Horečka
Deon Meyer
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/380557/bmid_horecka-xst-380557.jpg
4
131
57
Syn a otec, Nico a Willem Stormovi, přežili epidemii smrtelného viru, který zasáhl celý svět. Ač je Nico ještě kluk, díky svému vynikajícímu střeleckému umu a rozvážné povaze se stává ochráncem svého otce. Willem totiž není bojovník, ale má vizi: z trosek starého světa chce vybudovat novou společnost. A tak postupně vzniká Amanzi, putovní komunita, do které Willem přibírá lidi, jež přišli o domov a rodinu. Jak se společenství rozrůstá, začíná čelit čím dál tím větším hrozbám. A nejen těm zvenčí, ale i zevnitř. Nico prožívá těžké životní strasti, má dokonce zlomené srdce, ovšem tou největší zkouškou v okamžiku, kdy je jeho otec zavražděn. Zvítězí lidskost nad zvířecími instinkty?... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2018 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Fever , 2016
více info...
Přidat komentář
Oj, to jsem si zase bezmyšlenkovitě vzala knihu - sice od svého oblíbeného autora, ale zdaleka ne tak sci-fi (vlastně postapo), jak by se na první pohled zdálo:
"Horečka byla virové tsunami. Příliš rychlá, příliš smrtící.
Navzdory protokolům, systémům a vakcínám, navzdory horečnatému hemžení virologů a epidemiologů, navzdory centrům pro kontrolu nemocí a vládním a armádním zásahům - a někdy dokonce _v důsledku_ některých z těchto opatření - Horečka vyhladila devadesát pět procent světové populace. Během několika měsíců. ... Katastrofa způsobila kolaps systémů a rozpoutala další pohromy: průmyslové exploze, požáry, chemické znečištění, radioaktivní kontaminaci, žloutenku a choleru. A k tomu se přidal lidský element ... 'Tam, kde se koronavirus zastavil, nastoupil Darwin.' Chamtivost a strach, zločinnost a vzájemné nepochopení, nevědomost a hloupost. Chaos."
"Počítám, že to u mě bylo stejně jako u všech ostatních. Člověk kouká na televizi a říká si: ale ne, oni to zastaví dřív, než to dojde sem k nám. Ale jistý si není a začíná mít trochu strach. Říkáte si, žijeme v éře vědy, oni na něco přijdou. Takže se zas tak neklepete. Dokud Anglie a Amerika a ostatní nezačnou rušit lety a vyhlašovat stav ohrožení. To už začne člověk být neklidný, protože takhle zlé to ještě nikdy nebylo. A oak je najednou virus tady a říkáte si, teď už by měli s něčím přijít opravdu rychle a začínáte se fakt bát." (napsáno 2016)
Budování nové komunity a střety názorů a nátur a bojůvky mne nijak zvlášť neuchvátily. 70%
Po počátečním váhání jsem se začetla. Řekla bych, že číst tuto knihu v dnešní době, je celkem odvážné. Nechci domyslet, kdyby to byla skutečnost. Nejsme k tomu daleko. Obsah knihy nás přivede na různé myšlenky a úvahy. Uf, teď se odreaguji nějakou odpočinkovou knížkou. Bylo to náročné.
No fakt mazec. Tohle číst v dnešní době. Těch 600 stran jsem slupla, jak malinu, úplně mě to vtáhlo. Byla jsem hodně zvědavá, jak to dopadne a zírala jsem teda. Doporučuji!
Jo, tak tohle by bylo docela klido pido realny.. To teda jo.. Trosku jiny, nez sem cekla.. Ale zas takova ztrata casu to teda nebyla ;)
Byl to dobrý nápad, ptám se, nechat Horečku ve čtečce uležet a číst ji právě teď? Na druhou stranu, vyznění je přes tragickou podstatu nadějeplné (nebo spíš nadějepoloplné), takže do deprese z určité podobnosti s dneškem jsem neupadla.
Samotná pandemie - tedy „horečka“ - už skončila před začátkem vlastního děje. Jádro příběhu spočívá tedy v popisu budování společnosti z přeživších. Kdysi se používal (např. u robinzonád) termín „dobrodružství přežití“ či „dobrodružství práce“ – a i když vypadá to druhé spojení jako říznuté budovatelským románem, vystihuje přesně to, proč takové knížky ráda čtu. Protože mě enormně zajímá, jak se dá zorganizovat společnost různorodých osob (tady ještě zajímavější o existující pestrost obyvatel Jihoafrické republiky) a jak probíhá snaha všechny nakrmit, ochránit, jak obnovit zdroje energie,…
Trudoš zmiňuje Malevil; přesně. Merlův Emanuel a Meyerův Willem Storm, to jsou rozdílní zakladatelé dvou odlišných společností. Oba mě vyzývali k neustálému rozhodování, kudy vede v extrémní situaci hranice demokracie (jak aktuální!); Storm navíc oslovoval můj mateřský cit: dá se v dítěti ochránit nevinnost?
