Já a tropy
Ludmila Vítovcová
Já a tropy série
1. díl >
Podtitul: další důkaz o nezničitelnosti ženy Strávila jsem v 80. letech tři roky v rovníkové Africe na pobřeží Indického oceánu. Manžel byl členem veterinárního týmu FAO. Žili jsme v hlavním městě Somálska v Mogadišu, starali se o dvě dcerky předškolního věku. Prala jsem, vařila, pekla chleba, nosila vodu, bojovala s havětí a žila jako ve středověku. Dům byl prostorný, ale žít se dalo jen na terase (pokud ji neobsadily opice), procházka v rozpáleném písku nepřipadala v úvahu (v noci teplota klesla na 35°) a v jediném volném dnu v týdnu (pátek) se většinou oceán vzdouval v přílivu, nebo houfně hynuly žirafy. To jsem pak seděla na terase obalená potničkami a marně přemýšlela, co jsem si od pobytu v tropech slibovala. První vydání vzpomínek Ludmily Vítovcové z roku 1986 bylo beznadějně rozebráno. Na četné žádosti čtenářů a pro svou nadčasovost vychází kniha nyní podruhé v Nakladatelství JOTA, opět s vynikajícími ilustracemi Jaroslava Kerlese.... celý text
Přidat komentář
Kniha se mi líbila hodně, četla jsem první vydání z 80. let a vůbec jsem neměla pocit, že by to bylo zastaralé a neaktuální. Paráda!!
Tři roky autorčina života v Africe a její uvěřitelé i neuvěřitelné zážitky a zkušenosti, které sesumírovala do vyprávění jednoho roku v knize rozdělené na 12 kapitol podle kalendářních měsíců. To, že "natlačila" tři roky do jednoho bych viděla asi jako největší mínus knížky, protože je doslova nabitá jedním příběhem za druhým a já jsem je nestíhala vstřebávat, i když jsem knihu nečetla nikterak rychle. Mrzí mi to, protože jinak je báječná. Autorka má sympatický styl vyprávění, sedí mi i její smysl pro humor a vůbec pohled na svět. Přesto bych asi potřebovala pomalejší vyprávěcí tempo, abych si v závěru vzpomenula na všechny ty úžasné tropické historky.
Štítky knihy
Afrika humor cestopisné příběhy paměti, memoáry české ženy tropy a subtropy Somálsko manželky Češi v zahraničí
Já a tropy
Úžasně líčený život v tropech :-)