Jarmark
František Listopad (p)
Sbírka veršů z let 1944–1945 podává svědectví o „roztrhané Evropě“, ve které vládne „Hitler a hlad“ a bublá revoluce; v obrazech venkovského života vystupují lidé, kteří se potýkají s chudobou, každodenností, nástupem moderní doby a očekáváním velké budoucnosti.
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1995 |  Oprava houslí a kytar |
| 1997 |  Tristan z města do města |
| 2007 | Rosa definitiva |
| 1996 | První věty |
| 2001 |  Chinatown s Rózou |
Kniha Jarmark je v
| Přečtených | 3x |
| Chci si koupit | 1x |
Sbírka ještě o fous lepší než Sláva uřknutí (podrobněji viz komentář k ní), a to především díky skvostnému prvnímu oddílu Dramata, který je ovšem jaksi jarmarečnější než druhý oddíl Jarmark. Pln jazykového jemnocitu, brilantní práce s autorovou - zdá se - bezhraničnou slovní zásobou, cílené výrazové neohrabanosti či spíše neotesanosti mnohdy téměř insitní, lehkosti improvizace, humoru či ironie, v níž či z níž přesto mimoděk či záměrně vyvstane čas od času existenciální tíže (a nemusíme při tom ani pomýšlet na to, že sbírka vznikala v závěrečných letech války a možná zčásti i těsně po ní), potýká se s civilistními, všednodenně poetickými "dramaty" lidí obyčejných, triviálních až trapných, jakkoli vystižených v tom všem s leckdy až hrabalovskou vnímavostí, ba - při vší té jízlivosti - empatií. Jedna báseň na ukázku:
CO PRODALA ŠÁTKŮ
Co prodala šátků s haluzkami,
blůzy a plátna a barchety,
po celém okresu panímandy
odívají se u tety.
Co nahlédla různých domácností,
střepů i chlívů i rodiček.
Bohatá velmi na zkušenosti,
na kuří oka a peníze,
jde pěšky, ač se pozdě vrací
a v mracích hvězdy prskají.
Tu dříve nežli dojde k Hradci
přemýšlí dlouze až to zví:
každý má na světě nějakou podobu -
žirafa, kůň či husa. A berani.
Není tu člověk zcela sám bez vzoru.
Já jsem, dí, křeček s lícními torbami.
Druhá část sbírky, titulovaná Jarmark, nabízí delší básně pro mě osobně hůře uchopitelné. Je v nich bezpochyby leccos z toho, co jsem naznačil výše a také v komentáři ke Slávě uřknutí, zároveň však vystupuje do popředí politicky a společensky angažovaná, resp. kritická linka, arci podaná tak dovedně, že básníkův ironický odstup (a opravte mě, jestli to vnímám opačně) od dobového dění a myšlení přečasto balancuje na hraně nejednoznačnosti, nebo možná spíše vcelku zdařilých pastišů a parafrází korunovaných něčím kontextově zcela nepřípadným. Pro určitější představu závěr básně Jarmark na paměť Lenina:
A jaro - konstrukce nové anatomie
v nás žijí jak v hmotě slunce a měsíce;
loďstvo revoluce jede: minolovky, korvety, barkasy, dělníci na nich,
všichni zpívají o Leninovi, ústavě stalinské,
o velkých dějích za krále Holce
ABY BYLA ZA GROŠ VOUCE