Hry a hříčky
Federico García Lorca
Ke konci svého krátkého života se García Lorca věnoval stále usilovněji divadlu. Dům Bernardy Albové, poslední dokončená ze zamýšlených "tragédií o španělské zemi", naznačuje další vývoj Lorcova dramatického názoru: směrem k zvnitřnění lyrické složky, tak charakteristické pro jeho divadlo, k jejímu přesunu do těžiště dramatického konfliktu. Znamenalo by to vlastně již poslední etapu cesty básníka-dramatika k nejhlubšímu poetickému smyslu lidského jednání. Neměl jí dojít... Víme také, že Lorca chystal několik dalších komedií. ale to je vše, co o nich víme. Je škoda nenapsaných stránek, nicméně ty napsané - a není jich málo - čekají i po tolika znamenitých inscenacích na nový výklad a nové režijní pojetí. Sami Španělé říkají, že García Lorca, ačkoli je jejich nejznámějším "fenoménem", je jejich dramatikem nejméně známým. Náš výbor přináší z Lorcovy dramatické tvorby tři tragédie a pět her komického žánru (z nich jedna je loutkohra), jež odolaly náporu času a zní dosud svěžím poetickým hlasem.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
Španělsko divadelní hry španělská literatura
Autorovy další knížky
| 2008 |  Krvavá svatba |
| 2008 | Dům Bernardy Alby (převyprávění) |
| 1956 | Cikánské romance |
| 2011 | Dům Bernardy Albové |
| 1969 |  Zelený vítr |
Krvavá svatba - hra velké poetické krásy, plná vášně, lásky a nenávisti. To důležité se odehrává mimo scénu, v nitru postav. Formálně vybroušené dílo plné úsečných rozhovorů i básnických vložek. Postavy nejsou individualizovány (vyjma Leonarda) - je to matka, ženich, nevěsta, služka... Jména nejsou důležitá, důležité jsou role. Dialog nevěsty a Leonarda je velmi působivý - ve stínu smrti a s vědomím viny. I to je však s otazníkem:
Leonardo: Moje oči se ti / z dálky vyhýbaly, / ale kůň mě nosil / k tobě na zápraží. / Má krev plná jehel, / celá zčernala mi, / sny mi zarůstaly / zlými bylinami. / Není to má vina, / vinu dávej zemi, / svým ňadrům a vlasům / a té vůni jejich.
Yerma - drama o plodnosti a neplodnosti, ženské touze po dítěti a mužské tuposti. V závěru nabývá až eurípidovské velikosti.
Dům Bernardy Albové - absolutně svíravá atmosféra, Bernarda je postava, která se řadí k největším bestiím světového dramatu. Lorcovi se podařilo do tísnivého prostředí jejího domu a vlivu zasadit zápas dcer o muže, který vrcholí tragédií. Velké drama, působivé a skvěle napsané. Dopsáno měsíc před smrtí.
Fantastická ševcová - pozoruhodná studie lásky a věrnosti, i když maličko přitažená za vlasy. Nicméně postava ševcové je opravdu dobře napsaná - její věrnost je nečekaná, obraty v náladách a postojích jsou inspirativní - nutí nad sebou zamýšlet.
Pimprlata - je to sice maňásková hra, ale určitě ne pro děti. Zrůdnost Dona Kryštofouse, nečekanost dvou milenců Rositiných a její věrnost lásce k Taliánkovi jsou vlastně moc milé.
Láska dona Perlimplína a vášnivost Belisina - navzdory podtitulu (Erotický výjev o třech obrazech s prologem) a navzdory postelové scéně, v níž se don Perlimplín objeví s parohy je nakonec tato hříčka velmi silná a závěr je až antický. Moc dobré.
Neprovdaná doňa Rosita - dramaticky ne úplně povedené, ale tři časové roviny jsou působivé. Lorca je i zde mistr v charakteristice ženských postav, zatímco chlapi jsou buď pasivní, nebo úplně blbí.
Celek: Je skvělé sledovat Lorcův vývoj a lze jen litovat, že tomuto velkému básníkovi nebylo dopřáno navázat na Dům Bernardy Alby a stvořit další velké hry. I to, co napsal, se však stalo klasikou, hlavně zmíněný Dům Bernardy Alby a Krvavá svatba.