Pro Deona Meyera mám slabost, jeho poctivý, čistý styl se mi líbí. Navíc mám ráda, když mi knížka nasadí do hlavy otázky; tak to má u dobrých děl být.
Nutno podotknout, že číst tuto knihu zrovna v této době přináší mnoho velmi rozporuplných pocitů.
Jako velký fanoušek postapo literatury, jsem nemohla tuto knihu vynechat. Pro mě to byla veliká lahůdka, moc mě to bavilo a zaslouženě dávám plný počet.
Velmi k zamyšlení a velmi aktuální vzhledem k tomu, co se teď ve světě děje...
Opravdu velice uvěřitelná budoucnost... Kniha má spád, napětí, výborný děj. Doporučuji. A hlavně je kniha dnes velice aktuální. Koronavirus, Itálie se pere o konzervy a zavírá výstavy a končí kulturní akce...
S "Cestou" bych to nesrovnával, ale je to vcelku poctivá postapo studie...společensko sociální eko thriller...Četlo se to jako rodokaps jedním dechem...
Varování: Trochu podezřívám autora, ze zbožného přání, aby se to fakt takhle jednou zrealizovalo?!!? :)
Ufff, byla to dlouhá kniha, ale stála za to, čtivé a měla spád. A ten konec? Pro mě velké překvapení.
Začátek nemastný, neslaný. Země po katastrofě, otec a syn na cestě. Několik nebezpečných situací, pár okamžiků strachu, nepříliš přesvědčivé vykreslení. Už jsem něco podobného četl v mnohem lepším podání. Pak začne budování nového spravedlivého světa, což je lepší. Štve mě otec svou úděsnou dokonalostí. I ve chvílích, kdy něco dělá vyloženě špatně a nesmyslně, je to pokaždé z ryze ušlechtilých důvodů. Tolik úžasných a kladných vlastností člověka až znechutí. Komunita se rozrůstá a musí začít řešit i spory ohledně jejího dalšího směřování. Nastávají konflikty, vznikají různé názorové frakce, syn revoltuje proti otci, někdy příliš zarputile, zavile a nepochopitelně. Ojevují se noví příchozí, válka s cizáky, vznikající lásky, pozvolna se odhalující skutečnosti z tajemné minulosti některých obyvatelů města. Autor nám zabije pár oblíbených postav a ke konci připraví zvrat (i když z kategorie béčkových dobrodružných filmů TV Nova), který celkem drasticky mění pohled na celou situaci. Vlastně ten příběh má všechno, co si čtenář může přát a zároveň mu i něco chybí. Asi je to jen otázka osobních preferencí.
Uf, byla to veliká kniha, ale bavila mě hodně...filosofické úvahy se kterými se velmi ztotožňuji, vytvoření nového světa, nové vztahy, spousta emocí, za mě poctivé čtyři hvězdy.
Nemôžem hodnotiť hviezdičkami. Knihu som nedočítala.
Možno sa k nej vrátim neskôr. Ale momentálne nie.
Paradox je, že mi nevadí čítať o vraždách ľudí a vidieť horory, ale (SPOILER - pre psíčkarov!!!)
.
.
.
na mňa tu bolo zbytočného násilia na psoch. Som proste psíčkarka a nemám to rada, nerada o tom čítam, čítanie je pre mňa relax... No tie psíky, údajne zdivočelé, boli hrôzostrašné a agresívne...Ja viem, je to len kniha. No inak keď pominieme to, že komunita preživších mala hlavné “sídlo” pár metrov či km od prírodnej rezervácie, tak ja neviem, tigrov a iných šeliem sa nebáli, ale psov tu strielali a učili sa na nich mieriť, atď.... po tejto pasáži v knihe - vlastne na začiatku - keďže kniha má cez 600 strán, som sa rozhodla, že ju čítať nechcem.
Ešteže som si kúpila len e-knihu a nie drahú papierovú. Možno sa k nej časom vrátim, nikdy nehovor nikdy.
Ale ja som sa taaaak sakra tešila na skvelé post-apo. Boj o prežitie a nejakú akciu, útek pred tými zlými, ale skôr ľuďmi a nie psami :/. Jasné , že aj na tvorenie komunity, ale teda tých 150 strán, no nič moc pre mňa....
