Hranice: Povídka československá

10.11.2019

!!!SPOILERY !!!

"Za krátko sešel na silnici, která jde od Vsetína přes Velké Karlovice na SLovensko. Vida, tu je pojítko Čechů se SLováky, tu se musím zastavit, pomyslil si. Pěkná silnice moravská promění se na hranicích rázem ve špatnou cestu a cesta ve strouhu, kterou za deště voda teče. Ta cesta ti praví : Tam na té straně je hůř..."

a tento citát to naprosto vystihl..některé věci se ani za 100let nezměnily...(třeba ty silnice, že ???)
knížka obsahuje naprosto nádherné opisy Beskyd, zachyceny osady v jejich původní podobě, dále příroda - putování učitele JIndry v průběhu dovolených po hranici od severu až na jih připomělo pěkný dokument ČT Hranice v srdci...navštívil spoustu zajímavých míst, vylezl na soustu vrcholů..a proč vlastně ? snažil se rozvíjet česko-slovenskou vzájemnost. Pozvednout SLováky spod maďarského jarma...celé pohraničí se zmítalo mezi německými a maďarskými vlastníky...národní cítění a řeč byly potlačovány..vzdělanost takřka nulová...
Líbilo se mi, jak šel na to Jindra od lesa, pochopil, že na horaly musí jednoduše - začal instruktážním chovem králíků, páry rozdával dětem za odměnu (samozřejmě ve snaze ukázat rodičům, jak se dá hospodařit ještě lépe) a i na nich mimo jiné ukázal také škodlivost alkoholu - králík , který pil mléko v.s. králík a kořalka...(zdecimovaná horská populace, spousta "kretinů", dospělých i dětí...)..aktivně podporoval rodiny sháněním "brigád" typu sběr léčivých bylin, či výroba metel, hrábí...
Trochu mě rvalo vnitro to věčné zobrazování SLováků povětšinou jako naprosto ubohé, tupé a zotročené bytosti, (ano, přiznávám, češi byli o krok dál, ale až tak ??), a jak nad nimi pořád slzel...a jak nad SLováky slzela většina českých vlastenců...no, ale, myslel to dobře...a pak už mě nebavilo to jeho věčné velebení Husa (kvůli kterému se nakonec do Beskyd dostal..)
Kromě národního obrození a všedního života v Beskydech sledujeme i Jindrův osobní život - vztah se slečnou Jůlinkou, kde to taky nakonec doadne dobře..(ale tato část naprosto nezaujala - Jůlinka jako oddaný pejsek naprosto slepě přebírala veškeré Jindrovy názory)
co pobavilo - v jedné pasáži autor mimo jiné ústy Jindry doporučoval někomu svoji vlastní knihy ("od Kálala")

zhrnu : oceňuji zejméma Jindrovu práci s beskydskými horaly, popisky jeho putování...

slzavé navazování česko-slovenských kontaktů a prohusovské agitace mě nebavily...(možná se mě dotýkalo to zobrazení mého národa jako bandy tupých chudáčků, nad kterými bečí uvědomělí bratři..)

každopádně díky za popis zoufalého potlačení národní identity a těžkého rozvoje cesty za samostatností a národovectvím počátkem 20.století...a za navždy zachycenou krásu hranic...