Jak se krotí sumec - Rybářské povídky

12.07.2020

Vracel jsem se z večerní vycházky se psem, když jsem potkal sousedy. Kamarád Jiří je lékař a jeho manželka profesorka na gymnáziu. Moc krásně jsme si povídali až se řeč stočila na knížky a pak postesknutí: „Kam s nimi ?“ Nejsou kam dávat a nechce se nás jich zbavovat.
Na dotaz, zda jsem četl povídky od našeho společného kamaráda Bohumila Macháta, jsem trochu stydlivě odpověděl, že ještě ne a ani jsem si je nekoupil, neboť knihy už nemám opravdu kde uložit. Jiří řekl, že má od něho všechny a odskočil si do garáže. Během chvilinky byl zpátky s dvěma knihami v ruce s tím, že další nemůže hned najít a nabídl mně je k zapůjčení. Určitě ji najde a půjčí mi ji také, jestli budu chtít.
Knížky jsou s věnováním od autora, který je náš společný známý a kamarád. Doma jsem se hned pustil do čtení. Rád čtu lovecké příběhy, ať myslivecké či rybářské.
V povídkách jsou s láskou zachycené životní příběhy člověka, zasvěceného rybaření od malého chlapce až doposud. V některých z nich poznávám i hlavní hrdiny. Četl jsem je se zaujetím a nostalgií, protože v údolí řek Oslavy a Balinky i jejich okolí jsou moje vzpomínky na klukovská léta. Těším se na další povídky a setkání se známými postavami příběhů v nich.
S autorem se známe od školních let, ale z fotbalu, ne od vody. Snad se nebude zlobit, kdy na něj prozradím, že byl dobrý fotbalista. Od klukovských let hrával „báčko“ na plácku, pak za dorost a nakonec rezervu prvního mužstva. Byl to technik, velká hračička s míčem, uměl brazilské věci. Rychlé kličky, patičky, přehazovačky, jesličky.
Diváci při utkání často skandovali jeho přezdívku a chtěli po něm ukázky fotbalové techniky. Mnohokrát na to doplatil, neboť se stával terčem oblafnutého protihráče a končil po faulu na zemi. Říkali jsme mu Gari – po brazilském fotbalistovi Garrinchovi a jeho nenapodobitelné kličce a následném padajícím listu, centru do vápna.