Holka
Štěpán Burda
Kniha vypráví příběh rusovlasé dívky, která se vydává na cestu, aby poznala smysl svého života a zjistila, kým je. Jméno Holka jí přisuzuje okolí, protože ona své vlastní nezná. Stejně tak nezná ani svoji minulost. Jediným vodítkem k poznání je Holce její tajuplný, kamenný talisman. Pokušení odhalit význam talismanu se však střetává s nebezpečím, když Holka zjistí, že po ní jdou Lovci. Nebezpečí je tím větší, že Lovce nezajímá talisman, ale člověk, který mu dokáže vládnout. Jak se to ale má Holka naučit? A od koho? Cesta sebepoznání se podobá klikatým, horským serpentýnám. Právě ty Holce umožní poznat nejen samotu, tělesné nepohodlí a strach o vlastní život, ale i zažít spoustu dobrodružství. Během putování je Holka vystavena mnoha situacím, které ji zkouší, zda si svých cílů váží a zda je ve svých rozhodnutích pevná. Mezi řádky příběhu se nachází myšlenky a podněty k tomu, jak se vypořádat s mnoha životními situacemi a podobně jako Holka nacházet cestu k sobě. Takové otázky jsou aktuální pro hrdiny historického fantasy románu stejně jako pro člověka žijícího v současnosti. Více informací o knize na www.jinafantasy.cz... celý text
Přidat komentář
Holka
Ve chvíli, kdy jsem v září 2014 začal psát knihu Usmívej se víc, můj bratr Štěpán, měl svojí knihy napsáno už více než sto stran. Právě teď napínavý fantasy příběh obohacený o seberozvojové myšlenky dovedl k vydání. Po dvou letech tak přináší dílo plné napětí, akce, humoru, i podnětů k zamyšlení.
Štěpánův příběh o dívce pátrající po svém původu jsem už přečetl a v mnoha směrech mě ohromil. Čím hlouběji jsem do knihy pronikal, tím častěji jsem si říkal, že je až neuvěřitelné, jak výborné dílo napsal člověk, kterého celý život znám. Na přebalu takto chytlavého románu bych čekal spíše jméno známého spisovatele, který za sebou už má zástup fanoušků a několik úspěšných knih.
Užíval jsem si každou ze čtyř set stran příběhu, a když jsem dočetl poslední slova závěrečné kapitoly, uvědomil jsem si, že se jedná o knihu, která dokazuje správnost tvrzení "cesta je cíl". Jsou totiž knihy, u kterých obracím listy jeden za druhým, abych se dozvěděl, jak vše dopadne, a samotný závěr je pak podstatnější než cesta k němu. V případě Štěpánova díla jsem si užil jak cestu (samotné čtení), tak její zakončení (závěr příběhu). Právě závěr navíc patří k těm, nad nimiž člověk i po měsíci přemýšlí a říká si, jestli vše opravdu je takové, jak se jeví.