Heidi, děvčátko z hor
Marie-José Maury
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/207129/bmid_heidi-devcatko-z-hor-207129.jpg
5
133
25
V horské salaši, kde daleko od lidí žije sám starý Konrád, se jednoho dne objeví jeho malá vnučka Heidi. Brzy jsou s dědečkem nejlepší kamarádi a v krásné přírodě Heidi každý den poznává něco nového a zajímavého. Pak se ale dostane do vzdáleného města, do vznešeného domu vpadne jako velká voda, k hrůze přísné vychovatelky a nesmírné radosti malé Kláry, děvčátka upoutaného na vozík…... celý text
Přidat komentář
Jako malá holčička jsem kouzlu této knížky (s tolika krásnými ilustracemi) absolutně propadla. Prohlížela jsem si ji neustále dokola a kdykoliv jsem trávila léto na chalupě, toužila jsem se sama stát malou Heidi. Když jsem běhala po stráních, představovala jsem si, že běhám po horách. Idylický příběh, ideální četba malým hočičkám. Dodnes je poctivě uchovaná někde ve sklepě a živě si pamatuji scénu z vlaku, slepou babičku a pojídání rozpečeného sýra s dědečkem uprostřed hor.
Tuto knihu jsem měla v poslední době často na mysli a konečně došlo i na to, najít ji u rodičů. V dětství jsem ji četla stále dokola a prohlížela si ty úžasné obrázky od Marie-José Maury. Líbily se mi šaty které děvčátka nosily, hračky se kterými si Heidi s Klárou hrála, příroda a také krásně nakreslená zvířátka. Jasně, všechno vypadá nadmíru idylicky. Momentálně jsem četla dětem 7 a 4 roky, kterým se kniha hodně líbila. Já už bych pár výhrad měla, ale to spíše k vydavatelství, které příběhy takto poskládalo (nebo jestli je to tak v originále, nevím). Z knihovny máme půjčené navazující pokračování a přijde mi, že kapitoly jsou v obou knihach poskládány napreskacku (občas nelogicky) a někde vypada Heidi starší, aby v příštím příběhu zase vypadala mladší. Nostalgie mi nedá jinak, než hodnotit 5 hvězdičkami.
Znovu po dlouhých letech přečteno díky čtenářské výzvě a pořád to v té hlavě je schované. Krásný příběh doplněný ještě krásnějšími ilustracemi.
Krásná nestárnoucí kniha pro dívky ve věku 8-12 let, obsahuje nádherné ilustrace. Jde o jednotlivé lehce dobrodružné příběhy života v Alpách, Heidi získá přátele, stará se o zvířata... jako malá jsem knihu a pokračování naprosto zbožňovala. Když jsem ji ale chtěla přečíst svému synovi, pohořela jsem. Jednak hůř nesl, že má číst o holce, no ale hlavně si všímal náročných témat, která jsou v knize zmíněna. Heidi nemá rodiče, její teta ji nechce, dědeček je nevrlý a protivný, když si najde kamarádku, ta je na vozíku. Jako malá jsem tato náročná témata nevnímala, soustředila jsem se na to dobrodružství a zvířata, nicméně můj syn tyhle věci vnímá velmi silně, smutné věci jej dost zasáhnou, a tak mi knihu nechtěl číst ani poslouchat. Není to tedy kniha pro každé dítě. Jak již bylo zmíněno zde v komentářích, spousta věcí je tam navíc jen nakousnutých a nedořešených, něco se ukáže v dalších dílech, takže mohou mít děti spousty a spousty otázek, na které nebudete mít odpovědi.
Kniha mého dětství, kterou jsem si četla pořád dokola. A jsem moc ráda, že mě Čtenářská výzva 2022 k ní znovu přivedla.
Jedna z mých nej knih dětství. Nyní čteno svým dětem před spaním. Měla veliký úspěch.
Když jsem Heidi dostala, považovala jsem ji za největší svůj poklad, ilustrace jsem si dokázala dlouhé minuty prohlížet stránku po stránce. Je to milé čtení pro malé děti a těším se až ji pro svou malou vytáhnu z krabice.
K filmu a knize zároveň : Ach ta nostalgie! Četla jsem ji, když jsem ležela v posteli s kašlem a nemocnýma hlasivkama (ano kvuli rychlému spalování). Tolik něžnosti a roztomilosti v krátkém příběhu, kde doslova cítíte horský vzduch. Malá Heidi se musí přestěhovat k dědečkovi do hor. Děda toho ale moc nenamluví , je nabručený a může se zdát trochu přísný. Ale po čase jeho srdce roztaje nad šikovnou Heidi, která si toho hodně vytrpěla! Kromě smutných událostí, ale jak v literárním tak filmovém zpracování nalezneme také nádherné momentky ochoty, pomocí a tolerance. Radost také nechybí.... Nádherný příběh, četla bych ho stále dokola
Klasický a dojemný příběh holčičky z hor který nesmí chybět v knihovně malé slečny. Příběh o rodině, přátelství a naději. Navíc je kniha nádherně ilustrovaná, četla jsem ji s babičkou a nyní ji čtu dceři :)
Naše první seznámení s Heidi. Když jsem po této knize v knihovně s dcerou sahala, tak jsem měla za to, že si půjčujeme původní příběh od J. Spyri. Ale až po dočtení jsem si všimla, že jsme si užívaly příběh převyprávěný. … Heidi je těžké si nezamilovat, tak milou holčičku jsem ještě nepotkala. Hned jsme si ji oblíbily a prožívaly s ní nejrůznější dobrodružství a přály jí, aby byla šťastná. Heidi není však jedinou postavou, která čtenáře přitahuje. Naše Barunka si samozřejmě oblíbila ještě Kláru a mě nejvíc přitahoval dědeček, o kterém jsem se toho ale bohužel moc nedověděla. A to je vlastně i největší problém této knihy. Mnoho věcí je nakousnutých, ale nedořešených. Co se stalo s koťátky, které přinesla Heidi k Sesemannům? Jak probíhalo Klářino uzdravení? Co se stalo s dobytkem, když se na zimu odstěhovali do Dörfli? A mnoho dalšího. Nejradši bych kvůli tomu jednu hvězdičku ubrala, ale Barunka byla nekompromisní:-) Klady však natolik převyšují, že jsem ochotná ustoupit.
