odměněna šťastným manželstvím s mateřstvím, které je spolu s jejím štěstím nádherně oslaveno její překrásnou básní před závěrem románu Na horách (v popsané knize na straně 279, tuto báseň, tento vrchol románu z mně nepochopitelných důvodů autor v dalších vydáních vyškrtl). Jako červ se ale vnucuje myšlenka - nevyrůstá toto Pavlino dítě zase pro nějakou další válku mezi nějakým dalším králem a vévodou?
12. Jakýmsi paradoxem je, že lidská dramata se odehrávají ve scenérii bohatě a osobitě popsané nádherné horské přírody. (Román je psán v době prvé světové války - dojmy z války v krásných Dolomitech?)
13. Smrt mladšího bratra z románu Jarmark života je reminiscencí na smrt Kryštofa Kominíka z románu Na horách - oba umírají na následek zranění způsobeného zvířetem.
14. Klauzuru staršího bratra, ve které on nakonec umírá, chápu jako dobrovolnou oběť pro uskutečnění svobodné vůle (i když zkázonosné) mladšího bratra a zároveň přijatý trest za to, že při tom, jak dopomáhal mladšímu bratrovi k útěku zabil strážce jejich vězení. Tím se liší od klauzury Jana Muzikanta, který se pro ni rozhoduje z důvodu seberealizace. Proto také smrt staršího bratra vyznívá příznivě.