Příběh kluka? No to bych zrovna neřekla. Vypravěčkou celé knížky je Helenka, žačka čtvrté třídy v Praze. Honzík je jen spolužák, který se přestěhuje a stane se jejím spolužákem. Celá kniha je ale pojata jako vyprávění desetileté holky. Jejich strastí, jak tráví odpoledne se svou nejlepší kamarádkou, spolužáky, co se dělo ve škole apod. Je to dost čtivé a krásně vykreslené.kniha je z roku 1951, takže je třeba počítat s trochu jiným smýšlením????
Například - vysvětlení emigrace tatínka jedné ze spolužaček: "Pan Dobiáš byl nespokojený, protože měl předtím velikou továrnu a mnoho peněz a že mu ta továrna už nepatří. Nechtěl se o ni s nikým dělit.... To nejde, aby byli jedni tolik bohatí a druzí neměli často co jíst."
Nebo:"Bylo prvního máje.... Myslela jsem na to, jaké je to krásné, když je mír...."
A o konci války: "Mávali jsme voákům a házeli jsme jim květiny. Běhala jsem s ostatními dětmi po ulici a vojáci nás vzali na tank a vozili po Vršovicích... Já se nejdřív bála a nechtěla jsem jet, ale ti vojáci se smáli a já věděla, že jsou hodní, tak jsem se přestala bát. Dali nám čokoládu."
Honzík
Příběh kluka? No to bych zrovna neřekla. Vypravěčkou celé knížky je Helenka, žačka čtvrté třídy v Praze. Honzík je jen spolužák, který se přestěhuje a stane se jejím spolužákem. Celá kniha je ale pojata jako vyprávění desetileté holky. Jejich strastí, jak tráví odpoledne se svou nejlepší kamarádkou, spolužáky, co se dělo ve škole apod. Je to dost čtivé a krásně vykreslené.kniha je z roku 1951, takže je třeba počítat s trochu jiným smýšlením????
Například - vysvětlení emigrace tatínka jedné ze spolužaček: "Pan Dobiáš byl nespokojený, protože měl předtím velikou továrnu a mnoho peněz a že mu ta továrna už nepatří. Nechtěl se o ni s nikým dělit.... To nejde, aby byli jedni tolik bohatí a druzí neměli často co jíst."
Nebo:"Bylo prvního máje.... Myslela jsem na to, jaké je to krásné, když je mír...."
A o konci války: "Mávali jsme voákům a házeli jsme jim květiny. Běhala jsem s ostatními dětmi po ulici a vojáci nás vzali na tank a vozili po Vršovicích... Já se nejdřív bála a nechtěla jsem jet, ale ti vojáci se smáli a já věděla, že jsou hodní, tak jsem se přestala bát. Dali nám čokoládu."