Knížka je krásně ilustrovaná, bavily jsme se tím, že jsme zkoumaly, jak mají dívky vždy sladěný oděv s mašlemi ve vlasech nebo s kloboučky. Dcera se dozvěděla, co je dostavník, jak vypadaly dřív plavky, že práce průvodčího bývala kdysi ve vlaku dost adrenalinová a už víme, jak zařídit, aby se přes potok přebrodilo stádo ovcí. Také už ví, co znamená být náměsíčný a že jsem se i já takhle po nocích jako malá potulovala:-) a manžel jí může ukázat podobný měchový fotoaparát, který si pořídila babička Sesemannová. … Líbí se mi, že se mezi postavami najdou i ty méně kladné, ale je jich pomálu. Jedinou postavou, která nás dost „štvala“ byla slečna Rottenmeierová:-)
Obětovala jsem jednu měsíční e-výpůjčku na Heidi od J. Spyri. Už jsem si kousek přečetla a je tam přesně to, co mi v této knize chybí. Už se těším až ukojím svou zvědavost:-)
Ideální čtivo pro holčičky 8-12 let. Já ji četla s dcerami po večerech a ve čtení jsme se střídaly. Kapitoly jsou kraťoučké, což myslím dětem vyhovuje (mým dcerám určitě:o) a příběh milý a čtivý. Nejvíc jsme se těšily, až se Heidi vrátí k dědečkovi do hor... Doporučuji
Oblíbená kniha mých dcer, když byly malé. Četla jsem před spaním a i mně osobně se líbila.
Příběhy malé Heidi budu asi milovat nadosmrti. ^_^ A ty ilustrace, ty jsou kapitola sama o sobě. (^^)(^^)
Tento světově známý příběh napsala autorka Johanna Spyriová před více než sto lety. Ale i dnes je stále nádherný, dojemný, okouzlující a aktuální. Navíc v novém kabátku od nakladatelství Fortuna Libri je nádherná. Více v mojí recenzi zde v záložkách - Veru, Knihy na cestách
Díky Heidi jsem se jako dítě zamilovala do Alp,aniž bych je viděla. Měla jsem pocit,že lidé,co tam žijí,jsou jaksi jiní. Čistší. A zároveň tvrdší. Když jsem pak poprvé stála na úpatí Alp s hlavou zakloněnou,vlítly mi slzy do očí. Pochopila jsem,že žít tam znamená padnout na kolena. Nebo stát pevně jako skála. Nebo obojí.
Doma jsem pak vyhrabala tuhle knížku,zastrčenou vzadu v knihovně a dala ji hezky dopředu. Abych na ni nezapomněla.
U této knížky záleží zda je autorkou skutečně Johanna Spyri či je převyprávěná Marie-José Maury na motivy Johanny Spyri. Originál je originál! U převyprávěné verze příběh působí vágně, je osekaný na minimum a neponechává příliš prostoru pro fantazii dětí. Jediným plus jsou hezké ilustrace od Maury.
Za mě za převyprávěný příběh od Maury tři hvězdy.
Ty ilustrace - naprosto úžasné. Kniha je velice pěkně psaná. Otevřít ji, listovat v ní a začíst se znamená pro mě návrat do dětství.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1992 |  Heidi, děvčátko z hor |
| 1998 | Heidi a její nové příběhy |
| 2005 | Heidi na cestách |
| 2005 | Heidi a strašidelný zámek |
| 2002 | Heidi a její kamarádi |
Kniha Heidi, děvčátko z hor je v
| Přečtených | 202x |
| Čtenářské výzvě | 29x |
| Doporučených | 9x |
| Knihotéce | 68x |
| Chystám se číst | 8x |
| Chci si koupit | 4x |
| dalších seznamech | 4x |
Moje nejmilovanější knížka z dětství. Znala jsem ji nazpaměť a četla ji neustále dokola. Jako jedinou ze všech svých dětských knížek jsem ji schovala, když mi bylo asi deset let s tím, že ji jednou dostane má dcera a budeme si ji číst spolu. To jsem ještě netušila, jak moc si budu muset svoji malou princeznu vybojovat. Teď o spoustu let později jsem ji přečetla své holčičce, která má sice teď období, že ji nebaví ležet a poslouchat, ale věřím, že jednou si ji zamiluje stejně jako já. Příběh pro mě za ty roky neztratil své kouzlo, naopak. Ilustrace jsou nádherné a příběh kouzelný a věřím, že si ho s malou ještě nejednou spolu přečteme.