Gilgul

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

V Londýně je zavražděn známý finanční šejdíř. Vrah nechá u těla vzkaz: GAME OWER. Brzy se však ukáže, že došlo k omylu a místo bohatého finančníka byl zabit obyčejný účetní. Gramatický i logický omyl nájemného vraha způsobí vzápětí řadu dalších mordů. Vyšetřování se rozbíhá naplno. „Ostře nabitý příběh“ se z Anglie přesouvá do dalších zemí Evropy i do Čech, odkud tajemný vrah, majitel mnoha pasů a řady jmen, ve skutečnosti pochází. David Jan Novotný je nositel Liteární ceny Knižního klubu. ...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/15_/154289/gilgul-154289.jpg 3.912
Žánr:
Detektivky, Literatura česká
Vydáno:, Knižní klub
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (4)

Kniha Gilgul

Přidat komentář
trudoš
08.12.2017

Gilgul má slušný začátek, kdy se příběh zajímavě rozehrává a je okořeněn jemnou komikou, která osudy hrdinů příjemně zpestřuje. Ovšem už po druhé stovce stran začne vyprávění dějově stagnovat, jako by autor nevěděl, jestli chce psát traktát o zlu, nebo detektivní román. Což zazdí koncem, který nic neřeší ani neuzavírá - David Jan Novotný jednoduše nechává na osudu, aby si se špatnostmi světa poradil sám, a lidské konání na to nemá v důsledku vliv.
Takže máte-li rádi příběhy protkány židovskou tématikou, román vás s největší pravděpodobností uspokojí, nečekáte-li vysloveně thriller. Já se bavil prakticky do půlky, a pak šlus - zbytek byl už na mě příslovečný zmatek nad zmatek. A přestože jsou do zápletky zakomponovány skutečné události, neměl jsem pocit, že by měly na vývoj nějaký vliv, spíš jsou jen poukazem na lidskou titěrnost. Ovšem jazyková obratnost mění všechny tyhle mínusy v jedno solidní plus, protože když už nic jiného, měl jsem alespoň pocit, že knihu psal skutečný spisovatel.

Peter.Melon
06.08.2015

Vcelku dobrá detektivka,hezky vylíčený děj i jednotlivé postavy z této knihy,proto ji hodnotím vcelku kladně...

Disease
08.04.2014

Satiricko-parodicko-filosofický "thriller", navíc vtipně napsaný vančurovsko-čapkovskou češtinou. Místy to sice malinko drhlo, ale v rámci současné české knižní produkce naprostá špička.

nightlybird
26.09.2013

Gigul jsem začal číst kvůli autorovi – pro mne neznámé jméno, na které jsem narazil tady v diskusi a následně na tuhle jeho knihu v knihovně. Po pravdě řečeno mám smíšené pocity. Mělo by jít o detektivku, opravdu ale jen mělo. Dělá to na mne dojem, že se autor inspirovat u Chabona a to nejen pokud jde o řadu „židovských reálií“ (které se na rozdíl od něj nenamáhá aspoň v závěru pro prosté góje vysvětlit). Autor do děje zakomponoval řadu českých reálií z nedávné i současné doby – kniha se mimo jiné lokality odehrává i u nás (to by mohlo být plusem pro čtenáře, na druhou stranu ale kniha rychle ztratí punc aktuálnosti). Mám pocit, že autor zúročil při kresbě postav některé své životní zkušenosti a autobiografické prvky. Neobvyklá je také postava jakéhosi průvodce dějem či „vypravěče“. To ale nevyváží zdání jakési těžkopádnosti až nucenosti. Jako by se autorovi moc do psaní nechtělo, potřeboval ale na činži a na doutníky. Zkrátka se mi to četlo těžce a ztuha a nenadchlo mne to příliš a těžko od něj budu něco dalšího číst.
Přidám ukázky z knihy (jsou z těch českých reálií) pro představu :
….“ Trvalo dalších pár let, než jsem se do Prahy vypravil znovu, ale neměl jsem z toho příliš dobrý pocit. Lidé tam byli zvláštní, mluvili v jinotajích, jimž jsem nerozuměl, zvlášť když jejich angličtina byla víc než příšerná, mnozí mi vysvětlovali, že jediný způsob, jak v té zemi vydržet, je vstoupit do komunistické strany a plavat s proudem, zatímco druzí prohlašovali, že se dá docela dobře přežít i bez toho má-li člověk pravidelný přísun alkoholu, který tlumí to,co Heinrich Heine označil jako Zahnweh im Herzen. Do další kategorie patřili lidé, kteří využili situace a aniž socialismu jakkoliv věřili, stali se straníky a počali zaujímat významná místa na univerzitách a ve státní správě. Těm jsem se vyhýbal stejně jako skalním odpůrcům režimu, kteří tvrdili, že komunisty by bylo nejlépe postřílet, anebo alespoň odsunout do nějakých pracovních táborů, jako to dělávali oni. Když jsem se snažil zjistit jak funguje místní hospodářství, lecčemu jsem nerozuměl. Nechápal jsem například, proč si schopný člověk nemůže založit vlastní firmu, a už vůbec jsem nechápal, jak je možné, že lidem sebrali půdu a domy. Jistě, v Anglii se po válce rovněž znárodňovalo, ale nikoliv v tak brutální míře, soukromý majetek byl a je nedotknutelný, v tom jsem byl vychován a v tom bych býval vychovával své děti, kdybych nějaké měl. Děkoval jsem rodičům, že mě ušetřili života v takovéhle zemi a zavčas odtud odešli.“

