Hora v moři

Když si přečtu, o čem kniha je, beru ji všemi deseti. Jenže když jsem začal číst, zjistil jsem, že se vlastně nudím a osudy postav mě nezajímají. Dostal jsem se do poloviny a nejspíš knihu odložím. Zajímavé téma, ale zpracované velmi nezáživně, je mi líto.

Chobotnice dokážou měnit barvy..., mají - bijí jim tři srdce. Dokonale ladně se pohybují osmi rameny, se vznášejí... Jsou velice dobře usazeny v bilaterární symetrii. Takže, proč ne? Jsou velice dobrým námětem k této, či k jakékoliv zajímavé knize...
Jen mně z těch úžasných chobotnic..., v Hoře v moři, zas toliko zajímavých věcí a momentů ke čtení nepřišlo. Vlastně téměř nic. Autor se zde spíše zaměřuje na jakousi ekologickou iniciativu, zřejmě podle Green Dealu... Pak až moc urputně tlačí na pilu ohledně akčnosti, drsnosti příběhů, které se knihou - příběhem tak nějak zvláštně střídají - prolínají...
No, za mě to není úplně ta pravá "sci-fi."

Aktualizovaná Vojna s Mlokmi krížená s filmom Arrival a pár ďalšími témami.

Mám rád premýšľavé sci-fi a keď som v knihkupectve vo výklade uvidel obálku, tak som neodolal, a bola to dobrá voľba.

Blízka budúcnosť, ktorú si predstavuje autor, je podnentná a zaujímavo neeurópska (snáď jediná postava tam nie je čisto európskeho pôvodu a dej sa odohráva primárne na odľahlom vietnamskom ostrove).

Autor sa zamýšľa nad množstvom vecí. Ako naše telo, prostredie a dĺžka života ovplyvňuje našu myseľ, komunikáciu, a spoločnosť? Čo znamená mať vedomie? Čo znamená mať vedomie, keď je časť vašeho tela semiautonómna, ako chápadlá chobotnice alebo drony kontrolované človekom? Aký je vzťah medzi ľudstvom, technológiami, ktoré nás udržujú nažive, a prostredím, ktoré drancujeme, a kto má v tomto trojuholníku moc?

Témy sú to výživné a zaujímavo uchopené. Slabinou knihy ale je, že je ich až moc, a tak u žiadnej z nich autor nejde naozaj do hĺbky, preto strhávam nejaké tie hviezdičky.

Každopádne som veľmi rád, že som si knižku prečítal.

Souhlas s ondra.mazurek a evilunicorn. Celkem i zajímavá kniha je uměle nastavovaná zbytečným příběhem z otrokářské lodi a protahovaným příběgem hackera, který by stačilo odehrát v jedné kapitole. Zdá se mi jako by obě tyhle vložky byly tlačeny uměle nakladatelem, protože vlastně jen v nich dochází na skutečnou akci, zabíjí se, stříká krev apod. Přitom k tomu, na co jaem se v románu nejvíc těšil, tj. odhalování jazyku a kultury chobotnic nedojde. V tom "nejlepším" totiž kniha končí, navíc podivným epilogem, který je opravdu totálně nesmyslný. Pasáže o biologii chobotnic jsou to nejzajímavější, pasáže o AI brzo ztratí význam, jen pár let po vydání. Na knihu brzo zapomenu...

Příběh se silným ekologickým apelem a mírných přesahem do technologického thrilleru, ne však dostatečně poutavý abych si ho náležitě užíval. Autor se rozhodl sáhnout po dnes moderním vyprávění prostřednictvím střídajících se dějových linií a za mě to byla chyba. Všechny příběhy nejsou až tak zajímavé, nejsou natolik silné, aby tento model fungoval, postrádají napětí, ve finále mě tak tohle přepínání mezi jedním plahočením k druhému spíše otravovalo. Možná bylo chybou neposkládat příběh lineárně a nepostavit to na nejzajímavější dějové linii, té na ostrově. Knížce nemohu upřít několik zajímavých prvků- drancující čínskou flotilu s otroky na palubě, všechny scény, kdy se projevují chobotnice, ale to je příliš málo a kniha mě nijak zvlášť nebavila.

Zklamání..Kniha se věnuje spíše AI,než výzkumu a komunikaci s chobotnicemi , dějové linky jsou nemastné neslané, podivně ukončené,jako by autor ani sám nevěděl,co si s nimi počít..Postavy jsou šedivé a celé to plyne v takovem zvláštním tempu.. Miluju filozofické sci-fi , nepotřebuju hromadu akce,ale chci aby to celé dávalo nějaký smysl..Tady jsem se ho ale bohužel nedopátral.

