Globetroterovy zápisky

Humoristické i vážné črty z cest po Severní Americe i Polynesii 1919-1924. SLOVO KU ČTENÁŘI! Celkem dva roky jsem zlrávil na cestách po Severní Americe a — rád vzpomínám na ty bouřlivé dny svého života! Stačí se jen zasníti a již hrnou se vzpomínky: zmatek příjezdu do šestimilionového New Yorku, česká čtvrt se svými jednotvárnými, kasárnickými budovami, návštěvy amerických venkovských měst a městeček, namnoze tak tichých a idilických jako v době prvních osadníků, toulky po slovenských osadách v Pensylvánii, oddech mezi pohostinnými Čechy v Clevelandu a zájezd do Chicaga, toho nesmírného mraveniště lidí, které elektrickou drahou nepřejedeš za půl dne. Ach, jak jsem byl šťasten, když jsem odtud na tři dny vyvázl a zajel jsem si do Minneapolis, daleko na sever ku hranicím Canady. Bylo právě začátek léta, Chicago supělo únavně v malátném parnu, kouři a puchu a tam, na severu, byl příjemný chlad a svěže selená, rozkvetlá příroda jásala z plna radost ze života.... Pak návštěva českých farmářů v Nebrasce, cesta přes pouště Nevady a Solné Jezero, pobyt mezi Mormony v Salt Lake City a konečně smírný oddech V Slunné Californii a plavba na Tahiti. S kolika lidmi jsem se tam setkal a jak dobrodružné byly jejich osudy! Avšak, i se mnou si osud mnohdy šeredně zahrál: oh, Amerika není země klidu a pohodlí; tam jest každý stále v urputném zápasu o uhájení, nebo zlepšení své existence, stále v boji na život a na smrt, s běsnící konkurencí! Ale boj — toť pro Američany život sám a i mně, když jsem si zvykl se tam líbilo. Do této knihy shrnul jsem všechny zajímavé příhody ze svých cest, i dobrodružství, která prožili ti, s nimiž jsem se setkal a vše odlišné, co jsem v Americe viděl a co Tě, milý čtenáři, bude jistě zajímati. Hlavní moji snahou při tom bylo, abych Tě zaujal a řekl Ti o všem pravdu. Jest to moje přednost i chyba a někteří „příliš mravní" lidé mne proto nemají rádi. Ale, již Balzac řekl a po něm mnoho jiných bylo nuceno opakovati: „Výčitka nemravnosti, jíž nebyl ušetřen žádný odvážný spisovatel, je poslední, co zbývá, když již není nic jiného, co básníkovi říci. Jste-li ve svém líčení pravdivý, vmetou vám do tváře výčitku nemravnosti. Ale sám sebe zneucťuje, kdo k takovému prostředku sáhne." Horní Černošice, v květnu 1924. A. V. NOVÁK.... celý text