Jákobovy barvy

Jákobovy barvy https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/325276/mid_jakobovy-barvy-lHu-325276.PNG 4 111 41
Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Pokud na vás hluboce zapůsobil Schindlerův seznam, Sophiina volba nebo Nabarvené ptáče, pak byste si neměli nechat ujít ani tento silný a nesmírně emotivní román. Jákob, osmiletý cikánský chlapec, ze čtvrtiny Rom a ze čtvrtiny Jeniš, zůstal úplně sám v nacisty okupovaném Rakousku. Prchá lesem, na nohách boty z pytloviny potřísněné cizí krví, v jedné ruce kámen a v druhé dřevěnou truhličku jako jedinou upomínku na dřívější život. Prchá zběsile a zoufale, plný strachu a zbaven všech nadějí. Už se naučil rozpoznat, kdy může cizímu člověku věřit a kdy se musí mít na pozoru. Dovede přečíst znamení, která mu dává příroda; ví, kdy se skrýt a kdy utíkat dál. Umí běžet s větrem i schovávat se ve stínech. To všechno ho naučil táta. Ale teď je táta pryč. I máma a sourozenci. A tak Jákob dál dělá to jediné, co může: utíká a skrývá se, pronásledován strašlivými vzpomínkami. Lindsay Hawdon napsala silný román, jehož děj je rozprostřen do sedmnácti let a tří zemí: Anglie, Rakouska a Švýcarska. Na pozadí tragického příběhu malého Jákoba sledujeme osudy tří generací z naprosto rozdílných společenských vrstev a prostředí, abychom se společně s naším osmiletým hrdinou pokusili nalézt naději tam, kde už žádná naděje nezbyla.... celý text

Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: , Domino
Originální název:

Jakob´s Colours , 2015


více info...

Komentáře 41

Recenze 9

Hvězdičky 111

Přidat komentář
Vikomtka
13.04.2017 5 z 5
Vikomtka

Literatura tohoto žánrového zaměření mě (a zcela jistě téměř každého) uvede do stavu smutku, zlosti, bezmoci. Člověk nechápe, jak se něco takového vůbec mohlo stát; nad obhajobou vykonavatelů "já nic nevěděl, já jen plnil rozkazy" jenom kroutí hlavou; nad tím, co oběti musely/dokázaly přestát, jenom tiše žasne. Holocaust je pro mě svou zrůdností tak nepochopitelný a neuchopitelný, že vlastně necítím ani vztek či nenávist - převládá ve mně úžas nad tím, jak hrozivě se umí lidi chovat, když k tomu dostanou příležitost.
Omlouvám se za ten obšírný úvod. Potřebovala jsem ho však k tomu, abych dokázala vyjádřit, v čem jsou pro mě Jákobovy barvy jiné. Jákob je totiž hrdina, který ve mně vyvolává doposud nepoznané pocity - je mi ho samozřejmě líto tak, že bych ho chtěla obejmout a ochránit, ale zároveň k němu cítím obrovský obdiv za to, co dokázal. Autorka nádherným jazykem vypráví velký příběh (opravdu před jejím uměním smekám) a přináší sdělení, že ve vymknuté době je relativní. I ve chvílích nejryzejší hrůzy je člověk schopen cítit lásku; a hranice mezi hříchem a milosrdenstvím úplně mizí, aby se ty dvě zcela protichůdné veličiny mohly prolnout.
Stručně řečeno - Lindsay Hawdon napsala mistrovské dílo, které v mé knihovně zaujalo pozici mezi nejzásadnějšími knihami o historii holocaustu.