“Nebojíme se, že svět skončí - bojíme se, že neskončí a že se nakonec budeme muset vypořádat s důsledky své vlastní zkázy.”

Mám rád romány ekologicko-mysteriózní, ve kterých se člověk setkává s nadprůměrně inteligentními zvířecími bytostmi. A stejně jako v čapkových Mlocích nebo merleho Delfínech, kde se setkáme se silnou alegorií a varovným poselstvím, tak i naylerovo prvotní dílo tepe výrazně na tuto notu. Bohužel to ovšem nejsou chobotnice, ale tématika kolem AI, kde vidím aktuálně největší přesah do lidského společenství. Také je to jeden z prvků, který musím knize vytknout. Těšil jsem se na odkrývání pravdy o sociálně vyspělém podmořském druhu, kde se krůček po krůčku bude odhalovat jejich jazyk (něco ve stylu filmu Příchozí od režiséra Duny). A začátek vás i velice rychle navnadí na tento vývoj. Ne, že by spekulace o nadnárodních nekontrolovatelných konglomerátech a jejich devastujícím vlivu na okolí nebo myšlenky o umělé inteligenci a environmentálních problémech nevyvolaly ve mě žádnou odezvu, ale zvířátkům se román věnoval prostě strašně málo. Škoda, trošičku nevyužitý potenciál, ale i tak dílo. o kterém budete přemýšlet. Neortodoxní téma zpracované poměrně originálním způsobem a se spoustou ojedinělých myšlenek, které vždy uvádí jednotlivé kapitoly - za to velký palec (autorovi) nahoru! 80%

Hlavní postavou je bioložka HA NGUYENOVÁ, která se zabývá chováním hlavonožců. Přidává se k týmu Dianimy, které koupilo souostroví a chrání ji před ostatními lidmi, aby se zde nedostali. Ha Nguyenová zde má provádět výzkum chobotnic. S tím ji pomáhá EVRIM. V románu se nacházejí další zajímavé postavy.

Kniha je dobře zpracovaná. Nalezneme zde také umělou inteligenci a autor pokládá také zajímavé otázky.

Na počátku každé kapitoly se nacházejí články od Dr . Ha Nguyenové – Jak oceány přemýšlejí, které nutí čtenáře k zamyšlení.

Čtenář se dozví také zajímavé informace o chobotnicích.

V závěru se nachází PODĚKOVÁNÍ.

Príbeh skúma zaujímavú myšlienku možnosti medzidruhovej komunikácie najmä z hľadiska lingvistiky, sémantiky, resp. jazyka ako takého a v tomto mi do istej miery pripomenul sci-fi film Arrival na motívy poviedky od Teda Chianga. Jednotlivé kapitolky sú krátke čo prispieva k dynamike a čtivosti, pričom striedajú sa tu tri hlavné dejové linky. Tá hlavná ma bavila najviac, ostatné dve už menej a myslím, že tieto mohli byť pokojne aj vynechané alebo skrátené keďže nejako zásadne nemali vplyv na hlavný príbeh a naopak by som prijal viac z neho, a teda väčší dôraz na hlavný motív než na tie ostatné. Inak ide o pomerne netradičné sci-fi s eko tematikou, ktoré stojí za prečítanie.

Zajímavý, originální a místy až filozofický sci-fi thriller, který se nezaměřuje na akci, ale spíš na myšlenky. Hodně mě zaujalo téma inteligence a mezidruhové komunikace – bylo to něco jiného, svěžího. Místy se to ale táhlo a některé pasáže mi přišly trochu chladné nebo moc technické. Celkově ale skvěle napsané, s krásnou atmosférou a dost podnětů k zamyšlení. Určitě doporučuju všem, kdo hledají něco víc než klasické sci-fi.