….“ Když byl jako mladý asistent, chystající se na velký doktorát na katedře české literatury, v devětašedesátém roce dotázán, zda souhlasí se srpnovým vstupem vojsk Varšavské smlouvy do Československé socialistické republiky, odpověděl po vzoru filmového režiséra Vladimíra Svitáčka zcela šalamounsky. „Ani po vstupu spojeneckých vojsk se můj vztah k Sovětskému svazu nezměnil.\" Po tomto radostném a upřímném sdělení prověřujícím soudruhům trvalo dvacet minut, než jim došlo, že odpověď asistenta Klugeho je čirým výsměchem, takže chudák dopadl stejně jako Vladimír Svitáček, kterého ředitel Fábera vyhodil z Filmového studia Barrandov spolu s dalšími odpůrci bratrské, rozuměj barbarské pomoci. Arnošt Kluge byl nucen opustit pedagogickou fakultu a najít si zaměstnání mimo obor, neboť ani učitelem českého jazyka a literatury na střední škole se nemohl stát. Už už měl zajištěno místo v Berouně, ale protože odmítl v rámci občanské výuky šířit známé „Poučení z krizového vývoje ve společnosti“ a nebyl ochoten podepsat závazek, že bude vzdělávat mládež v duchu socialismu, jak po všech českých učitelích požadoval ministr školství Hrbek, s učitelskou kariérou se nerad, ale přeci jen rozloučil. Na to, aby byl přijat do nějakého vědeckého ústavu, kde by se mohl podílet na zkreslování novodobých dějin české literatury neměl žaludek, natož kvalifikaci. Začal se tedy živit manuální prací a současnou českou literaturou se zabýval sám a po svém. Se zaťatými zuby četl spisy prorežimních autorů, kteří směli svá průzračně pitomá, zato však politicky angažovaná díla vydávat, stejně jako se zaťatými četl ineditní a z knihoven a knihkupectví vyřazená díla autorů, kteří se ocitli na černé listině.“
Nedá mi to, abych nedoplnil autora - výraz GILGUL mi vrtal hlavou. Takže Gilgul je pojem z židovské kabaly, nejsem nijak honěn v mystice, takže se to nebudu pokoušet krkolomně vysvětlovat a pro zvědavce přidám odkaz = http://en.wikipedia.org/wiki/Gilgul

Autor a jeho další knihy

David Jan Novotný
česká, 1947

všechny knihy autora

Kniha Gilgul je:

v Přečtených13x
v Doporučených1x
v Knihotéce9x
v Chystám se číst8x
v Chci si koupit1x