Jako člověk: 40 000 let dobrodružství

02.03.2023

Zhruba do poloviny knihy, tedy před neolitem, jsem pořád uvažoval, jestli mám číst dál... Velmi jsem si chtěl přečíst právě takovou knihu, kterou to slibuje, ale tato je tak podivně napsaná, že místo aby mě vypravěč do svého ontologického a kognitivního experimentu vtáhl jak kořist do jeskyně, pořád jsem musel přemýšlet, proč to čtu tak těžce, jako bych se prodíral trnitým houštím. Autor píše podivně úsečným stylem s řadou narážek, zkratek, ironických vsuvek, ujetých nadsázek a přirovnání, takže často musím hádat, jak to vlastně myslí. Pozorování přírody, krajiny a evokace toho, co se v ní děje, také nic moc. Že by se uměl na přírodní svět dlouhodobým pobytem venku skutečně napojit, to se příliš nezdá. To, co mi na části o paleolitu vadilo asi nejvíc, je na jednu stranu autorův extremismus (např. nápad "paleoliticky" se živit už skoro se rozkládajícími zdechlinami sraženými na silnici), na druhou stranu nepochopitelná nedůslednost (takže si s sebou klidně vezme soudek cideru, protože přece "in vino veritas"). Vůbec nechápu, proč pobýval právě na těch lokalitách, kde pobýval (výslovně to nezdůvodňuje), když ve skutečnosti nejde o žádnou volnou přírodu, natož pak divočinu, jak slibuje anotace, ale o anglický nebo skotský venkov, takže pořád někde nějaké stodoly, farmy, silnice, vyzvánění zvonu z blízkého kostela, světla vzdálených měst, turisté a nebo traktorista, který když tak hodí, kam je třeba. Kdyby aspoň pobýval na nějakých významných archeologických nalezištích a popisoval změny krajiny tenkrát a dnes, když už se třeba nevydal na pár týdnů rybařit do kanadské divočiny (což je mi divné i proto, že v medailonu autora se popisuje, kde všude na světě byl, co zažil a podniknul). Nejsem si jistý, jestli i obyčejný český myslivec/srdcař nemá ke stavu paleolitické mysli daleko blíž... Tahle hra na paleolit je spíš výstřední úlet. Část o neolitu byla podstatně, podstatně lepší a autentičtější, především proto, že tady se už autor mohl opřít o řadu rozhovorů se soukromými zemědělci nebo o vlastní zkušenosti ze soudobého "zemědělského průmyslu". Poslední část věnovaná "osvícenství" (v pravém slova smyslu) mě řadou myšlenek velmi zaujala (např. mozek jako přijímač, jenž vědomí přijímá, modifikuje a dále vysílá, ale nevytváří...) a teprve tady se mi vyjevil pravý cíl celé knihy jako obhajoby toho úplně nejpůvodnějšího ("paleolitického") stavu mysli, v čemž se děje řada věcí úplně samozřejmě navzdory tomu, že podle zažitého vědeckého popisu by se dít neměla a není možná. A víra, že tento stav mysli ještě pořád pro nás není úplně ztracený. Autor má v celé knize hodně zajímavé postřehy, akorát je třeba se k nim občas prohrabat. A bezesporu má ta témata velmi dobře nastudovaná podle aktuálních poznatků a život dost intenzivně prožitý. Moc se mi třeba líbí manifest: "Jak být člověkem: mějte vztahy, a to ne pouze k živým lidem, ale i k mrtvým lidem a ne-lidem. Jak být člověkem: věřte, že vydržíte. Jak být člověkem: toulejte se." Dávám asi tak 70%.