Houpací koně: Desolation Peak
Jiří Imlauf
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/401542/bmid_houpaci-kone-desolation-peak-X3g-401542.jpg
5
1
1
Zkusili jsme opsat oblouk, ve kterým se jako sloupy za oknem vlaku budou míhat momentky ze života člověka, který toho chtěl tolik stihnout, a tolik toho nestihl. Jako když někomu vyprávíte o známým, co se vám někde ztratil, ale přesto na něj nemůžete zapomenout, protože ho prostě máte rádi. Jako když se rozhodnete splnit to, co celý léta odkládáte. Splatit dluh, protože ten chlap vám toho docela dost dal. A taky pro ten podivnej pocit blízkosti. Našich osm písní o Jacku Kerouacovi, stejně jako o nás. Cokoli, co přivane vítr. Oko za zub.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
hudební skupiny, kapely severní Čechy Ústí nad Labem texty písní
„Podzemní řeky tečou
a barvy barů za sklem
mí známí kde jsou
bez nich jsem ztracenej
Jsou zbitý městem
sami sebou
a nebo bůhvíčím
Ale v těch záhybech tmy
je ještě světlo
a já miluju bejt naživu
a já miluju bejt naživu
a já miluju bejt naživu
...“
Tahle kniha je na první pohled vlastně jen velkoryse pojatý booklet k novému albu Houpacích koní. Ale to je jen zdání, protože Imlaufovi texty, podle mě, fungují skvěle i bez hudby – jako drobná básnická sbírka.
Najdeme zde texty k osmi skladbám cédéčka Desolation Peak, pak několik dalších úryvků (zřejmě z těch kousků, které nakonec padly pod stůl, nebo nedošlo k jejich dotvoření do použitelné podoby) a poetické zamyšlení na téma samota, které osamělost sice chválí, ale tak zádumčivě, že je to vyloženě negativní reklama.
Pro mě byl Jack Kerouac kultovním spisovatelem v době dospívání, pamatuji si, jak jsem Na cestě přečetl za jednu noc (to jsem byl ještě mladej, celou noc číst a pak jít do školy bylo pro mě normální :-) a hned se vrhl na další – nejsilnější vzpomínku mám na Dharmové tuláky a nenápadnou Maggie Cassidyovou.
Texty Jiřího Imlaufa mi daly na Kerouaca vzpomenout a vyvolaly ve mně příjemný pocit nostalgie a vzpomínky na mé mládí – a taky chuť si něco od něj zase přečíst. Básně ale může klidně číst i někdo, kdo o Kerouacovi nikdy neslyšel, návaznost na něj je zde spíš v náladě, ve zvláštní kombinaci posmutnělosti a okouzlení ze života, v touze dívat se kolem sebe s otevřenýma očima a hledat krásu všude tam, kde to aspoň trochu jde.
„A jestli přijdu dřív
kde vlastně jsem
co bude dál
co zase slíbím
a neudělám
Bralas mě za ruku
i na milost první a stou
mraky jsou níž než dřív
těžký jak portský jsou
Byl to je záblesk tmy
zhasni a sni už sám
všechny ty vůně vzít
a poslat po větru dál“