Sci-fi? Asi ano. AI je v příběhu doslova všude. Filozofie? Docela určitě. Naprosto skvělý a úžasný nápad na příběh? O tom žádná. Trochu mi trvalo se v tomto světě zorientovat. Ale stačilo si uvědomit, že ani teď nežijeme všichni na stejné úrovni a bylo to v pohodě. Ocitneme se na otrokářské lodi Mořský vlk (jasně, přečíst J.Londona) s Eikó, obyčejným člověkem, na ostrově Con Dao s Ha, bioložkou a Evrim, androidem a kdesi ve virtuálním světě s Rustem, hackerem. Logicky zvolený vzorek lidstva, i když nemůžu říct, že by mi byli sympatičtí, rozhodně byli uvěřitelní, včetně svého vývoje. Asi mám, stejně jako autor, slabost pro nadějné konce. A pak jsou tu chobotnice a jejich rozvoj a to je oč tu běží. Lépe než anotace bych to neřekla. Čekáme na kontakt jiné civilizace z vesmíru a přitom bychom měli hledat "u sousedů". A do té doby bychom se vážně měli zamyslet, jaký signál o sobě vysíláme. V příběhu je to přesně popsané. Každá technologie, kterou lidstvo vynalezlo, má i svoji stinnou stránku, nečekané následky. V tomto ději je to mimo jiné lhostejnost. Lhostejnost vůči jiným lidem, vůči jiným druhům a vůči naší planetě. Opravdu silné čtení, kde je více myšlenek než událostí a všechny stojí zato.

Kniha z blízké děsivé budoucnosti. Originální příběh. Napínavý děj nečekejte, za to spoustu podnětů, nad kterými budete přemýšlet. Ekologické téma a téma AI. Výborná kniha.

Příběh o inteligentním druhu chobotnic a světu blízké budoucnosti je fascinující, ale vlastně tu hraje až druhé housle. Slouží jako ideální živná půda, do které autor zasazuje nepřeberné množství úvah o vědomí, lidské povaze, touhách i vlivu člověka na svět. Ray Nayler dokáže elegantním a pochopitelným způsobem zachytit i velmi složité koncepty a dává tak svému fiktivnímu příběhu přesah, který bude provokovat zvídavé čtenáře ještě dlouho po dočtení.

Skvělý sci-fi. Uvěřitelný. Klade relevantní otázky, zpracovává relevantní témata... umělou inteligenci a (její) vědomí, ekologická témata, geopolitiku propojenou s korporacema...
Každá kapitola je uvedena citátem z "odborné literatury" - dvou knih od dvou vědkyň, postav příběhu. To mu dodává na autentičnosti. A také mu to dodává filozofický rozměr.
Doporučuju, pokud vás zaujaly povídky Teda Chianga. A taky pokud máte rádi chobotnice.
Je to fakt skvělý debut, byť pár výtek bych měla, ale marginálních. Jsem VELMI zvědavá, s čím přijde autor příště...
Knihu jsem v podstatě vdechla. A zároveň se snažila si ji šetřit... což moc nešlo :) bavila mě každopádně nesmírně.

Toto bolo megaaa!
Ekologický thriler (ako zničiť moria a popritom aj civilizáciu, ktorej nerozumieme) s prvkami SF (umelá inteligencia desí ľudí aj v budúcnosti) neznelo ako niečo, po čom siahnem a doslova to vdýchnem. Knihu som si nakoniec dávkovala po troškách, bavilo ma premýšľať nad jazykom a prostredím. Viac postáv a ich prežívanie malo spočiatku len málo spoločných prienikov, na chvíľu to vyzeralo, že sa ich príbehy ani neprepoja. Morská biologička, odborníčka na komunikáciu, unesený civilista zatvorený ako otrok na rybárskej lodi riadenej UI, geniálny a osamelý hacker, vojačka prepojená so zbraňovými systémami na ostrove, prvý (a jediný svojho druhu) android s vlastným vedomím a citmi… a Speváčka príbehov, chobotnica odovzdávajúca svoje vedomosti mladej generácii…
Medzidruhová komunikácia medzi ľudmi a chobotnicami, medzi človekom a androidom je vystavaná na podobnom a zároveň odlišnom dialógu. Kapitoly začínajú vždy citátom z odborných kníh týchto postáv, hovoria o strachu a predsudkoch, o uvedomovaní si samého seba, o etike a svedomí, o civilizácii a empatii a komunikácii všeobecne. Aj o zničenej prírode, vydrancovaných prírodných zdrojoch a mŕtvych moriach…
Bolo tam pomalšie tempo a potom občas v skokoch až násilne zrýchlené. Je v tom ľahostajnosť a brutalita našej spoločnosti. Ako sa bude vyvíjať neuroveda a digital humanities v budúcnosti? A čo ak inteligentný život nepríde z vesmíru? Sú ľudia adresívni a bezohľadní voči všetkému neznámemu? Príbeh, ktorý kladie viac otázok, nie na všetky ponúka odpovede…

,,Na tom jak vidíme svět, samozřejmě záleží - ale záleží i na tom, jak svět vidí nás."