A inak, veď boli v Afrike, tak predpokladám, že tam boli aj horšie “potvorky” ako nejaké psíky, no na tie sa nejako nedostalo.
Ach , no nemám viac čo k tomu, nezačítala som sa ani po tých 150-tich stranách a chcem mať z čítania radosť a nie sa nútiť.
Každopádne kniha si nájde a aj má určite svojich priaznivcov a to je dobre. No v tomto momente to nie som ja. Smutné je, že sa mi stalo v relatívne krátkom čase, že znovu odkladám preč nedočítanú knihu. Ach jo.
HOREČKA
Miluju postapo příběhy. Vidím v nich (a nebo alespoň v některých) jistou reálnost a právě to mě děsí. K tomu všemu každý scénář (ať už zombie v The Walking dead a nebo plošný výpadek elektřiny ve Vteřinu poté či cokoli jiného) vede k tomu, že jsou nakonec lidi proti lidem. Když se nad tím zamyslíte, je to hodně strašidelné a znepokojivé… Na Horečku jsem se MOC těšila. Očekávala jsem naprostou pecku (však i proto jsem ji zařadila do červencového společného čtení..). A co přišlo? Velké zklamání… A připadám si trošku jako mimozemšťan, protože knížku většinou všichni chválí. Jak na Databázi knih (89%), tak na Goodread (přes 4 hvězdičky) najdete mnoho pochvalných komentářů.. Ale za mě prostě ne. Kdybych měla tuto knížku popsat jedním slovem, tak (bohužel): NUDA. Čekala jsem napínavou a akční jízdu, dostala jsem spíš takový.. jak to popsat… hodně pomalý román, místy až filozofický, pro mě nezáživný… od cca strany 300 jsem přeskakovala a to dělám jen v největším případu nouze:-(. Pokud chcete příběh, který Vám ukáže budování komunity v postapo světě (včetně zamýšlení se nad politikou- př: demokracie nebo tyranie a dalšími podobnými tématy), tak ano. Já však očekávala primárně příběh o přežití. A i když tam ten postapo svět byl, necítila jsem to, co jsem cítit chtěla a podle mě i měla… K zamyšlení tato kniha vede… ale pro mě – pro mě to prostě není… Já se těšila fakt na drsné přežívání v drsném světě. Jsem zklamaná a mrzí mě, že mi Horečka nesedla, těšila jsem se na ni moc… Ale co se dá dělat. Věřím (a vidím), že se mnoha lidem tato knížka líbí a líbit bude, ale sama za sebe ji doporučit nemůžu.
Více na mém YouTube :-).
Knížka mě hodně zklamala, čekala jsem napínavé čtení, ale napětí v knize je minimální. Děj jen tak nějak nezáživně plyne. Idealistická a utopická a neskutečně dlouhá celkem nudná pohádka . Souhlasím s tím, že to není sci-f , ale spíš dobrodružný román a to není zrovna můj šálek kávy.
Skvělá a velmi poutavě a čtivě napsaná knížka. Skutečná postapo lahůdka, na mysl mi přišly knihy jako Malevil a Psí hvězdy, ale tím nechci říct, že by se jednalo o jejich kopii. Jen jsem měl u čtení podobné pocity. Pan Meyer opravdu umí příběh naservírovat, že se jen oblízneme.
Deon Meyer se ve světě prosadil především jako autor thrillerů s Bennym Griesselem, které mu vynesly i několik žánrových ocenění. Že se švec drží svého kopyta, ačkoli mění svůj obvyklý záběr, dokazuje hned úvodní věta Horečky: „Chci vám vyprávět o vraždě svého otce.“ Váhavý čtenář nechť se však neobává, té detektivky je v příběhu minimum a v důsledku přijde na přetřes až v úplném závěru. Jinak se celá kniha nese v duchu postapokalyptické fantastiky, okořeněné exotickým prostředím Afriky. Meyer perfektně kombinuje dobrodružnou poetiku Merleho Malevilu, drsnou realističnost Forstchenovy Vteřiny poté a vztahovou melancholii McCarthyho Cesty. Poctivě si hraje s velkými myšlenkami a lidskou malostí, přitom nesklouzává k otřepaným klišé, či předvídatelným zvratům. Drží se při zemi, přestože si celosvětový konflikt vysloveně říká o rozpracování do mnohem většího dramatu. To se však neblaze odráží na překombinovaném finále, jež nečekaně (a zbytečně) sklouzne k osudovosti starořecké tragédie.
Štítky knihy
dobrodružné romány postapokalyptické romány
Moc krásná kniha, dobře se četla. Téma víc než aktuální. Doporučuji všem.