Istanbul

26.08.2020

Pamuk popisuje své dětství a dospívání v Istanbulu. Celý můj život je v jedné čtvrti. Silně prožívá turecký küzün (melancholie).
Melancholické a velmi působivé.
(2006)

24.05.2020

Takové vzpomínání na Istanbul autorova dětství.Vleklé čtení,kde se skoro nic neděje.Nicméně,pro mě zajímavé postřehy.

30.03.2020

Škoda času - pokud ovšem nejste postarší rezident Istanbulu. Současným návštěvníkům tohoto krásného města nepřinese prakticky nic. I když ten čas na strávení více než 400 stran textu obětuje.

28.12.2019

Od Pamuka čtu nekriticky všechno, ale toto opravdu nešlo: jakmile pochopíte, co je hüzün, hledáte a najdete ho ve všech jeho knihách. A k tomu knížka Istanbul slouží jen jako doslov na předsádce. Ani samotný Istanbul a Bospor tady nedostává tu nádheru, kterou si zaslouží - daleko krásnější si ho poskládáte z jeho ostatních próz, kde ho najdete zasazený do událostí, barev, skutečného významu pro dobovou komunitu, lidských osudů, a to od časů sultánů do současnosti.
Jediná knížka od Pamuka, kterou nikdy nedočtu. Pamuk je mistr románu, výpravného příběhu, a ten mi tady chybí.

Kniha Istanbul, to není nějaké oddechové čtení. Tady je potřeba dávat pozor od začátku do konce. Příběh plný překvapení a vzratů, kdy z něčeho špatného mohlo vzniknout něco nového. Nebylo to vůbec předvídatelné, občas jsem se musela o pár stránek vrátit, ale to mi vůbec nevadilo.

16.02.2018

Zajímavá četba - kombinace životopisu a jakéhosi cestopisu, zároveň autorovy sebereflexe... Užila jsem si pohled z jiného úhlu na město, které jsem "velmi turisticky" navštívila, navíc mi text objasnil nejen některé reálie, ale i tak trochu to, co se děje v dnešním Turecku jako takovém...

20.10.2017

Melancholicky krásné úvahy o Istanbulu, jeho uličkách a umělcích vhodné především pro ty, kdo našli při svých toulkách kapku orientálního kouzla v tomto přelidněném městě plném příběhů, osudů, emocí (a špíny). Míněno v dobrém slova smyslu.

27.06.2016

Hüzün je smutek, melancholie. Snaha přiblížit tenhle turecký výraz pro zvláštní pocit sklíčenosti se vyprávěním o Istanbulu vine jako neviditelná linka od začátku až do konce, ale není to depresivní čtení. S knihou jsem strávila měsíc a mám divný pocit ztráty. Jako kdybych se toho všeho přímo účastnila, pobývala v domě Pamukových, procházela se s ním při jeho nekonečných toulkách městem, dívala se s ním požáry, četla knihy v jeho atelieru, zkoušela malovat, studovat architekturu.. Chci víc takových knih o dalších městech. Chci víc tak krásných knih.

"Pomaličku jsem si uvědomoval, že mám Istanbul rád pro jeho zchátralost, zasmušilost a pro všechny ty věci, které kdysi vlastnil, a pak o ně přišel."

16.05.2016

Každé světové velkoměsto by si zasloužilo takovouto krásnou knihu. Pamuk vzpomíná na to, jak v Istanbulu vyrůstal a vedle příběhu své rodiny vypráví i příběh tohoto města, stojícího na Bosporu a věčně rozkročeného mezi západ (Evropu) a východ (Asii). Vše je prodchnuto svébytnou melancholií; slovo hüzün vyjadřuje pocit bolestné ztráty, jež je prý v Istanbulu všudypřítomný od pádu Osmanské říše. Líbilo se mi líčení atmosféry rozpadajících se osmanských paláců (konaků) nebo kouře z parníků brázdících Bospor. A kouzelný je příběh spisovatele a populárního historika Reşata Ekrema Koçu, jenž po sedmi letech sepisování všech možných střípků do Encyklopedie Istanbulu ztroskotal na straně tisíc čtvrtého svazku, aniž se dostal přes písmeno B (a při druhém pokusu postoupil až k písmenu G). Orhan Pamuk se již přiblížil západní literární tradici natolik, že „svou“ encyklopedii Istanbulu vměstnal do necelých 500 stran a mnoha desítek fotografií. (10/10)

10.08.2015

Nobelova cena za utahanost, nedočteno. A to proti výpiskům z četby ani vzpomínkám na dětství a priori nic nemám a titulní město jsem si oblíbil.

25.07.2014

Po mém krátkém pobytu jsem potom vyhledával vše o tomto zajímavém městě. Kniha je zajímavá.