Nadnárodní korporace Dianima uzavírá odlehlé souostroví Con Dao, kde se objevil doposud neznámý a nejspíš velice inteligentní druh chobotnic. Bioložka Ha dostane příležitost, která se neodmítá. Musí se ale rychle sbalit, a aniž by to někomu řekla, odjet na ostrov, kde může tento druh studovat. Kromě ní je na ostrově pouze náčelnice ostrahy Altanceceg a Evrim (prvni a nejspíš i poslední android na světě). Dianima ale není jediná, kdo o tento první kontakt stojí. Co vše se může stát ve světě, kde většinu rozhodnutí řídí umělá inteligence?

Velice zajímavá kniha a úplně jiná, než jsem doposud četla.

Myslela jsem, že se děj bude točit hlavně kolem objevení nového druhu a komunikace s ním. Ale to byl omyl. O inteligentních chobotnicích jsme se něco málo dozvěděli, děj se ale točil spíše kolem lidského druhu a androidů, umělé inteligence, nadnárodních korporací a lidských otroků. O světě, který jsme si vytvořili, ale ve kterém jsem se stali otroky pokroku.

Největším hříchem, kterého se lidé v knize dopouštějí, je lhostejnost. K ostatním lidem, ostatním živočichům, ale i k celé Zemi. Každý bojuje jen sám za sebe a své zájmy. Spolupráce je velice ojedinělá a navázat vztah s někým dalším téměř nemyslitelné.

Postavy jsou všechny skvěle vykresleny. Každá měla své světlé i stinné stránky. Žádná nebyla bez viny. Nejvíce jsem si zamilovala Eika. Muže, který se stal otrokem na lodi Mořský vlk.

Až do konce jsem čekala na to, jak do sebe všechny linky zapadnou. A dočkala jsem se. Vše klaplo, jak mělo a dostali jsme ucelený příběh.

Autor dokazuje, že má velice dobré psychologické, intelektuální i lingvistické dovednosti.

Jediné co mi chybělo byla právě ta komunikace s chobotnicemi. Teoreticky jsme rozebrali vše, ale prakticky téměř nic. Ke komunikaci s novým druhem došlo jen velice málo.

,,Navzdory všemu, co jsme s mořem udělali, navzdory všemu, co jsme světu provedli, život si najde cestu."

Zajímavé počtení. Příběh se dotýká spoustu témat, umělé inteligence a její případné sentience, porozumění a empatie, mezidruhové komunikace, morální hodnoty (takže skvělý mix toho, co mě zajímá). Tempo děje bylo pomalejší, ale nevadilo mi to, je tu nadhozených spoustu myšlenek, které si žádají o pozornost a zamyšlení. Komu nevadí se kapku nad textem zahloubat, je to pro něj ideál čtení.

Posloucháno jako audio a musím se přiznat, že jsem si na ten přednes musela dlouho zvykat. Je to takové monotónní, občas jsem měla problém poznat, která postava mluví, interpunkce se chvílema někam ztrácí...

Pokud jde o knížku jako takovou, jsem z ní snad ještě rozpačitější. Na začátek je asi třeba říct, že to není sci-fi. Je to psychologicko-sociologicko-filosofický román.
Klady:
Skvělé téma. Ta prvotní myšlenka o nelidské inteligenci, ať už jsme u chobotnic nebo u AI, ta má potenciál.
Dobrý sloh, který se dobře čte/poslouchá. Srozumitelné věty, krátké kapitoly.
Ty chobotnice jsou k sežrání, člověk se nemůže nezamilovat.
Zápory:
Nedotaženost charakterů méně důležitých postav.
Nedotaženost "detektivních" zápletek.
Občas až násilně a skokem posouvaný děj.

Celkově vzato má román ohromný potenciál, který je bohužel využit jen z části. Byly by dvě možnosti, jak z toho ven.
1) udělat z knihy povídku na 50-100 stránek. Pak by to nebylo takové místy až ucourané.
2) sedět na tom dalších pár měsíců, či let, propracovat charaktery, dotáhnout zápletky, prozradit některá tajemství
Ono je hezké napsat knihu tak, aby se čtenář na konci zamyslel a sám si dedukoval konce a důsledky. Ale řekla bych, že co je moc, je moc.
Nicméně při tom všem jsem ráda, že jsem si Horu v moři poslechla. Zanechala ve mě hluboký dojem, mám o čem přemýšlet, splnila tím jeden ze svých účelů. Ráda bych věřila, že příští knize autora dám víc hvězdiček.