Giordano Bruno
Karel Mácha
Předmětem Máchova vyprávění je tentokrát temperamentní Ital Bruno, jedna z posledních obětí inkvizice. Knihu překvapivě čteme jako napínavý příběh, plný lidské bolesti, neúprosných střetů i velikého osamění. Co všechno se skrývá pod nálepkou „upálený kacíř Bruno“...
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1992 |  Jean-Jacques Rousseau |
| 1993 | Giordano Bruno |
| 1991 |  Cartesius |
| 1994 |  Nová identita |
| 1963 | Společnost, lid, jednotlivec |
Kvůli čtenářské výzvě jsem přečetla román Mika Petermana Giordano Bruno. Zajímalo mě však, jak to s Brunem bylo doopravdy, proto jsem se vrhla také na tuto jeho krátkou biografii. Zaujalo mě, že se docela liší od zmíněného románu, některé postavy jsou stejné, ale dost jich je úplně jiných. Každopádně kostra jeho příběhu je v obou knihách podobná. Na této knize mě na začátku zaujal popis klášterů a jaký typ lidí do nich chodil. Pak mi přišel velmi zajímavý i závěr, kde autor popisuje, na jakém principu fungovala inkvizice. Tato kniha svým závěrem o soudu a upálení Giordana Bruna hezky dokresluje Petermanův román, kde o tomto moc podrobností nenajdeme. Na základě těchto dvou knih jsem si tedy udělala jistý obrázek o světě tehdejších učenců a že vlastně šlo především o filozofii, vědu, která je pro mě těžko pochopitelná. Proto pro mě byly obě tyto knihy v tomto ohledu náročnější na čtení. Oceňuji tedy kratší rozsah této publikace.